Co život dal a vzal

Odmala jsem si přála být sestřičkou. Zřejmě proto, že jsem byla často nemocná a chodila k lékaři, zalíbily se mi injekční stříkačky a celé to čisté a pro mě voňavé prostředí. A tak jsem si prosadila svou i proti mínění rodi­čů, kteří předpokládali, že to nebude snadné povolání. Ale nelituji toho.

V roce 1970 jsem ukončila studium na SZŠ v Praze a v roce 1973 SZŠ, obor zdravotní laborant, v Praze.

Pracovala jsem v laboratoři v OÚNZ Praha 6, po tříleté mateř­ské dovolené jsem nastoupila do jes­lí v Praze 8. Když jsme se přestěho­vali na Jižní Město, hledala jsem ta­kové zaměstnání, aby pracovní doba vyhovovala mým dvěma malým dětem. Začala jsem pracovat na dět­ském středisku v OÚNZ Praha 4, dále následovalo pracoviště laboratoře he­matologie ve FTN, a v této nemocni­ci jsem dosud.

V roce 1990 jsem nastoupila na in­fekční oddělení u lůžka. V letech 1992­1994 jsem absolvovala specializační studium v Brně a po ukončení vykoná­vala funkci staniční sestry a zároveň sestry konzultantky. V této době jsme s vrchní sestrou Ivou Hajnou zavádě­ly novou zdravotnickou dokumentaci. Nebylo to zrovna jednoduché, nedůvě­ra a známé rčení „Proč, když to staré stačí" jsou dnes již úsměvné. Udělal se ohromný kus práce, ale pořád je co vy­lepšovat, a jít dál se musí. V letech 2000-2008 jsem pracovala jako staniční sestra na plicním odděle­ní. V této době jsem absolvovala kursy - management v ošetřovatelství, zá­kladní a nástavbový kurs bazální sti­mulace a certifikovaný kurs pro sest­ry školitelky v klinické praxi. Otvírala jsem nově vybudované pracoviště pro léčbu TBC a speciální jednotku pro pacienty s multirezistentní formou TBC. Nyní pracuji na odběrovém centru na­ší nemocnice.

Co život dal - uspokojení z práce, co život vzal - jsem o něco starší. Po­změním s dovolením známý citát: Čím jsem kdy byla, byla jsem ráda. I když práce s lidmi je mnohdy obtížná, po­moc druhým mě naplňuje.

 

• tisk
• předplatit si