Klient si žádá jinou sestru

Pacienti se mění – stárnou. Někteří pro­ gnostici soudí, že česká populace bude brzy stárnout nejrychleji z celé Evropy. Tím dramaticky přibývá (a bude přibý­vat) lidí, kteří potřebují současně zdra­votní a sociální péči. Proto se tak často mluví o přeměně části nemocnic, LDN a domovů pro seniory na zařízení dlou­hodobé péče, ve kterých bude perso­nál plnit roli jak zdravotní, tak sociální.

Podle údajů uvedených Ministerstvem zdravotnictví by se do dlouhodobé pé­če mohlo přesunout asi 36 tisíc pacientů nemocnic, ústavů a domovů, z nichž 26 tisíc by zůstalo v pobytových zaříze­ních a 10 tisíc by přešlo do domácí pé­če. S těmito pacienty, představuji si, se budou do nových typů zařízení stěhovat i sestry vybavené novými dovednostmi.

Medituji často o tom, jaké by tyto nové dovednosti měly být. Je zřejmé, že sestry, které budou chtít být úspěš­né, budou muset, bez ohledu na spe­cializaci, ovládat na velmi slušné úrov­ni problematiku geriatrického pacienta. Starý člověk je specifický jak po strán­ce tělesné, tak duševní. Vědí to všech­ny sestry, které se seniory pracují. Jest­li je pravda, že člověka dokáže zabít slo­vo, pak u seniora to platí dvojnásob. Co se týká diagnóz, v geriatrii se lze setkat téměř se vším. Choroby mívají drama­tičtější průběh a náročnější léčbu, často jsou chronické, mnohdy spojené s jiný­mi. Ve stáří se mění i psychika člověka, objevují se deprese související se zdra­votním stavem, ztrátou perspektiv, so­ciální izolací a podobně. Zvláštní kapi­tolou je demence.

Na takovém pracovišti si sestra uspokojení z práce, které každý z nás životně potřebuje jako pokrm, bez ně­hož zhyne, vydobývá na poli mnohem kamenitějším než jinde, kde navrace­jí pacienta k úplnému zdraví. Musí se naučit radovat ze zdánlivých malič­kostí, jako by to byly věci velké. Mů­že to být slůvko, stisk ruky, poskytnu­tí úlevy od bolesti, úsměv. Ve skuteč­nosti to velké věci jsou – ale bohužel v denním shonu snadno přehlédnutel­né a tiché. Nesdělitelné a nezveřejni­telné. Je třeba je vidět a k tomu je po­ třebné nadání, které každý nemá.

Ale to není zdaleka všechno. Dobré sestry si k seniorům, které mají v péči, svým způsobem adoptují i jejich rodi­nu. Vědí, že senioři by volili raději pě­timinutovou návštěvu potomka před sebehodnotnějším materiálním dár­kem. Je to fakt potvrzený výzkumem. Jejich zdravotní stav a pocit pohody zá­visí v obrovské míře právě na vztazích s rodinou. Sestra ale nezřídka zjišťuje, že vztahy dobré nejsou. Odhaduje se, že 80 % rodin se o své staré příbuzné v za­řízeních vůbec nezajímá, anebo jen minimálně. Jak je zainteresovat?

Stárnutí populace zvedá nároky na profesní připravenost sestry. Tato frá­ze má hluboký a široký obsah, zde jen naznačený, a vzbuzuje spoustu otázek. Mají na to sestry ještě kapacitu, odva­hu, osobnostní vlastnosti? Otázky jsou to nakonec zbytečné, protože vývoj je neodvratný. Populace stárne a vyža­duje jiný typ sestry. Je to výzva a neu­tíkejme před ní. Spíš mějme radost, že jako lidstvo stárneme a doufejme, že nám tento trend vydrží co nejdéle.

Jarmila Škubová

 

• tisk
• předplatit si