Mosty porozumění

Italský renesanční básník a novelista Giovanni Boccaccio údajně řekl: „Je lépe litovat, že jsme něco zažili, než litovat, že jsme nezažili nic.“ Přednášející, kteří vystoupili 24. ledna na konferenci s názvem Mosty porozumění, která se konala v posluchárně Ústavu klinické a experimentální stomatologie v Praze, svých zážitků jistě nelitují, ačkoli je jejich práce přivedla do všech koutů světa.

Zajímavá sdělení udržela pozornost plné posluchárny až do pozdního odpoledne. Po úvodních slovech odborné garantky vzdělávání Anny Chrzové a náměstka pro vědu, výzkum a vzdělávání VFN v Praze MUDr. Jana Břízy, CSc., následoval první blok přednášek. V něm PhDr. Ivana Jahodová pohovořila o alzheimerovských pacientech a PaedDr. Eva Kramperová, MBA, promluvila o péči u handicapovaných pacientů ve státě Massachusetts v USA.

Českým sestrám v zahraničí pomáhají velké znalosti

Odborná garantka vzdělávání VFN v Praze Anna Chrzová (uprostřed)
už uvažuje o dalším pokračování úspěšné konference.

Druhý blok přednášek nazvaný I když jsme lidé různí... zavedl posluchače do islámského světa. Jako první vystoupila Radka Šamonilová z Neonatologického oddělení s JIRP VFN v Praze, která pracovala jako neonatologická sestra několik měsíců mimo jiné i v nemocnici v Saúdské Arábii. Rozdíly v práci sestry v Ćesku a v Saúdské Arábii jsou podle jejích slov například v tom, že v Saúdské Arábii má sestra usnadněnou práci s technikou, protože se o ni nemusí starat, veškerá léčiva přicházejí na oddělení připravená „na míru“ z lékárny a v nemocnici jsou jasně dané kompetence, postupy a nařízení, jimiž se musejí zdravotníci řídit. Z toho ovšem vyplývá i plná zodpovědnost za práci, a pokud dojde k pochybení, zaměstnanec nesmí zemi opustit, dokud se případ nevyřeší. „Zajímavostí jsou i povinné přestávky, které se musejí dodržovat. Jakmile udeří hodina, kdy máte nastoupit na přestávku, musíte všeho nechat a z oddělení odejít. Je sice náročné si na to zvyknout a svou práci tomu přizpůsobit, ale když se to zvládne, je to příjemné,“ uvedla Šamonilová. Naprosto běžná je tam podle jejích slov povinná účast na provozních schůzích a vzdělávacích akcích. Na rozdíl od ČR jsou však nemocnice v Saúdské Arábii zodpovědné za 50 % kreditů svých zaměstnanců. „Co je oproti našim nemocnicím jiné, je přístup personálu k rodičům dítěte. U nás je jim dovoleno téměř vše a podporujeme je, aby se svým dítětem mohli být na oddělení co nejdéle. Naproti tomu v Saúdské Arábii je veškerá péče soustředěná na dítě a jeho blaho a k rodičům je přístup spíše odměřený. Z toho pramení i přístup rodičů k dětem,“ upozornila. U dítěte je podle jejích slov velmi preferované právo na soukromí, takže například i dítě v inkubátoru musí mít zakryté genitálie. „Rozdílný je i management bolesti, pramenící z jejich víry. Ćím víc to bolí, tím blíže jsou k bohu,“ vysvětlila. České sestry, které by se rozhodly v této zemi pracovat, mají podle jejích slov výhodu ve velkých teoretických i praktických znalostech a v tom, že si umějí poradit v nestandardních situacích. Oproti tomu je jejich nevýhodou malá znalost angličtiny (například Filipínky, které v této zemi často pracují jako sestry, absolvují ve své zemi zdravotnické vzdělání celé v angličtině) a to, že „moc přemýšlejí“ a jsou kreativní. „V Saúdské Arábii jsou veškeré kompetence a postupy jasně dané a trvá hodně dlouho, než se vám podaří někoho přesvědčit, že by se to dalo dělat i jinak. postupy na všechno nás svazují,“ dodala na závěr.

Sestry Veronika Zachová a Tereza Jurčíková naučily přítomné několik
základních gest ze znakového jazyka.

Poté následovala menší odbočka v podobě přednášky sester Terezy Jurčíkové a Veroniky Zachové, které přítomné seznámily se znakovým jazykem a naučily je několik základních znaků, využitelných v praxi. Do islámského světa vrátila přítomné přednáška Mgr. Dagmar Škochové, MBA, a Bc. Věry Brzicové, které pohovořily o svých zkušenostech s ošetřovatelskou péčí u deseti libyjských pacientů a sedmi Syřanů, kteří byli ve VFN hospitalizováni v rámci humanitárního programu Medevac od prosince 2011. U většiny šlo o komplikovaná válečná zranění.

Psychiatrické onemocnění = trest od Boha

Se specifiky práce tentokrát psychiatrické sestry ve vojenské nemocnici v Saúdské Arábii seznámila přítomné česká sestra Jitka Moussa. „Místní lidé věří, že psychiatrické onemocnění je trest od boha,“ uvedla na úvod své přednášky. Mnohá specifika ošetřovatelské péče pak vycházejí z náboženství a kultury dané země. „Ženy se na oddělení dostávají většinou až v pokročilém stadiu nemoci, protože do té doby byly zpravidla zavřené někde doma,“ popsala. Lékař je smí vyšetřovat jen v přítomnosti sestry a přijít zpacifikovat nezvládnutelnou pacientku mohou muži teprve tehdy, pokud na ni sestry samy nestačí. Zajímavostí je, že pacientky se nemusejí na oddělení zavírat, protože při hospitalizaci je jim odebrána abája, což je svrchní část oděvu, která zakrývá celé ženino tělo a kterou nosí muslimky na veřejnosti od své první menstruace. „Bez tohoto oblečení z oddělení neodejdou,“ řekla Moussa. Poté následovala přednáška Bc. Zuzany Grygárkové, která se jako dobrovolnice dostala do Keni, kde pomáhala na projektu společnosti DHL a Unicef. V Kwale, oblasti nejvíce postižené malárií, se společně s dalšími dobrovolníky podílela na pouličních programech, rozdávala moskytiéry a učila místní, jak s nimi zacházet, dělala nutriční kampaň a navštěvovala školy a nemocnice.

Na úvod konference vystoupil náměstek ředitele VFN v Praze
pro vědu a výzkum MUDr. Jan Bříza, CSc., MBA.
(fota: Anna Chrzová)

Na konferenci ještě zazněla celá řada přednášek zaměřených nejen na práci a porozumění jiným kulturám, jako jsou například Vietnamci či Romové, ale i na to, jak těžké je pro zdravotnické zařízení získat zpět peníze za hospitalizaci cizinců, kteří nemají žádné pojištění. Cílem konference bylo poskytnout pracovníkům ve zdravotnických zařízeních další nástroje na zvládání každodenních situací, se kterými se setkávají. Snažit se vytvořit pomyslný „most porozumění“ a přejít po něm na druhou stranu. Věnovat svůj čas a myšlenky problematice multikulturních odlišností. Jak řekl Jean Jacques Rousseau: „Je třeba být si trochu podobní, abychom si rozuměli, ale být trochu rozdílní, abychom se milovali.“ Závěr konference byl věnován panelové diskuzi, kde se o zkušenosti ze Slovenské republiky podělila předsedkyně sekce managementu slovenské komory sester PhDr. Marta Gažiová. sestra Fatu Diallo z VFNn, původem ze Senegalu, porovnala roli sestry v Praze a Dublinu, kde dříve pracovala, a vysvětlila i to, proč je lepší být sestrou ve VFN v Praze. Porodní asistent Miguel Jara Riojas vyprávěl o své práci v Peru i v České republice. „Také jsme hlasovaly, zda by nám vadila porodní asistentka – muž, a jednoznačně jsme se shodly, že záleží na osobnostním a profesionálním přístupu a v případě Miguela jsme i pro muže,“ dodala Chrzová. Konference byla pro mimopražské účastníky podpořena z evropských sociálních fondů prostřednictvím Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost.

Magda Hettnerová, redakce Florence

Foto: Anna Chrzová

• tisk
• předplatit si