Paměť prochází srdcem

Mezinárodní konference ke konceptu Smyslové aktivizace s podtitulem Paměť prochází srdcem, se konala ve čtvrtek 6. října 2016 v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky v Praze.

Konference se zaměřila na nefarmakologické intervence, které hrají důležitou roli v péči o člověka s demencí, neboť mohou zlepšit kvalitu života těchto osob, snížit jejich útrapy a vyvarovat se nevhodného použití léků. Akce chtěla upozornit na to, že právě poskytovatelé přímé péče a rodina hrají klíčovou roli v úspěchu nefarmakologické intervence v péči o osoby s demencí.

V rámci české praxe byla představena Smyslová aktivizace (SA) jako nefarmakologický přístup, který významně pomáhá v péči o člověka s demencí, což bylo potvrzeno nejen samotnou praxí dnes již desítek geriatrických zařízení v ČR, ale také pilotním výzkumem. Přednášející z Norska a Kanady upozornily na rizika farmakologických intervencí a vyzdvihly výhody snahy vyzkoušet nejdříve všechny dostupné nefarmakologické postupy v péči o člověka s demencí.

 

Co neprojde srdcem, v paměti nezůstane

První přednáška s názvem Smyslová aktivizace aneb Co neprojde srdcem, v paměti nezůstane Ing. Bc. Hany Vojtové z Institutu Smyslové aktivizace, se věnovala významu SA v péči o člověka s onemocněním demencí. V úvodu jsme nahlédli do světa čísel: ve světě žije odhadem 46,8 mil. lidí s demencí. V ČR žije odhadem 152,7 tisíc těchto osob a odhad pro roky 2020 činí nárůst na 183 tisíc a pro rok 2050 na 383 tisíc takto nemocných osob, což je dvojnásobek současného počtu.

Demence je definována jako syndrom, obvykle chronické nebo progresivní povahy, kde dochází k porušení mnoha vyšších korových funkcí. Přednášející připomněla, že součástí mozku je hipokampus a amygdala, které významně souvisejí s chápáním paměti. Amygdala zpracovává emoce a reakce na emocionálně vypjaté události a pak napomáhá v jejich uchovávání. Hipokampus zpracovává data nutná k objasnění smyslu těchto prožitků v rámci časové linie osobní historie. Pokud člověk onemocní demencí, pak bývá jako první porušen právě hipokampus, na rozdíl od amygdaly, která jako centrum zpracování emocí zůstává prakticky neporušená.  H. Vojtová upozornila, že: „Pokud amygdala zůstává v demenci prakticky neporušená, pak je důležité v péči o takto nemocného člověka cílit právě na prožitek a tím na přístup k člověku.“

Přednášející vedla účastníky k zamyšlení a uvědomění si, jaký je jejich pohled na demenci? Pokud jen jako na diagnózu, pak zvolí známý postup péče. Pokud však v demenci vidíme člověka, pak uplatníme v péči o člověka přístup. Je zde viditelný rozdíl, protože v postupech jde o posun, tlačení člověka dopředu, v přístupech jdeme k člověku.

„Smyslová aktivizace učí pohlédnout a vidět člověka, protože na pohledu záleží. Člověk s demencí vyjadřuje svým chováním a emocemi svůj postoj ve vztahu k vlastnímu prožívání, reaguje na podněty, velmi citlivě reaguje na chování pečovatele, velmi citlivě prožívá vše, co se kolem něho odehrává,“ upozornila.

foto: Hana Rabenhauptová

Smyslová aktivizace nesleduje deficity, protože neuplatňuje postupy, ale hledá zdroje, aby mohla přistoupit k člověku a podpořit ho v jeho samostatnosti. „Smyslová aktivizace přistupuje k člověku s úctou, respektem a láskou. Je to filozofie konceptu a vize organizace uplatňovaná všemi směry. Člověk, který přichází, by měl pocítit, že o něj budeme pečovat s úctou, respektem a láskou. Také jeho blízkým říkáme, že se o něj budeme v domově takto starat a stejnou vizi uplatňujeme nejen vůči zaměstnancům, ale i veřejnosti,” řekla.

Smyslová aktivizace je zvláště určena pro člověka s onemocněním demence, kdy smyslovými podněty stimuluje paměť a cílí na prožitek, na propojení amygdaly a hipokampu, podněcuje k pocitu a k prožitku chtít se účastnit a zapojit se spolu s námi. Fotografické příklady z praxe a praktickou ukázku SA provázela přednášející mj. slovy: „Smyslová aktivizace má pravidla, ale nemá formát. Pečovatel nenabízí, co umí, ale hledá, co druhý potřebuje. A k tomu potřebuje poznat, jak se druhý cítí. Poznaný pocit vede k tomu, abychom uspokojili potřebu člověka a cílili aktivizaci a péči.“ SA se podle jejích slov nechá prožít srdcem proto, aby stimulovala a podnítila paměť, propojila amygdalu a hipokampus, aby lidé s demencí prožili a přitom vědomě chápali, co dělali. V návaznosti na obsah své přednášky pak zakončila H. Vojtová příspěvek výzvou: „Ve Smyslové aktivizaci se dotýkáme lidských srdcí, ale nejprve jim musíme nabídnout to své.“

 

Pozitivní vliv Smyslové aktivizace prokázal výzkum

Doc. Ing. Lucie Kozlová, Ph.D., představila v následující přednášce výsledky pilotního výzkumu o účincích SA. Biografický výzkum analyzoval data o životě seniora, protože znalost biografie vede k lepší aplikaci SA. Podle přednášející bylo nejtěžší nalézt indikátory – objektivní parametry pro zjištění efektu aplikace SA. Výzkum porovnával pracoviště, kde byla SA aplikována a pracoviště, kde žádný model aktivizační péče aplikován není. Výzkumný tým přitom hodnotil několik kritérií: sebevědomí, přirozenou orientaci v čase, psychické rozpoložení klienta, komunikaci, trpělivost, neklid, odcházení, zmatenost, orientaci v prostředí, schopnost samostatného pohybu a jemnou motoriku. V mnoha faktorech byl prokázán pozitivní efekt SA na klienta s demencí.

Kanadskou praxi představila Dr. Cathy Braidek, M.D., F.R.C.P. (C.) z Royal Ottawa Mental Health Centre v Kanadě, která se věnuje nefarmakologickým přístupům a preventivním opatřením, jež se uplatňují u pacientů s demencí a u klientů vyvolávají pozitivní odezvu. V Kanadě žije podle jejích slov 36 milionů obyvatel a více než 500 tisíc z nich má nějakou formu demence (vaskulární, Alzheimerovu nebo kombinovanou). Z toho 71 tisíc pacientů je mladších 65 let. Demence propuká již kolem 40. roku života, což je velmi náročný stav, který představuje do budoucna vysoké ekonomické nároky. BPSD (behaviorální psychologické příznaky demence) jsou agresivita, hyperaktivita, nevhodné sexuální chování, opakující se činnosti, shromažďování věcí, konzumace nejedlých věcí, bloudění, odcházení atd. Pokud se snažíme o nefarmakologické postupy, musíme vždy zvážit přínos a rizika farmakologické terapie. „Pokud se jedná o psychózu, jsou farmaka důležitá, ale jinak dáváme u pacientů s demencí přednost nefarmakologické terapii,“ uvedla přednášející. „Nejprve musíme zjistit, co pacienta trápí, co potřebuje, co svým projevem manifestuje a léky jsou až na posledním místě,“ upozornila. Pacienta s demencí přirovnala k malému dítěti, které také neumí vyjádřit své potřeby, ale pečující matka hledá, co svým křikem vyjadřuje – hlad, žízeň, vyměnit plenku, pozornost? „Dítěti také nedáme léky, aby bylo v klidu,“ řekla. To samé platí i v geriatrii, kdy hledáme, co pacient chce svým chováním vyjádřit. Projevy pacientů jsou pro jejich okolí náročné – od bezúčelného chování, nebo neschopnosti jej zastavit až po zlozvyky, ale pro pacienta jsou sebestimulující. Nevhodné sexuální chování může mít důvod např. v zánětu genitálu, nudě, ztrátě vztahu atd. Svlékání se také nemusí být projevem odbržděné sexuality, ale svlékající se pacient jen nemusí být schopen vyjádřit pocity horka a zimy. Pacienti, kteří bloudí, se zase mohou bát uzavřených prostor, mohou mít např. trauma z války apod. Pro pečující osoby je proto důležité vědět, že pacienti s demencí nedělají tyto věci schválně a je nutné hledat příčinu jejich chování. „Výskyt demence se zvyšuje a někdy tento stav vyžaduje farmakologický přístup, ale vždy tu existují nefarmakologické přístupy a ty by měly být první volbou,“ uzavřela přednášející. Konkrétní realizaci nefarmakologických přístupů v praxi posluchačům přiblížila Lana McDonald RN ze stejného pracoviště.

Jak vypadají nefarmakologické přístupy ve Skandinávii popsala další přednášející, PhDr. Miroslava Tokovská, PhD., která žije a pracuje v Norsku. I ona zdůraznila, že člověk s demencí je stále člověkem. „Je nutné si uvědomit kdo je můj pacient, co si přeje a co ještě může a dokáže? Péče je proces, který se neustále opakuje. Mapuji, hodnotím, analyzuji, stanovuji priority, realizuji a hodnotím,“ popsala. Svou prezentaci na závěr shrnula do pěti základních bodů – komfort, připomínání, začleňování do kolektivu, aktivita a identita. Na závěr upozornila, že u klientů s demencí převládá emocionalita a je tu proto zásadní práce s láskou. Aktivity, které lze využít jsou například hudba, tanec, reminiscence, smyslová stimulace, animoterapie, denní aktivity (př. třídění ponožek) a další.

 

Mgr. Helena Michálková, Ph.D., redakce Florence

 

• tisk
• předplatit si