„Jsi jenom pitomá sestra!“

Zdravotníci se názorně učí, jak zvládat agresivní pacienty

 

Velmi aktuálním tématem – praktickým řešením násilných situací ve zdravotnictví – se zabývají simulační workshopy, které ve svém sídle B. Braun Dialog v Praze na Bulovce pořádá Aesculap Akademie ve spolupráci s Českou asociací sester a Vysokou školou zdravotnickou v Praze. Akcí nabitým a prakticky zaměřeným školením už prošly za rok desítky zdravotníků.

Je úterý 18. října 2016, půl deváté ráno a v moderním sídle B. Braun Dialog v Praze 8 se scházejí první účastníci dnešního workshopu. Hned u vstupu nás za organizátory vítá Klára Dvořáková, odborná garantka Aesculap Akademie (AA) společnosti B. Braun Medical, s. r. o. O půl hodiny později už všichni sedíme v konferenční místnosti a posloucháme úvodní slova Kláry Dvořákové a lektora workshopu Mgr. Jaroslava Pekary, Ph.D., člena Pracovní skupiny Bezpečnost personálu AA, European Violence Clinical Psychiatry a odborného asistenta na Vysoké škole zdravotnické v Praze, který pracuje v oboru již patnáct let. Má zkušenosti z ambulantních i lůžkových oddělení (LDN, ARO, JIP, anestezie), zdravotnické záchranné služby a problematikou prevence násilí ve zdravotnictví se zabývá jedenáct let.

Kurz je plně obsazen – vzhledem k jeho praktickému zaměření se jej účastní pouze třináct zdravotníků, aby si mohli všichni nácvik vyzkoušet. V úvodních sděleních nám K. Dvořáková představuje moderní budovu B. Braun Dialog a její nejmodernější vybavení včetně simulačních pomůcek, mezi něž patří například „Karel“ – simulátor pro intenzivní péči. Tato figurína nejenže slouží k nácviku nejrůznějších postupů, ale je navíc velmi realistická – může dokonce i „mluvit“, dýchat a hýbat se. Dnešní účastníci však budou využívat pouze simulačního lůžka pro intenzivní péči a speciálního prostoru pro simulaci, který se nachází jen pár metrů od konferenční místnosti. Tento prostor je vybaven několika skrytými kamerami, které snímají a nahrávají vše, co se tu odehrává. Tyto nahrávky se budou později přenášet do konferenční místnosti, takže posluchači budou moci online sledovat, jak jejich kolegové řeší zadaný úkol. Než však dojde na samotný nácvik, je třeba, aby se všichni účastníci seznámili.

Lektor proto vyzve každého z nás, poté co se sám představil, abychom řekli své jméno a pár slov o sobě. Ženy jsou v početní převaze, muži dnes přišli pouze čtyři. Tři pracují na záchranné službě a jeden, bývalý policista, pracuje jako sanitář. Ženy jsou, až na jednu lékařku z Moravy, všeobecné sestry a pracují například na psychiatrickém oddělení, na dialýze, v ambulanci a podobně. Začátek je rozpačitý, ale ostych, který na počátku pociťujeme, se hned po prvním nácviku rozplyne. V závěru dne se už všichni srdečně loučí a odcházejí s novými zážitky a vědomostmi.

 

Základní pravidlo: mluvit, mluvit, mluvit

Než však dojde na první nácvik, seznámí nás lektor s projevy násilí ve zdravotnictví v České republice. Mluví o tom, co to vůbec násilí je, jak se projevuje a jak je mu možné v některých případech předcházet. Zásadní roli přitom hraje komunikace.

„Je důležité, abyste na lidi mluvili, a to i tehdy, když máte pocit, že mluvíte do zdi,“ říká lektor, který čerpá především ze svých vlastních zkušeností. „Pomůže to především vám, protože se uklidníte. Když navíc půjde o nějakou vypjatou situaci, které budou přihlížet další lidé, dáte tím najevo, že máte situaci pod kontrolou, a lépe se vám bude s pacientem i jeho okolím pracovat,“ upozorňuje. Důležitá je přitom i melodie hlasu, na kterou jsou zejména mentálně postižení nebo intoxikovaní lidé velice citliví.

Lektor kurzu Mgr. Jaroslav Pekara, Ph.D., předvedl na studentovi Petrovi „dánský systém“ správné manipulace s agresivním pacientem

fota: Magda Hettnerová

Pak už přichází čas na první simulaci. V dopoledním bloku si je vyzkoušejí účastníci workshopu ve dvojicích, odpoledne už budou pracovat ve skupinách. Všechny situace, které jim budou simulovány, se skutečně staly a vycházejí z reálných zkušeností lektorů. Hercem, který bude po celý den představovat různé typy agresivních pacientů, je Petr, student bakalářského oboru Zdravotnický záchranář na Vysoké škole zdravotnické v Praze. Se simulačními workshopy má bohaté zkušenosti a dokáže perfektně reagovat na chování účastníků. Ti mají, stejně jako on, možnost říct kdykoli v průběhu simulace STOP a tím ji ukončit.

Jako první jdou na řadu Michal a Martin. Oba pracují na záchranné službě, takže první úkol pro ně není novinkou. Zadání zní: Jedete na Karlovo náměstí, kde je zraněný opilý mladík, kterého podle hlášení dispečera někdo zmlátil a přitom jej kopal do hlavy. Cílem je se s pacientem dohodnout. Není to hra ani závod, je to proces a výsledkem je spokojenost obou stran, byť minimální. Michal s Martinem odcházejí do simulačního prostoru a zbylí účastníci sledují jejich počínání na plátně v konferenční místnosti. Zazní zvonek a scéna začíná. Petr, který hraje opilého mladíka, sedí zády opřený o zeď. Martin s Michalem se s ním snaží vyjednávat, aby se nechal ošetřit a odvézt do nemocnice. Mladík je velmi vulgární, používá fyzické zastrašování, hrozby a narušuje osobní zónu záchranářů. Když scéna skončí, přesunou se všichni aktéři do konferenční místnosti, kde je přivítá potlesk ostatních. Každý z nich pak dostane prostor zhodnotit prožitou situaci. Prostor dostane i Petr, který ocení jejich klidný přístup i ve chvíli, kdy si v závěru simulace sedl na zem a začal stávkovat, že nikam nepojede. Na otázku, jak vnímali nadávky, kterými je Petr častoval, oba aktéři shodně odpověděli, že je vůbec nevnímali.

„Známe to, tohle se nám v práci děje pořád, takže to nevnímáme. Řešili jsme jen to, jak ho přemluvit, aby se nechal vyšetřit a nechal si nasadit límec,“ konstatovali účinkující. Na závěr pak lektor celou scénu znovu přehraje na videu a analyzuje, chválí kladné momenty a diskutuje s posluchači o možnostech volby ve vypjatých momentech.

Další dopolední scénky, při nichž se vystřídají všichni zúčastnění, jsou pak pokračováním tohoto příběhu. Ladislav, který také pracuje na záchranné službě a Petra, která pracuje jako sestra na psychiatrickém oddělení, si vyzkoušejí roli záchranářů, kteří přivezou Petra do nemocnice a narazí na arogantního lékaře, kterého představuje lektor Jaroslav Pekara. Ten místo toho, aby pacienta přijal, slovně napadá záchranáře i kolemsedící pacienty v improvizované čekárně a chová se velmi nepříjemně. V hlavní roli třetí dopolední simulace se ocitá Michaela, která pracuje jako sestra na dialyzačním oddělení. Zde představuje sestru v ambulanci, kterou napadne Petr v roli pacienta, kterého nechali záchranáři v čekárně, ale kterého už nebaví čekat. Ostatní účastníci hrají pacienty v čekárně, kteří mohou, ale nemusejí do situace zasáhnout.

 

Pro zvládnutí agresora je důležitý dostatek personálu

Všechny scénky přinesou řadu zajímavých momentů, o kterých účastníci živě diskutují. Hodně otázek vyvolává například poslední scéna, kdy se zdravotníci ptají, jak postupovat v případě, kdy záchranka přiveze pacienta k ošetření, ale ten z nemocnice odejde.

„Konkrétní případy bych doporučoval řešit s právníky ve zdravotnických zařízeních,“ říká lektor. U dalších otázek si zdravotníci vyměňují své zkušenosti i osobní názory a hodiny plynou v přátelském duchu.

V odpoledních hodinách se simulační prostor promění na lůžkový pokoj intenzivní péče a účastníci jsou rozděleni do tří týmů, které budou mít za úkol zvládnout agresivního pacienta. K dispozici mají i kurty, které mohou použít. Týmy jsou po čtyřech až pěti lidech a než dojde na samotné simulace, každý tým si nejprve vyzkouší správný úchop pacienta a jeho přikurtování.

„Interně to nazýváme dánský systém, protože jsem se s ním seznámil v Dánsku,“ vysvětluje lektor. Ačkoli se postup zdá být jednoduchý, všichni účastníci, kteří mají s kurtováním zkušenost, se shodují, že někdy ani čtyři lidé na zvládnutí pacienta normální váhy nestačí. Petr, který představuje pacienta, vyvíjí sílu na zhruba 40 až 50 % svých možností, ale i tak s ním mají týmy dost práce. Početní výhodu má poslední tým, ve kterém je pět lidí, takže Petra v roli agresivního pacienta dokáže zpacifikovat během několika mála minut.

 

Závěrečné hodnocení: výborné

I po těchto simulacích proběhnou diskuze s účinkujícími, kdy se jich lektor zeptá na jejich dojmy a hodnocení. Chce znát i názor Petra a následně rozebírá jednotlivé situace na videozáznamu.

Na závěr celého workshopu ještě lektor krátce pohovoří o stávající legislativě a právních aspektech fyzického omezení pohybu pacienta. Následuje diskuze, v níž je čas i na otázky účastníků a výměnu zkušeností. Na úplný závěr ještě každý účastník workshop krátce zhodnotí a řekne, zda splnil jeho očekávání. Všechna hodnocení jsou vynikající a účastníci jsou podle svých slov spokojeni. „Za sebe můžu říct, že to předčilo moje očekávání,“ pochvaluje si Alena. „Já musím říct, když jsem viděl tuhle odpolední část, že je mi líto těch, kdo pracují v nemocnici. A jsem rád, že pracuju na záchrance, kde ty nepříjemné pacienty vidím jen pár minut,“ směje se Martin. „Bojím se jen, že teď budu na pracovišti používat tyto techniky a budu jediný. Chtělo by to, aby se tohoto kurzu zúčastnilo co nejvíce lidí,“ dodává. Kladné hodnocení přidává i Michal: „Jsem rád, že jsem si vyzkoušel i tyhle pacifikační techniky a už se těším na nějaké další kurzy, které budou v nabídce,“ uzavírá.

 

Magda Hettnerová, redakce Florence

---

Více o workshopu

Simulační workshop s názvem Praktické řešení násilných situací ve zdravotnictví pořádá Aesculap Akademie ve spolupráci s Českou asociací sester a s Vysokou školou zdravotnickou v Praze v B. Braun Dialog v Praze 8. Registrační poplatek na kurz činí v roce 2017 1000 Kč, akce je zařazena do celoživotního vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků a ohodnocena počtem kreditních bodů dle platné legislativy. Aby si všichni zúčastnění mohli techniky vyzkoušet, je počet účastníků omezen. Více informací o kurzech včetně přihlášky naleznou zájemci na www.aesculap-akademie.cz.

 

Pozn.: Jména účastníků akce byla změněna.

 

• tisk
• předplatit si