V Regensburgu se konal osmý Mezinárodní kongres hojení ran

V listopadu 2017 se v bavorském Řezně (Regensburgu) konal pod záštitou Univerzitní nemocnice Regensburg a Sdružení přátel a příznivců péče (VFFP – Verein der Freunde und Förderer der Pflege) 8. ročník Mezinárodního kongresu hojení ran (Internationaler Wundkongress D-A-CH-EE) s podtitulem „Rány v koloběhu života“.

Mezinárodní zastoupení představovali hlavně řečníci, ale i účastníci ze zemí, kde je němčina úředním jazykem – Německo, Rakousko, Švýcarsko. Zúčastnili se však i zástupci dalších evropských zemí, jako např. Itálie, České republiky, Polska či Turecka. Účast byla vysoká, téměř 900 osob. To znamenalo zvolit i vhodné místo, kterým právě místní univerzita disponuje. AUDIMAX – Auditorium Maximum – je největší přednášková místnost na univerzitě v Regensburgu. Má celkem 1472 míst v hledišti, které se zvedá tak, že je v něm zaručen dobrý výhled i ze vzdálených míst.

Kongresu jsem se aktivně účastnila za řešitelský tým projektu REGISTR DEKUBITÁLNÍCH LÉZÍ sjednocení sledování a strategie preventivních intervencí na národní úrovni (15-29111A) s posterem Podporujeme světový den STOP dekubitům. Obsah sdělení byl zaměřen na aktivity, které jsou podporovány a realizovány společně s Ministerstvem zdravotnictví ČR, Českou společností pro léčbu ran a Českou asociací sester v oblasti prevence a péče o dekubity.

Zahájení kongresu mělo velmi vysokou společenskou úroveň – účastníky přišel pozdravit bavorský zemský ministr Dr. Ludwig Spaenle, přednosta oddělení břišní chirurgie Univerzitní nemocnice Regensburg profesor Hans J. Schlitt a hlavní organizátor kongresu Thomas Bonkowski. V úvodních proslovech mimo jiné zaznělo, že v péči o rány je klíčový interdisciplinární přístup, aby postižení měli dobrou kvalitu života. „Bez zdraví není nic, kvalita života je perspektiva,“ uvedli řečníci. Ocenili také publikum, které je hnacím motorem pro pořádání kongresu a mezinárodní spolupráci, jež má veliký význam pro sdílení zkušeností z praxe. Zahájení kongresu provázel i kulturní zážitek, o který se postarala gospelová skupina Ramony Fink.

Odborný program zahájila prof. Martina Müller-Schiling se svým sdělením Síla rány, která vede k mdlobě postižených. Zmínila v něm definice ran, ale i filozofický pohled. Rána je podle jejích slov nejen fyzické postižení, ale také psychické trauma.

Expertka na ošetřování ran Zeynep Babadagi, MSc, vedoucí domácí péče v Duisburgu, přednesla sdělení s názvem Poražený v ráně. Pod tímto názvem bych jen těžko hledala téma, které nakonec zaznělo a které zaujalo všechny posluchače v sále. Představila nám fungování „pouliční nemocnice“ a ukázala nuzné prostředí, ve kterém musejí sestry pečovat o nemocné. Projekt vznikl tak, že tým tvořený šesti nadšenými lékaři v důchodu, sestrami a farářem získal sanitku, ze které vytvořil ambulanci pro bezdomovce, s níž nyní objíždí vytipovaná místa a poskytuje bezplatně základní péči lidem bez domova, kteří o ni projeví zájem. Tato služba je hrazena výhradně ze sponzorských darů a celý tým ji poskytuje bez nároku na odměnu.

Ekonomické vs. etické kritérium

Prof. Dr. Gernold Wozniak, vedoucí lékař oddělení cévní chirurgie z Knappschaftskrankenhaus Botropp, se ve svém sdělení Stránky morálky a respektu v péči o rány zamýšlel nad pojmy kvalifikace, ekonomie a soulad s pravidly (compliance). Uvedl příklady z praxe – nesprávně zvolené terapeutické krytí použité na gangrénu, což vedlo k amputaci, či příklady chyb ve zdravotnické dokumentaci, kdy uvedené informace nesouhlasily se skutečným zdravotním stavem pacienta. Zamýšlel se nad tím, kde při rozhodování o léčbě chybí kvalifikace a kde znalosti. Na příkladu nepohyblivého pacienta na vozíku s nehojícími se ranami vznesl otázku, kam až můžeme zajít, bereme-li v úvahu ekonomické versus etické kritérium? Kdy je možné říci: „Tomuto pacientovi již zákrok neuděláme“? U příkladu pacienta, který nedodržoval léčebný režim a vědomě si škodil alkoholem, kouřením a nedodržováním hygieny, uvedl: „Lékař musí léčit, sestra musí pečovat, pojišťovny musejí platit, a co musí pacient? NIC!!“

Zástupkyně českého řešitelského týmu Mgr. Nina Müllerová s hlavním organizátorem Thomasem Bonkowskim
fota: autorka, archiv

Závěrečná přednáška prvního dne prof. JUDr. Volkera Groβkopfa z Kolína měla název Kdo léčí, má pravdu? Hippokrates se podíval na prsty. Zmínil nové standardy (guidelines) profylaxe a léčby v oblasti péče o rány, které mají velký význam v případě soudního sporu. Když bude mít pacient dekubitus a dojde ke sporu, budou právníci postupovat podle těchto standardů, proto je nutné, aby byly implementovány do praxe a mohly být použity jako důkaz. Dále hovořil o vzdělávání sester, které v Německu probíhá na odborných školách – sestry mají maturitu, ale v Evropě jsou sestry vzdělávány na akademické půdě. Ošetřování ran tak může sestra vykonávat na základě delegování ze strany lékaře nebo musí mít speciální kvalifikaci pro ošetřování ran. Uvedl, že lékař má odpovědnost za ordinace a sestra za provedení výkonu. Zmínil také důležité zdroje informací pro rozvoj kvality péče www.dnqp.de a iniciativu pro chronické rány www.icwunde.de.

Ačkoli program prvního dne konference končil až ve večerních hodinách, sál byl až do konce zaplněn publikem, které pozorně naslouchalo a se zaujetím diskutovalo. Přednášející pak oceňovalo i v průběhu přednášek potleskem.

Přednášky, které zazněly druhý den konference, byly neméně zajímavé. Za zmínění stojí například sdělení prof. Dr. Michaela Nerlicha, ředitele Úrazové nemocnice z Regensburgu, který ve svém sdělení Zvláštní případ, kdy se děti stávají oběťmi, upozornil na možná zranění dětí při sportovních aktivitách dospělých – jako příklad uvedl výlet s batoletem ve vozíku připojeném za kolo, který skončil havárií, jež měla šťastný konec jen díky zásahu vysoce specializovaných odborníků. Děti jsou také oběťmi teroristických činů, tato zranění jsou velmi komplikovaná, vyžadují opakované operace včetně plastických a mají trvalé následky.

Ve svém dalším sdělení, nazvaném Náhle a neočekávaně – zaostřeno na traumatologické rány, se přednášející zabýval velkými ranami způsobenými při autonehodě nebo střelnými poraněními, která v těle udělají doslova „paseku“.

Pozornost publika byla podnícena také interaktivní přednáškou prof. Dr. Lukase Prantla Případy z krabičky (Case in the box), které nastřádal během své praxe. Hovořil například o sklerodermii rok po transplantaci kostní dřeně, o Lyellově syndromu (který patří do skupiny puchýřnatých onemocnění), o příkladech extravazace cytostatiky nebo o poškození kůže způsobeném bakterií Streptococcus pyogenes. Kdo uhádl správnou odpověď na položenou otázku, byl odměněn lahví piva.

Příští kongres bude výzvou i pro české sestry

Mezi 19 sděleními nechyběly ani přednášky na téma využití hyperbaroxie v léčbě nehojících se ran, léčba venózních vředů, péče o diabetickou nohu či arteriální vředy. Každý z přednášejících měl svůj osobitý styl, jak tématem zaujmout posluchače, a především profesionální podklady. Každý přinesl něco nového, důležitá doporučení a zkušenosti – například význam provádění auditů, které mohou odhalit nedostatky v léčbě diabetiků a diabetické nohy. Zazněl i význam edukace pacientů v odvykání kouření.

Dovolím si připomenout, že všechna tato témata jsou diskutována i na kongresech a sympoziích v České republice, takže bychom mohli na příštím kongresu přednáškou na toto téma také aktivně přispět.

V poslední přednáškové sekci kongresu jsem měla tu čest sedět za předsednickým stolem společně s prof. Tillem Proschkem a MUDr. Tomášem Kuralem. Závěrečná část kongresu zahrnovala tři sdělení. V prvním se Dr. Beatrix Cucuruz z pracoviště cévní chirurgie v Norimberku věnovala tématu Poslední šance na záchranu končetin, druhé sdělení bylo velmi zajímavé a týkalo se plastické chirurgie. MUDr. Vanessa Brébant zvolila téma V mém vlastním těle jsem si cizí a představila několik případů, kdy se pacienti rozhodnou pro plastickou operaci, aby mohli spokojeně žít a chodit mezi lidi. Poslední sdělení prof. Dr. Sebastiana Probsta z Institutu ošetřovatelství a zdravotních věd v Ženevě bylo zaměřeno na paliativní péči.

Mezinárodní kongres hojení ran – D-A-CH-EE se bude opět konat na podzim roku 2018. Jelikož hlavního organizátora Thomase Bonkowského zaujalo téma našeho posteru „Podporujeme světový den STOP dekubitům“ a zejména projekt SBĚR DAT – budujeme jednotný systém evidence dekubitů [REGISTR DEKUBITÁLNÍCH LÉZÍ sjednocení sledování a strategie preventivních intervencí na národní úrovni (15-29111A)], jsme jako řečníci pozváni na devátý ročník kongresu v Regensburgu. Je to výzva, kterou s celým řešitelským týmem, jehož hlavní řešitelkou je PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D., rádi přijímáme.

Mgr. Nina Müllerová, vedoucí Centra řízení kvality FN Plzeň

 

• tisk
• předplatit si