Zpět na detail čísla

Číslo 3 / 2018

Čtvrtstoletí Jiráskových dnů

Datum: 14. 6. 2018
Autor: PhDr. Jarmila Škubová

Letošní XXV. pražské chirurgické dny s mezinárodní účastí, které jsou podle velkého českého chirurga známé též jako Jiráskovy dny, se konaly ve dnech 10.–11. května 2018 v Praze. Kongres měl v programu také sekci zdravotnických pracovníků nelékařských profesí. Letos šlo o XIV. „sesterský“ ročník, který tradičně organizovala traumatologicko-ortopedická sekce ČAS v čele s PhDr. Dagmar Škochovou, MBA, odborným garantem vzdělávání NZP z pracoviště 1. LF UK a VFN v Praze.

Ačkoli byly tyto dny zdravotnických pracovníků nelékařských profesí programově velmi pestré, daly by se koncepčně rozdělit do tří hlavních tematických celků – jeden, který byl společný pro lékaře i sestry a nesl název Připravenost vůči teroristickému útoku, druhý historický, který se ohlížel za vývojem ošetřovatelství 20. století k dnešku, a nakonec zazněl blok chirurgických témat, která zavedla posluchače na operační sály.

Ve společném bloku s lékaři zazněla slova těch, kteří teroristické útoky při své profesi zažili na vlastní kůži, a kteří tak posluchačům zprostředkovali zhodnocení postupu „v akci“ po jejím skončení. Bohužel, jak se zdá, budou zdravotníci s tímto fenoménem stále častěji konfrontováni, a proto je potřeba, aby byli na všechny možné eventuality profesně připraveni. V duchu toho je nutné posilovat výuku na školách, což už se v mnoha případech děje.

Poctivost, oddanost, disciplína a odbornost

Úvodní blok ukázal, jak se mění svět a jak dalece tomu odpovídají i nároky na profesní připravenost zdravotníků. Přesto je důležité nezapomínat ani na historii. Letos tomu bude sto let od chvíle, kdy v roce 1918 opustilo českou zdravotnickou školu deset našich prvních ošetřovatelek. Výrazný zlom ve vývoji československého a posléze českého ošetřovatelství však znamenalo datum mnohem pozdější – rok 1989. Uvedla to ve své přednášce D. Škochová ze Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) v Praze a hned položila otázku – v čem spočívá tato nová kvalita péče? Byl to rok, který tím, jak se měnily podmínky ve zdravotnictví, nastolil nutnost brát pacienta v jednotě všech komponent, které tvoří jeho život – nastolil tzv. holistický přístup. Snaha chránit zdraví jedince vždy závisela na civilizaci jednotlivých kultur, na jejich životní filozofii a technologickém rozvoji. V této době už lze hovořit o moderním pojetí ošetřovatelství, ve kterém rostou nároky na profesní, kulturní, etickou, ale i vzdělanostní úroveň sester. Ošetřovatelství předpokládalo v každé době obětavost, oddanost a disciplínu, současně však vždy vyžadovalo také odbornost. Dnes už na mnohých pracovištích sestry vědí, jakou roli hraje v léčbě psychika pacienta a že i drobnost může člověka srazit na kolena. Vědí, že v nemocnici je člověk ohrožen na své existenci a prožívá nejen fyzické, ale i psychické utrpení, strádání a bolest.

Prof. MUDr. Arnold Jirásek, DrSc. (1887–1960), český lékař, chirurg
foto: autorka

Významné byly i události let 1990–1991, kdy se ustanovila nová profesní organizace sester – Česká asociace sester (ČAS), která se v roce 2000 sloučila s Českou společností sester. Milníkem na cestě českého ošetřovatelství byl i rok 1998, kdy byla přijata koncepce ošetřovatelství s imperativem poskytovat dostupnou péči za stejných podmínek všem občanům.

Zajímavým příspěvkem k tématu historie ošetřovatelství byla i „dvojpřednáška“ mladých sester E. Šolcové a B. Lisové z VFN v Praze, které porovnávaly, jak se ošetřovalo před čtyřiceti lety a jak se ošetřuje dnes.

Nová doba mění sestry

Dnešní sestry se mnohem více než dřív věnují prevenci a osvětě. K tomu jsou připravovány už ve školách, což prokázaly např. výsledky dvouletého projektu Ministerstva zdravotnictví ČR Aplikace metody krátkých intervencí v praxi, který byl realizován na Vysoké škole zdravotnické v Praze. Sociologické šetření, které realizovali sami studenti, odhalilo rostoucí zdravotní gramotnost obyvatel a do určité míry kladnou odezvu na intervenci, byť i krátkou. Výstupem z projektu je vytvoření edukačních karet, které napomáhají komunikaci s klienty.

Nová doba vyžaduje i přeměnu sestry jako osobnosti. Známá psycholožka L. Janáčková z VFN v Praze informovala o tom, že v ČR pracují asi čtyři tisíce chirurgických sester, z nichž mají, podle dotazování, asi 3 200 pocit, že nejsou pro svoji profesi dostatečně sebevědomé. Sestra dneška by proto měla v odpovídající míře umět myslet i na sebe.

Chirurgické sestry se zabývají také výzkumnou činností, například sledováním výskytu dekubitů, jak o tom přednášela D. Svobodová z VFN v Praze, nebo problematikou pádů, o čemž informovala P. Brímová z FN Brno. Zajímavé bylo slyšet, jaká opatření byla na základě těchto šetření přijata.

Tématem konference bylo i ošetřování stomií, kde zručnost sester a technologický pokrok nebývale zkvalitňují život pacientů. Na programu byla i témata nových metodik a technologií, které se zabydlují na chirurgických pracovištích; sestry se musejí umět těmto změnám přizpůsobit. Proto už ani neudivuje vysoká odbornost, se kterou přednášející popisovaly například podstatu onkochirurgické metody HIPEC ve VFN v Praze a zvýšené nároky na odbornost v práci sestry. Podobně hovořily sestry o péči o pacienta před operací lymfedému a po ní, před liposukcí a po liposukci, o metodě TAPE při terapii komplikovaných ran, moderní perioperační a preoperační péči při užití metody ERAS a na mnoho dalších témat.

Stranou nezůstala ani sociální péče a představení novinek pro ošetřovatelství na trhu. Mnohé z přednášek doprovázela i řada kazuistik. Toho, kdo vytrval celé dva dny, jistě obohatila nejen témata z jeho specializace, ale i spousta námětů a informací ohledně chirurgie jako celku.        

PhDr. Jarmila Škubová

 
  • tisk
  • předplatit si