Zpět na přehled aktualit

Florence plus

Analýza pádů u seniorů v lůžkových zařízeních

Datum: 11. 7. 2019
Analýza pádů u seniorů v lůžkových zařízeních

Pád je ve všech směrech považován za nežádoucí událost. Postupným stárnutím dochází v těle seniora k nezvratným degenerativním změnám, které ovlivňují jeho fyzický i psychický stav a téměř nevyhnutelně vedou k častějším pádům. Cílem šetření bylo analyzovat výskyt pádů u seniorů ve vybraném lůžkovém zařízení. Data byla získána retrospektivní analýzou hlášení o nežádoucí události v daném zařízení za poslední dva roky. Rozbor dat ukázal, že z hlediska věku jsou nejrizikovější skupinou pacienti ve věku 76–86 let, jako nejčastější příčiny pádu byly identifikovány slabost, uklouznutí a nejistá chůze. Nejčastěji k pádům docházelo na pokoji pacienta, a pokud došlo k jeho zranění, jednalo se většinou o fraktury a kontuze. Z hlediska denní doby docházelo k největšímu výskytu pádů během odpolední služby.

 

Úvod do problematiky

Pády u pacientů hospitalizovaných v lůžkových zařízeních jsou nejčastější nežádoucí událostí postihující především seniory. Proces stárnutí je souhrn bio-psycho-sociálních změn, které jsou nezvratné. Pád je považován za závažnou nežádoucí událost, neboť může výrazně prodloužit dobu hospitalizace, ovlivnit zdravotní i duševní stav pacienta a ve spojitosti s křehkostí obvykle prodlužuje rekonvalescenci. Zároveň je původcem významné sekundární morbidity a mortality vyplývající ze vzniklých komplikací, hlavně z následných zlomenin a imobilizace. Pády u seniorů mají nejen zdravotní dopad, ale nesou s sebou i ekonomickou zátěž pro zdravotnické zařízení.

Za vnitřní příčiny pádů jsou považována kardiovaskulární onemocnění (synkopa, ortostatický syndrom, hypertenze, arytmie), neuromotorické postižení (parézy, plegie, atrofie svalů, iktus, CMP, Parkinsonova nemoc), sluchové a vestibulární postižení (závratě, instabilita), zrakové postižení (šedý, zelený zákal, retinopatie), svalovo-kosterní onemocnění (osteoporóza, artróza, osteomalacie), psychiatrické onemocnění (demence, deprese, delirium),dále riziko pádů ovlivňují stavy dehydratace a malnutrice, inkontinence a již předchozí pád (Kalvach a kol. 2008).

Za vnější příčiny pádů jsou považovány nevhodná obuv a oblečení, špatné vybavení bytu, nerovný povrch, špatné používání kompenzačních pomůcek, nežádoucí účinky léku aj. (Kalvach a kol. 2011,Topinková 2005). Po pádu se může objevit nespočet komplikací. Může jít o sníženou aktivitu v sociální oblasti, úbytek fyzické kondice a sníženou schopnost sebepéče. Nejčastěji se jedná o fraktury a kontuze. Rizikem je i rozvoj částečné nebo úplné imobility na základě zranění vzniklého při pádu, tedy i vznik závislosti na druhých, rozvoj imobilizačního syndromu, úzkosti, deprese a strachu z dalšího pádu (Kalvach a kol. 2011, Souček 2011).

Abychom efektivně předešli pádům a všem jejich rizikům, je povinností sestry, aby při přijetí pacienta kvalitně odebrala anamnézu a vyhodnotila rizika. K tomu lze využít hodnoticí nástroje, např. Morse Fall Scale, ADL-Activity of Daily Living nebo Barthelův test základních všedních činností. Klíčovou pro řešení problematiky pádů je správná prevence.

Prevence spočívá především v edukaci, přípravě bezpečného prostředí, např. aplikaci protiskluzových podložek do koupelny, instalaci madel na WC nebo kompletní bezbariérovou úpravu bytu. Žádoucí je používání kompenzačních pomůcek (francouzské hole, berle) a redukce některých léků, např. sedativ, anxiolytik, hypnotik (Kalvach a kol. 2008,Dvořáčková 2009).

Metodika

Cílem výzkumného šetření bylo z dostupných záznamů retrospektivně analyzovat výskyt pádů u seniorů ve vybraném lůžkovém zařízení typu léčebny dlouhodobě nemocných (LDN). Šlo o kvantitativní šetření, kdy byly retrospektivně analyzovány informace z tzv. hlášení o nežádoucí události ve zvoleném lůžkovém zařízení za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2018. Za dané časové období byly evidovány pády u 250 respondentů ve věku nad 65 let, tento údaj je považován za stoprocentní. Respondenty byli pacienti ve věku 65 a více let hospitalizovaní v LDN, u kterých došlo během pobytu v LDN k pádu.

Výsledky a diskuse

Analýzou dat bylo zjištěno, že častěji docházelo k pádům u žen, a to ve 151 (60,4 %) případech. Opačné výsledky prokázali Healey a kol., (2008) a Tsai a kol. (2014), v jejichž vzorku respondentů se pády vyskytovaly častěji u mužů. Nejrizikovějším věkovým rozpětím je 76–86 let (45,2 %), následně 87–97 let (27,6 %) a nejméně pádů se vyskytuje mezi lety 65–75 (27,2 %). Jiné výsledky prezentoval Healey a kol. (2008), kde byli jako nejrizikovější identifikovaní pacienti ve věku 85–89 let. Důvodem může být jiné složení pacientů v lůžkových zařízeních.

Nejčastěji byl pád zapříčiněn uklouznutím a slabostí, a to u 48 (19,2 %) pacientů. Vybíhalová a kol. (2013) a Jurásková (2007) se shodují, že nejčastější příčinou pádu je vstávání z lůžka. My tuto kategorii prezentujeme jako „přesun z lůžka na židli“ a v naší studii se objevuje na třetím místě s 17,2 procenty případů.

Nejvíce pádů se událo na pokoji pacienta, a to 180 (72,0 %). Druhým nejrizikovějším místem pro pád bylo WC a koupelna, zde došlo k pádu v 55 (22,0 %) případech. Na chodbě došlo k pádu u 11 (4,4 %) respondentů. Nejméně rizikové se ukázaly prostory, jako je společenská místnost, jídelna, rehabilitační místnost nebo kaple, zde došlo pouze ke čtyřem (1,6 %) pádům ze všech detekovaných. V této oblasti bylo dosaženo shody s Vybíhalovou a kol. (2013), která uvádí 86,2procentní výskyt pádů na pokoji. Méně častým místem pádu byla koupelna a WC, v této kategorii se nicméně obě studie taktéž shodují.

Pozitivním bylo zjištění, že ve 180 (72,0 %) případech nedošlo po pádu ke zranění. Zraněných bylo 70 pacientů, z toho 50 (57,1 %) bylo ošetřeno v LDN a zranění zbylých 30 (42,9 %) si vyžádalo hospitalizaci v nemocnici. Nejčastějším zraněním po pádu byla fraktura, a to v 11 (36,7 %) případech, následovala kontuze u 10 (33,3 %) pacientů a v šesti případech (20 %) to byla tržná rána. Z hlediska denního času se pády vyskytovaly nejčastěji během odpolední služby v časech 14.00–21.59, a to u 99 (39,6 %) respondentů. Naše výsledky jsou odlišné od výsledku Healeyho a kol. (2008), neboť ti zaznamenali nejvyšší výskyt pádů mezi 10.00–11.59, tedy během ranní služby. Důvodem může být odlišný počet zaměstnanců ve službě, neboť během odpolední jsou služby obsazené menším počtem personálu, který nedokáže zachytit všechny rizikové aktivity hospitalizovaných.

Závěr

Ze získaných údajů je zřejmé, že pád pacienta je častou a vážnou událostí, která výrazně komplikuje stav seniora. Povinností sestry je včas rizikového seniora identifikovat, edukovat ho o rizicích a zavést do ošetřovatelského plánu vhodná preventivní opatření. Dále je nutné v této problematice dostatečně vzdělávat zdravotnický personál. Negativními determinanty ovlivňujícími naši práci je ale nedostatek personálu, nedostatek financí k bezpečnému vybavení zařízení nebo nespolupracující pacient. Klíčovým pro řešení této problematiky je důsledné dodržování dostupných preventivních opatření a neustálé zdokonalování těch stávajících s ohledem na aktuální stav hospitalizovaných klientů.


Zdroje:

DVOŘÁČKOVÁ, D. Úrazy seniorů v domácím prostředí.Sestra, 2009, roč. 19, č. 12. s. 79–81. ISSN 1210-0404.
HALEY, F., SCOBIE, S., OLIVER, D., PRYCE, A., THOMSON, R., GLAMPSON, B. Falls in English and Welsh hospital: a national observational study based on retrospective analysis of 12 months of patient safety incident reports. BMJ Quality and Safety[online],2008, roč. 17, č. 6, s. 424–430 [cit. 16. 11. 2018]. Dostupné z: https://qualitysafety.bmj.com/content/17/6/424.
JURÁSKOVÁ, D. Ekonomické dopady úrazů a pádů u hospitalizovaných seniorů v ČR. Pro lékaře [online],2007, roč. 5, č. 1, s. 33–40 [cit. 20. 11. 2018]. ISSN 1803-6597. Dostupné z: https://docplayer.cz/14701913-Ekonomicke-dopady-urazu-a-padu-u-hospitalizovanych-senioru-v-er.html.
KALVACH, Z.,a kol. Křehký pacient a primární péče. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-4026-3.
KALVACH, Z.,a kol. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2490-4.
SOUČEK, M. Vnitřní lékařství. 2. díl.Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-2110-1.
TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi.Praha: Galén, 2005. ISBN 80-7262-365-6.
TSAI, L.,a kol. Fall injuries and related factors of elderly patients at a medical center in taiwan. International Journalof Gerontology [online],2012, roč. 8 ,č. 4, s. 203–208 [cit. 20. 11. 2018]. Dostupné z:https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1873959814000921TS.
VYBÍHALOVÁ, L., POSPÍŠILOVÁ, A., POSPÍŠILOVÁ, V. Problematika pádů ve zdravotnickém zařízení. Sestra,2013, roč. 23, č. 10, s.11–12. ISSN 1210-0404.
 
  • tisk
  • předplatit si