Zpět na přehled aktualit

Florence plus

Jinak nemusí znamenat hůře aneb Naučili jsme se žít se stomií

Datum: 22. 3. 2019
Jinak nemusí znamenat hůře aneb Naučili jsme se žít se stomií

Ve spolupráci Všeobecné fakultní nemocnice v Praze s traumatologicko-ortopedickou sekcí České asociace sester proběhla 6. listopadu loňského roku celodenní odborná konference pro sestry specializující se na problematiku stomií a léčby ran.

Účastníky konference přivítala PhDr. Dagmar Škochová, MBA, předsedkyně traumatologicko-ortopedické sekce ČAS,a MUDr. Jan Bříza,CSc., MBA, náměstek pro vědu, výzkum a vzdělávání, zástupce ředitelky VFN v Praze. Na programu byla celá řada zajímavých odborných sdělení a všechny měly za cíl přinést poznatky a zkušenosti využitelné v reálné praxi při péči o pacienty se stomiemi. Kromě zkušených stomických sester, jako je např. Mgr. Kateřina Drlíková, vystoupila také tlumočnice do znakového jazyka Mgr. Naďa Hynková Dingová, Ph.D., fyzioterapeutka Mgr. Klaudia Michalčinová, psycholožka doc. PhDr.Dr.phil Laura Janáčková, CSc.,nebo zástupkyně pacientské organizace České ILCO, z.s., Ing. Marie Ředinová.

Tejpování břišní stěny u obtížně se hojících ran

Mgr. Kateřina Drlíková se věnuje péči o pacienty se stomiemi skoro dvacet let a podle vlastních slov se stále učí něco nového, ať již od pacientů nebo od kolegů zdravotníků. Naposledy ji na jednom z odborných seminářů oslovila technika tejpování, která je běžně používána v ortopedii, do oblasti stomií a léčby ran však teprve proniká. Mgr. Drlíková popsala výhody tejpování například u obtížně řešitelných stavů po operaci parastomální kýly, kdy dojde kdehiscenci rány. Tejp má schopnost podepřít ránu, aby na ni nebyl vyvíjen takový tah a mohla se lépe hojit. Podobně lze tejpování využít i při břišní kýle. „Vždy jsem uvažovala tak, že jednou přijde ideální pomůcka, která se přizpůsobí břichu každého pacienta. Pak jsem ale byla inspirována myšlenkou právě opačnou – že je možné změnit břicho pacientů,“ uvedla Mgr. Drlíková a doplnila, že tejpovací pásky jsou v praxipacienty dobře tolerovány,a pokud jsou vyměňovány po 48 hodinách, minimalizuje se riziko kožních reakcí.

Hovoříme otevřeně, měníme životy… už 25 let

Předsedkyně pacientské organizace České ILCO, z.s., Ing. Marie Ředinová nemohla na semináři pro stomasestry chybět. Aktivně pomáhá sotmikům a jejich rodinám, podílí se na osvětě mezi laickou veřejností a spolupracuje s lékaři a zdravotníky. Na semináři představila nejnovější projekty spolku a v diskusích sdílela zkušenosti a postřehy s přítomnými odborníky. České ILCO, z.s.,pomáhá lidem s umělým vývodem ze střev nebo močových cest a jejich blízkým již 25 let. Při příležitosti tohoto výročí v roce 2018 proběhla celá řada zajímavých a přínosných setkání, jako například mezinárodní cyklistická akce Překonej své hranice, kdy účastníci – stomici – projeli celou republiku od Hranic u Chebu až do Hranic na Moravě. Celou trasu projelo 17 stomiků z pěti zemí a na různě dlouhé úseky se k nim přidávali další. V místech, kde fungují spolky stomiků, probíhaly přednášky a závod svou účastí zaštítila bývalá šampionka v běhu na lyžích Kateřina Neumannová. V říjnu 2018 také proběhlo již třetí setkání mladých stomiků, na němž se sdílejí zkušenosti, rady a povzbuzení mezi mladšími pacienty. Z celkového počtu stomiků je těch ve věkové skupině do 40 let minimálně 20 %, ale ve spolcích stomiků se příliš neangažují. Pochopitelně – ve spolcích se věkový průměr blíží 70 letům, což dvacetileté nebo třicetileté stomiky příliš nepřitahuje. Právě pro ně existuje každoroční setkávání stomiků jejich generace.

Tradičně také bylo na základě průzkumu mezi stomiky oceněno deset sester za profesionální a současně lidský přístup k nemocným. Světlo světa spatřilo edukační DVD Zdraví v pohybu, kde se hovoří třeba o tom, že stomici mohou bez problémů plavat, aniž by tím ohrožovali zdraví svoje nebo osob v okolí. Velice originální je soutěž Básnické střevo, která loni proběhla potřetí. Jejím záměrem je mluvit o střevech pozitivně a s nadhledem. Ing. Ředinová připomněla i to, že od roku 2014 fungují v České republice proškolení dobrovolníci, kteří navštěvují v nemocnicích (první z nich byla VFN v Praze) nové stomiky a pomáhají jim vyrovnat se s novou životní situací a nabýt první důležité zkušenosti. „Díky moderním pomůckám je možné žít aktivní život. Přečtěte si naše blogy a uvidíte,kolik z nás dělá vše jako dřív. Jen nedostatek informací vede k obavám a nesprávnému rozhodnutí, které se později nedá změnit,“ vyzvala na závěr Ing. Ředinová (více viz www.ilco.cz).

Neustálé zdokonalování pomůcek pro stomiky demonstrovali na konferenci zástupci společností specializujících se na vývoj těchto pomůcek – Coloplast (novinka Brava Seal kroužky), ConvaTec, Stomocur nebo Dansac (Nova Life Soft Convex) a další.

Základní pravidla komunikace s neslyšícími pacienty (nejen se stomiky)

Neslyšícístomici se nacházejí v dvojnásob složité situaci – kromě toho, že musejí čelit specifickým zdravotním okolnostem, musejí se také vypořádávat s jazykovou bariérou dělící je od většinové společnosti, která je příčinou nedostatku potřebných informací. Neslyšící stomik nemá komu říct o svých problémech, neslyšící přátelé, kteří tvoří jeho nejbližší sociální okolí, mu nemohou fundovaně pomoci. Tlumočník je třetí osoba, která funguje jako zprostředkovatel komunikace. Jak poznamenala Mgr. Naďa Hynková Dingová, Ph.D., V České republice je tlumočníků velmi málo. Legislativa sice dovoluje využívat jejich služeb ve stále více případech, nicméně počet tlumočníků se u nás významně nezvyšuje.

Důsledkem tohoto stavu je, že pacient nemívá možnost si tlumočníka vybrat a často na něj musí čekat mnoho dní, ačkoli by se potřeboval k informacím dostat co nejdříve. „Když pacient nechce na tlumočníka čekat a jde do ordinace sám, nemusí to být nutně zoufalá situace, pokud jsou na specifika komunikace s neslyšícím pacientem lékař se sestrou připraveni,“ myslí si Mgr. Hynková Dingová. Ve svém sdělení se snažila formulovat několik důležitých obecných zásad pro rozhovor s neslyšícím (viz box). Podle ní je klíčové si uvědomit, že neslyšící vnímá češtinu jako cizí jazyk. Je sice Čech, ale nikdy ji neslyšel, proto se musí česky učit. Tento problém neřeší ani písemnákomunikace – psaný jazyk neslyšícího není český, připomíná spíše psaný projev cizince, který se jako začátečník učí češtinu. „Pokud toto lékaři nebo sestry nevědí, mívají tendenci pacienta hodnotit jako slabomyslného nebo divného člověka, který se ptá se na samozřejmé věci,“ varovala Hynková Dingová.

Jak zefektivnit komunikaci s neslyšícím

-     Udržovat oční kontakt (pro neslyšícího je to základní signál zahájení komunikace).

-     Dotyky jsou u neslyšících běžnousoučástí komunikace (dotyky na horní části paže – zavolání, oslovení, zahájení komunikace , objetí – vyjádření emoce, která by se jinak těžko popisovala apod.).

-     Při očním kontaktu hovořitzřetelně a volit jednoduché (nikoli primitivní) věty, neboť neslyšící má malé zkušenosti s mluvenou češtinou, nepoužívat žargon, zkratky apod.

-     Odezírání (hlásek z tvaru úst) není jednoduché, nelze ho u neslyšících brát jako automatické. Bezpečně lze odezírat jen samohlásky, kterých je pouze pět, zbylé hlásky mohou být problém (řada z nich tvaruje ústa stejně, některé vznikají mimo rty – k, g, h). Neslyšící navíc odezírá jazyk, který dokonale neovládá. Nejde tedy o spolehlivou formu komunikace, dochází k velkému zkreslení. Zásady: artikulovat co nejpečlivěji, nedrmolit, nemluvit příliš rychle, těžko odezíratelná slova se snažit nahradit snazšími.

-     Neslyšící jsou jako kniha –umějí dávat najevo, zda rozumí, nebo ne. Pokud nerozumějí, je třeba říct totéžjinak, jinými slovy.

-     Informaci je možné napsat – je to náročné na čas, ale dá to jistotu, že na nezbytném základě se lékař/sestra s pacientem domluvili.

-     Důležité je v průběhu komunikace ověřovat porozumění – klást otevřené otázky (Kam si to půjdete koupit? Kdy přijdete příště? Napište mi to.).

Tlumočník má za úkol komunikaci usnadnit, ale i on do ní vnáší specifické prvky– je to někdo třetí vrozhovoru, cizí, většinou nemá vazbu k neslyšícímu. Je třeba si uvědomit, že tlumočí úplněvše, co je slyšet v okolí neslyšícího, což může být pro lékaře a sestry překvapující. Tlumočník je také málokdy odborník na medicínu. Je to odborník na převod jazyka, který se při své práci pohybuje i v řadě jiných, nemedicínských oblastí. Nelze tedy automaticky předpokládat, že bude rozumět všem reáliím nebo termínům. Jeho úkolem však je ozvat se, pokud by měl tlumočit něco, čemu nerozumí. Zdravotník by měl také počítat s tím, že tlumočník není ten, kdo bude přijímat pomůcky či recepty, není asistentem neslyšícího. Všechno dění by mělo směřovat výhradně k pacientovi samotnému. Zdravotník ani pacient nemusejí mít obavy, že by přes tlumočníka unikly citlivé informace, neboť tlumočník je vázán mlčenlivostí. Někdy se stane, že lékař v dobré vůli dorozumět se s pacientem sám tlumočníka odmítne. Je to samozřejmě možné, ale jen za předpokladu, že s tím bude souhlasit i neslyšící pacient.

V závěru svého sdělení Mgr. Hynková Dingová doporučila monografii s názvem Tlumočník jako most komunikace mezi slyšícím zdravotníkem a neslyšícím pacientem(Czumalová Anna, vydalaČeská komora tlumočníků znakového jazyka, Praha 2008) určenoupro zdravotnický personál, lékaře, mediky a všechny další, které zajímá problematika neslyšících a jejich komunikace v běžných životních situacích.

 

 
  • tisk
  • předplatit si