Jsou sestry na ZZS výjimkou? Naopak

Tento článek se zamýšlí nad působením žen ve zdravotnických záchranných službách. Zmiňuje historické souvislosti, popisuje současný stav a předvídá budoucnost žen v této profesi.

Každé pracovní prostředí je typické pro určitý druh povolání. Jak laická, tak odborná veřejnost si však dokáže představit mnoho jiných typičtějších pracovišť pro zdravotní sestru, než je prostředí sanitního vozu. Přesto tu sestry působí již více než šedesát let. Je to dáno historicky, neboť záchranné služby vznikaly při nemocnicích, a tak sestry vyjížděly nejprve z chirurgických ambulancí či oddělení a po vzniku ARO i z anesteziologicko-resuscitačních stanic.

V současné době se věk sester na ZZS pohybuje v průměru v rozmezí 40–55 let. Je proto jasné, že stávající situace není do budoucna udržitelná. Můžeme spekulovat nad tím, zda nelékařský zdravotnický personál v budoucnu nenahradí lékaře v posádkách ZZS, jak je tomu v současné době v některých státech Evropy či Ameriky. Určitý posun tímto směrem naznačují každoroční statistiky jednotlivých oblastních ZZS. Jako příklad můžeme uvést Zlínskou oblast, kde tvoří výjezdy posádek vozů RZP (tedy bez lékaře) 2/3 výjezdů oproti posádkám vozů RLP (s lékařem).

Pracovní podmínky sester jsou v sanitních vozech specifické a mají mnoho negativ. Jedním ze základních faktorů, s nimiž se musejí nejen sestry, ale celá posádka sanitního vozu umět vypořádat, je čas. Je nezbytné umět se rychle rozhodovat, a to v ne zrovna optimálních podmínkách, bez komfortu a vybavení kliniky. Mezi další úskalí patří práce za jízdy sanitního vozidla, práce v terénu a za všech povětrnostních podmínek (horka, zimy, deště, při přírodních katastrofách apod.). To vše klade zvýšené nároky na fyzickou zdatnost a psychickou odolnost sester. Práce na zdravotnické záchranné službě přináší i riziko nadměrného stresu a rozdíly bychom našli i v odborné části práce sestry. Opomenout nemůžeme ani rozdílnou teoretickou přípravu a celoživotní vzdělávání, které je zakotveno v legislativních normách, zvláště v zákoně č. 96/2004 Sb. Pomineme-li prostředí, ve kterém sestry svou činnost vykonávají, bude mezi zásadní rozdíly práce ve zdravotnickém zařízení a v sanitním voze patřit metoda, kterou sestry jednotlivé úkony ošetřovatelské péče provádějí. O tom, že i v posádkách záchranných služeb je ošetřovatelská péče prováděna, není pochyb. Ani na jedné ZZS v ČR (organizační uspořádání ZZS dle členění krajů) nepracuje sestra metodou ošetřovatelského procesu a v návaznosti na tuto skutečnost vidíme i zásadní rozdíl v dokumentaci, kterou sestra vypisuje.

V rámci našeho výzkumného šetření na jednotlivých ZZS v ČR byl vznesen dotaz z oblasti personalistiky, kdy nás zajímalo, kolik procent tvoří ve výjezdových složkách v profesích NLZP všeobecné sestry se specializací a kolik procent v této kategorii zaměstnanců tvoří zdravotničtí záchranáři. Výsledek byl překvapující – převahu, plných 65 %, tvoří všeobecné sestry, přestože studijní obor Zdravotnický záchranář je v ČR možné studovat už více než dvacet let (tab. 1). V době, kdy odborné školy chrlí každý rok další profesionály v této oblasti, má převahu profese, která není primárně určena pro práci na ZZS. Statistická data dokonce uvádějí, že na jedno místo záchranáře připadá 241 absolventů oboru Zdravotnický záchranář.

Zmiňovali jsme již, že současný stav je důsledkem historického vývoje zdravotnických záchranných služeb. Sestry specialistky pracující v minulosti na vysoce specializovaných pracovištích (ARO, JIP) měly několik služeb v měsíci nejen na svém kmenovém pracovišti, ale právě i na místních operačních střediscích a výjezdových stanovištích ZZS. V rámci restrukturalizace záchranných služeb 1. 1. 2004, kdy ZZS přešly pod kraje, přešly sem plynule i tyto zaměstnankyně. Zaměstnavatelé tak nemají, až na výjimky, potřebu měnit zaměstnance z řad sester, protože sestry mají bohaté zkušenosti nejen z praxe na výjezdech či z operačních středisek, ale i z pracovišť ARO a JIP. Jak dlouho budou mít všeobecné sestry v posádkách ZZS převahu nad zdravotnickými záchranáři, se nedá určit. I připravovaná tzv. „velká“ novela zákona č. 96/2004 Sb. se sestrami specialistkami v sanitních vozech do budoucna počítá (i když až po připomínkovém řízení profesní organizace Komory záchranářů zdravotnických záchranných služeb ČR). Je dost možné, že záchranáři nahradí sestry až po přirozeném úbytku sester, kdy již kvůli svému věku a ubývajícím silám nebudou sestry toto náročné povolání schopny vykonávat. Do té doby však budeme sestry potkávat nejen v sanitních vozech, ale i v letecké záchranné službě.

Mgr. Bára Kvapilová, ZZS Zlínského kraje, výjezdové stanoviště Rožnov pod Radhoštěm