Nový občanský zákoník VI: Odpovědnost za škodu

(pokračování minulého dílu)
Zvláštní případy odpovědnosti (objektivní odpovědnost)

Účelem objektivní odpovědnosti je chránit slabší stranu před nebezpečnou činností tím, že nebude muset prokazovat, že škodu jemu způsobenou někdo konkrétní zavinil, dokonce i v případech, kdy bude vzhledem k okolnostem zřejmé, že jde o škodu nezaviněnou. V těchto výjimečných případech stanovených zákonem má břemeno škody tížit toho, kdo má z činnosti, v jejímž rámci byla škoda způsobena, prospěch nebo kdo druhého uvedl do nebezpečí.

U objektivní odpovědnosti je nutné prokázat, že se škodní událost stala, prokázat výši škody a příčinnou souvislost mezi působením okolností a škodlivým následkem, nikoli tedy nezbytně porušení povinnosti či zavinění. Této zvláštní odpovědnosti se lze zprostit jen v případech, kdy tak zákon výslovně stanovuje.

Nutno podotknout, že dosavadní právní úprava šla nad rámec účelu tohoto institutu, když objektivní odpovědnost vznikala i za jakoukoli provozní činnost; pokud jde o případy odpovědnosti za škodu způsobenou při poskytování zdravotní péče, obzvlášť jako nevhodná a nespravedlivá byla právnickou i zdravotnickou odbornou veřejností vnímána objektivní odpovědnost za škodu způsobenou použitím věci, včetně použití léku, která vznikala bez ohledu na zcela řádný postup poskytovatele zdravotní péče i na bezvadnost takové věci. Nová právní úprava některé tyto problémy odstranila, jiné případy objektivní odpovědnosti, které ne zcela odpovídají definici nebezpečné činnosti, však zavádí.

Přes zařazení do jiného pododdílu mezi případy objektivní odpovědnosti patří i porušení povinnosti ze smlouvy, přičemž není rozhodné, zda je taková smlouva uzavřena písemně. V této souvislosti připomínám, že i poskytování zdravotních služeb je smluvním vztahem. Odpovědnosti ze smluvního vztahu se lze zprostit pouze v případě, že splnění smluvní povinnosti zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli (vis maior).

Novým typem objektivní odpovědnosti je škoda způsobená osobou s nebezpečnými vlastnostmi, kdy ten, kdo se vědomě takové osoby ujme, tj. že jí bez její nutné potřeby poskytne útulek nebo jí svěří určitou činnost, ať již v domácnosti, provozovně či na jiném podobném místě, odpovídá spolu s ní (tedy solidárně) za škodu způsobenou v takovém místě nebo při této činnosti někomu jinému nebezpečnou povahou takové osoby. Osobou s nebezpečnými vlastnostmi může být duševně nemocný, recidivista, nemocný trpící nakažlivou nemocí apod. Je zřejmé, že toto ustanovení je velmi problematické; klíčové bude nepochybně posuzování potřeby takový útulek či činnost poskytnout. Této odpovědnosti se nelze zprostit.

Bez zásadních změn zůstává odpovědnost za škodu na věcech převzatých k plnění závazku, na věcech vnesených a na odložených věcech, mezi novinky patří např. zrušení limitu 5000 Kč u odpovědnosti na věcech vnesených. Tak jako dosud se tedy nelze zprostit odpovědnosti za věci odložené při činnosti, s níž je zpravidla spojeno odkládání věcí, např. tedy v případě vyšetření lékařem. Pokud jde o ubytovací služby, musí jít nově o služby pravidelné; odpovědnosti se lze zprostit, „prokáže-li ubytovatel, že by ke škodě došlo i jinak, nebo že škodu způsobil ubytovaný nebo osoba, která ubytovaného z jeho vůle provází.“ NOZ zde zavádí i nový limit, a to ve výši stonásobku ceny ubytování za jeden den. NOZ sice již výslovně nestanovuje, že se k dohodě nepřihlíží, nabízí se tak otázka, zda lze odpovědnost omezit i smluvně, jak bylo popsáno výše. Domnívám se, že vzhledem ke spotřebitelskému charakteru těchto služeb, tedy vzhledem k ochraně slabší strany, v jejíž neprospěch se nelze od ustanovení zákona odchýlit, tomu tak možné v typických případech nebude.

Škoda způsobená věcí zůstává i v novém občanském zákoníku, avšak již omezená pouze na vadnou věc, za niž odpovídá ten, kdo vadnou věc použil, popřípadě též ten, kdo odpovídá za škodu způsobnou vadou výrobku (viz dále). Této odpovědnosti se nelze zprostit. Pro zdravotníky je důležité, že již nevzniká objektivní odpovědnost v důsledku použití jakékoli věci, ale pouze vadné věci. Taková vadná věc může, avšak nemusí být vadným výrobkem. Za škodu způsobenou vadou výrobku, tj. věci určené k uvedení na trh za účelem prodeje, nájmu nebo jiného použití, odpovídá ten, kdo takovou věc vyrobil, vypěstoval apod., společně s ním i ten, kdo výrobek dovezl, a ten, kdo výrobek označil svým jménem nebo ochrannou značkou. Nelze-li výrobce či dovozce určit, odpovídá dodavatel. Za vadu se považuje, není-li výrobek tak bezpečný, jak od něj lze rozumně očekávat vzhledem ke způsobu distribuce, účelu a době, kdy byl uveden na trh; vadou není, byl-li později uveden na trh výrobek dokonalejší. Existuje zde celá řada důvodů pro zproštění odpovědnosti, např. prokáže-li odpovědný výrobce/dovozce/dodavatel, že škodu zavinil poškozený nebo ten, za něhož poškozený odpovídá, že vada v době uvedení neexistovala nebo ji nebylo možné odhalit, výrobek byl vyroben pro jiné než podnikatelské účely.

V některých případech proto může vzniknout jak odpovědnost osoby, která věc použila, tak i jejího výrobce, ev. dovozce, v jiných případech, u věci bezvadné, odpovědnost nevznikne na rozdíl od předchozí právní úpravy vůbec. Jako příklad lze uvést nežádoucí reakci při aplikaci léčivého přípravku, když půjde o léčivý přípravek bezvadný a zároveň o postup lege artis, tj. včetně všech preventivních opatření snižujících riziko takové reakce. Problematickou se taková situace může jevit zejména v případě léčby, kterou byl pacient povinen postoupit – tedy například u povinného očkování. De lege ferenda by bylo vhodné v tomto případě zvážit odpovědnost státu.

Odpovědnost vzniká i v případě věci, která škodu způsobila sama od sebe, a to osobě, která nad takovou věcí měla dohled; v tomto případě se nezkoumá, zda taková věc trpěla vadou. Této odpovědnosti se lze zprostit tím, že tato osoba prokáže, že dohled nezanedbala. Nově je doplněna i odpovědnost způsobená pádem věci nebo vyhozením z místnosti, kdy odpovídá buď ten, kdo měl nad spadlou věcí vykonávat dohled (to je ten, kdo např. umístil truhlíky na okna a kontroluje jejich stav), spolu s ním však odpovídá i osoba, která takové místo užívá, a nelze-li to zjistit (není zřejmé, z kterého okna věc vypadla), vlastník budovy.

Za škodu způsobenou budovou odpovídá její vlastník, ev. společně a nerozdílně s ním i předešlý vlastník, jde-li o škodu v důsledku nedostatku vzniklého za trvání předchozího vlastnického práva a došlo-li ke škodě do roka, ledaže by šlo o nedostatek, o němž nový vlastník musel vědět.

Mezi nové případy zvláštní objektivní odpovědnosti patří dále škoda způsobená informací nebo radou. Tu nese ten, kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, a to za škodu, kterou způsobil neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu. Pokud radu poskytuje bezúplatně, je odpovědný pouze za škodu, kterou způsobil vědomě. Této odpovědnosti se nelze zprostit.

Mezi další nové objektivní odpovědnosti patří škoda způsobená pracemi na nemovité věci a škoda způsobená zvířetem, které se však lze zprostit v případě asistenčního psa nebo u zvířete použitého k obživě, pokud vlastník nezanedbal při dozoru nad zvířetem potřebnou pečlivost. Jinak řečeno, zákonodárce zařadil zájmový, „bezúčelný“ chov zvířat mezi činnosti nebezpečné, kde se vlastník nemůže zprostit odpovědnosti způsobené zvířetem, bez ohledu na to, kdo vykonával dohled anebo zda si počínal opatrně.

Bez zásadních změn zůstává škoda z provozu dopravních prostředků. NOZ zásadně rozšiřuje možnosti zproštění odpovědnosti z provozní činnosti, a to na všechny případy, kdy provozovatel prokáže, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo; jinak řečeno, že byl náležitě opatrný.

Vzhledem k rozsáhlosti problematiky se budeme náhradou – náhradou při újmě na přirozených právech člověka, způsobem a rozsahem náhrady újmy a promlčením – zabývat v příštím čísle.

Mgr. et Mgr. Eva Prošková, Ústav veřejného zdravotnictví a zdravotnického práva, 1. lékařská fakulta UK