Florence

Slovo humanismus pochází z latinského humanus a označuje se jím lidskost, mravnost, ušlechtilost, dobročinnost, vzdělanost.(9) Také jde o lásku k člověku, orientaci na hodnotu člověka, jeho právo na štěstí, svobodu, svobodný rozvoj a uplatnění, na jeho vzdělání. Filantropie je souhrn činností a chování, které vedou k vědomé podpoře druhých osob (jednotlivců, skupin, organizací) za účelem dosažení vyšší kvality života jednotlivce a společnosti. Je to lidumilnost, dobročinnost, pomoc sociálně slabým.(5) Etymologicky pochází slovo filantropie z řeckých slov philein (milovat) a anthropos (člověk). Filantropie se liší od altruismu, který je individuální iniciativou a je většinou omezen na nejbližší okolí. Filantropie se snaží řešit problémy slabých či znevýhodněných v širších souvislostech, koncepčně, a má tendenci se organizovat do celého systému péče o tyto problematické skupiny.

Humanismus jako lidskost, lidumilnost má být základním pilířem osobnosti adepta ošetřovatelského povolání. Všeobecně se uznává názor, že humanistické chování je v největší míře chování naučené. Vyvíjí se jako důsledek interakce osob – v podstatě jde o to, že jedinec se učí být laskavý ke své existenci, a to ve všech časových dimenzích. Uskutečňuje se to prostřednictvím stále dalších a dalších vztahů, které si jednotlivec vytváří.(1) U osob činných v profesi vyznačující se "prací s lidmi", ať již je to v oblasti zdravotnické, výchovně-vzdělávací či sociální, míníme tím jednání, jež respektuje prospěch jiných osob; ochotu pomoci druhému, empatické chování, schopnost sdílet problémy druhých, prosazování pozitivních společenských cílů.(3) V ošetřovatelství je možné vyslechnout vyjádření "sestra s filantropickými formami chování". Jde o formy chování, které pozitivně ovlivňují kvalitu interpersonálních vztahů, a tím pomáhají k formování komfortu na pracovišti, k formování pozitivního pracovního klimatu a manažerské kultury.(4) Ošetřovatelství od svých prvopočátků od dob neprofesionální péče přes všechny vývojové etapy až po dnešní ekonomizaci povolání musí být založeno na humanismu a filantropii. Orientace na dobročinnost, lidumilnost je projevem snahy pomáhat, být prospěšný nejen svou ekonomickou sílou, ale i svými pozitivními formami chování. Úlohou sestry filantropky je zvyšovat tu část kvality života, která je spjata s výkonem profese, s pobytem na pracovišti, s kontaktem s pacienty. Současné ošetřovatelství, práce sester, je zaměřeno na zdraví jedince. Zdraví vzniká a uplatňuje se v běžném životě, všude tam, kde lidé žijí, učí se, pracují, hrají si a milují. Zdraví je vytvářeno péčí o sebe i o druhé, je podmíněno jednak možností rozhodovat, volit si a ovládat své životní podmínky, a jednak ujištěním, že společnost, v níž žijeme, umožňuje všem občanům dosáhnout zdraví. Má-li být dosaženo stavu fyzické, duševní a sociální pohody, musejí být skupiny i jednotlivci schopni formulovat a plnit svá přání, uspokojovat své potřeby a své životní prostředí změnit nebo se v něm naučit žít. Zdraví je pojímáno jako podmínka každodenního života, ne jako jeho cíl. Posilování a rozvoj zdraví není proto záležitostí jen zdravotnického sektoru, ale přesahuje i rámec zdravého životního způsobu a směřuje k vytvoření dobré životní pohody.(2) Samozřejmostí je, že sestra převezme profesionální odpovědnost za podporu zdraví, prevenci nemocí, za obnovu zdraví a zmírňování utrpení. Tady je potřeba ošetřovatelské péče univerzální. Se zdravotní a ošetřovatelskou péčí jsou nerozlučně spjaty úcta k lidskému životu, důstojnost a lidská práva. Sestry poskytují zdravotnické služby jednotlivcům, rodinám a společnosti, a to bez ohledu na národnost, rasu, náboženské vyznání, barvu pleti, věk, pohlaví, politické přesvědčení a společenské postavení.

Sestra podobně jako ostatní občané iniciuje a účastní se všech společenských aktivit, které se týkají zlepšení zdravotního a sociálního zabezpečení obyvatelstva. Do takových aktivit patří i dobrovolná činnost.(7) Tato slova jsou stanovena v etickém kodexu pro sestry, otázkou ovšem je, jak se to děje v reálném světě. Jedním z projevů filantropie je její konání bez nároku na honorář.(6) V současné době je filantropie spojena s neziskovými nadacemi. Ošetřovatelství je ale pomáhající profesí, a tudíž by mělo mít i prvky dobrovolnictví. Jakmile sestra vnáší do své práce prvky humanismu a filantropie, pak tak činí dobrovolně a není za to zvlášť honorována.(8)

Pravdou je, že pokud v sobě sestra nebude mít zakotven humanismus s prvky filantropie, pak se stala někde chyba. Filantropii s humanismem lze rozvíjet již u studentů na zdravotnických a sociálních školách, jak formou výuky, tak umožněním pohlédnout do zemí, kde lidé potřebují pomoc. Otevírá jim to nový, zatím nepoznaný svět, nové cítění a skutečné vnímání povolání, poslání sestry.

Literatura:

* 1. Hanzlíková, A. Humanistický model ošetrovateľskej starostlivosti. 1. vyd. České Budějovice: Zdravotně-sociální fakulta JČU, 2006.
* 2. Holčík, J., Kaňová, P., Prudil, L. Systém péče o zdraví a zdravotnictví. 1. vyd. Brno: NCONZO, 2005.
* 3. Jankovský, J. Etika pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Triton, 2003.
* 4. Kilíková, M. Od filantropie k negativným formám správania sa na pracovisku. 1. vyd. České Budějovice: 2006. 465 s.
* 5. Linhart, J. Slovník cizích slov pro nové století. 1. vyd. Litvínov: Dialog, 2003.
* 6. Munzarová, M. Zdravotnická etika od A do Z. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005.
* 7. České ošetřovatelství 2: Zajišťování kvality ošetřovatelské péče. Etický kodex sester. Charty práv pacientů. 1. vyd. Brno: NCONZO, 2006.
* 8. Radková, L., Bielová, M. Dobrovoľníctvo ako nezanedbateľná súčasť modernej zdravotníckej starostlivosti. Revue ošetrovateľstva a laboratórnych metodík, 2005, č. 2, s. 72–73.
* 9. Trachtová, E., Fojtová, G., Mastiliaková, D. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2. vyd. Brno: IDVPZ, 2001.
 

Mgr. Jitka Ševčíková, R.N., doc. PhDr. Valérie Tóthová, Ph.D., R.N., Zdravotně-sociální fakulta, Jihočeská univerzita, České Budějovice