Florence

Vybíráme z impaktovaného časopisu Nursing2011, 2011, 41,

č. 9

 

Harden, J. Take a cool look at therapeutic hypothermia (Využití terapeutické hypotermie): 46–51.

 

Šedesátiletý pan A., který měl v anamnéze onemocnění koronárních tepen, utrpěl zástavu srdce při řízení automobilu, v němž jel se svým kamarádem. Kamarád ho dovezl na nedalekou hasičskou stanici, kde zdravotníci rychle zahájili KPR a napojili pana A. na automatický externí defibrilátor. Po odvrácení dvou epizod ventrikulární fibrilace se jeho stav stabilizoval. Po převozu do nedaleké nemocnice utrpěl pan A. druhou srdeční zástavu, která si vyžádala defibrilaci a endotracheální intubaci. I když už měl normální sinusový rytmus i puls, byl stále komatózní, a proto se lékaři rozhodli využít u něj terapeutickou hypotermii (řízené snížení tělesné teploty).
Podle údajů American Heart Association z roku 2010 postihne srdeční zástava mimo nemocnici každý rok 295 tisíc Američanů. Přežije 7 % postižených, dvě třetiny z nich však trpí neurologickým postižením. Terapeutická hypotermie (TH) může u některých pacientů po srdeční zástavě předejít poškození mozku nebo je minimalizovat. Tento článek se zabývá indikacemi a kontraindikacemi využití TH a péčí poskytovanou pacientům, kteří podstoupí tuto intervenci. TH se doporučuje aplikovat například u komatózních dospělých pacientů, u nichž došlo k obnově spontánní cirkulace po srdeční zástavě. Pokyny doporučují ochlazení pacienta na 32–34 °C na 12 až 24 hodin.
Pan A. byl vyšetřen v kardiologické katetrizační laboratoři, aby se zjistila nejpravděpodobnější příčina náhlé zástavy oběhu. Podstoupil angioplastiku a byla mu zavedena intraaortální balónková pumpa a katetr do pulmonální arterie. Poté byl pan A. převezen na kardiologickou JIP. Tam byl pečlivě monitorován jeho hemodynamický status, zatímco jeho tělesná teplota byla postupně snižována na 33 °C – této teploty bylo dosaženo tři hodiny po příjezdu na urgentní příjem. Dostával vazopresory a kontinuální infúzi anxiolytik, analgetik a myorelaxancií (ke zmírnění třesu). Byly prováděny časté kontroly laboratorních hodnot kvůli záchytu komplikací. Cílová teplota 33 °C byla pomocí externího ochlazovacího zařízení udržována 24 hodin, pak bylo zařízení nastaveno tak, aby teplotu pacienta zvyšovalo o 0,3 °C za hodinu. O deset hodin později, když se jeho teplota vrátila na 36 °C, byla ukončena infúze sedativ, analgetik a myorelaxancií. Během následujících 24 hodin se pan A. pomalu probouzel, a ačkoliv byl stále na UPV, začal reagovat na jednoduché pokyny. Posléze byl odpojen od ventilátoru, extubován a kyslík mu byl podáván prostřednictvím nosní kanyly. Pan A. byl bdělý, odpovídajícím způsobem reagoval na slovní podněty a nevykazoval žádné známky neurologického poškození. O dva dny později mu byl voperován implantabilní kardioverter–defibrilátor a pouhých 8 dní poté, co u něho došlo k zástavě srdce, byl pan A. propuštěn z nemocnice.

 

Mgr. Libuše Dobrovodská

 

(Florence č. 1/2012)