65 % osob s inkontinencí vůbec nevyhledá lékaře

S nedobrovolným únikem moči se potýká více než půl milionu Čechů, 30-50 % žen si stěžuje na občasnou nehodu.

U bývalé novinářky sedmašedesátileté Jany Navrátilové začala inkontinence v důsledku léčby onkologického onemocnění. „Následkem ozařování mám spálený močový měchýř, ale především nervová zakončení, která dávají mozku impulz, že je močový měchýř plný. A tak se dostanete do situace, kdy vůbec nevíte, že musíte na WC a močový měchýř se najednou sám vyprázdní. Kdekoliv a kdykoliv,“ vzpomíná pacientka na své obtíže, které trvaly téměř rok. Toto období pro ni bylo pochopitelně velmi psychicky náročné, bála se vzdalovat z domova, maximálně omezovala příjem tekutin. Úlevu přinesl výběr správných inkontinenčních pomůcek a především optimální volba léků, antimuskarinik. Díky nim pacientku nemoc  v současnosti nijak neomezuje, žije plnohodnotný život, který zahrnuje i občasné cestování  do zahraničí.

Inkontinence patří mezi velmi rozšířená onemocnění. Celosvětově se týká 4-8 % populace. Postihuje převážně ženy, nemocných přibývá se zvyšujícím se věkem, ovšem vyskytuje se prakticky ve všech věkových kategoriích. Jak upozorňuje uroložka a klinická onkoložka MUDr. Michaela Matoušková, primářka Urocentra Praha, na občasný únik moči si stěžuje 30 – 50 % žen.

Léčba existuje, ale...

Onemocnění vzniká z mnoha důvodů. Nejčastěji je samovolný únik moči způsoben oslabením svalstva pánevního dna, které uzavírá močovou trubici. Jakmile tyto svaly ztratí svoji pružnost, může například smích, kašel, zvedání břemen či běh způsobit tyto nežádoucí příhody. U mladých žen bývá inkontinence důsledkem porodu, také se ovšem objevuje během těhotenství. Mnoho žen trpí nemocí rovněž v období klimakteria. Inkontinence může vzniknout také vlivem degenerativních změn v oblasti dolních cest močových, doprovázet pooperační a poúrazové stavy, či být následkem infekčních či nádorových onemocnění.

Nejčastější formou úniku moči bývá inkontinence stresová (námahová), k níž dochází po náhlém zvýšení nitrobřišního tlaku a zatnutí břišních svalů. Dalším typem je inkontinence urgentní, kdy močový měchýř nedokáže pojmout moč do své plné kapacity a dlouhodobě ji shromažďovat. Zatímco u urgentní inkontinence účinná prevence v podstatě neexistuje, stresové inkontinenci lze předcházet cvičením a posilování pánevního dna.

Jak uvedla MUDr. Matoušková, nutnou částí léčby jsou vždy režimová opatření, která zahrnují zmíněné posilování pánevního dna a úpravu pitného režimu. „U obou typů onemocnění můžeme použít i farmakoterapii, u stresové inkontinence méně, u urgentní jde o dominantní léčbu. Obvykle spočívá v podávání různých typů antimuskarinik, která jsou schopna ovlivnit kontraktilitu močového měchýře,“ konstatovala. Zároveň upozornila, že farmakoterapie bývá spojena s poměrně velkým množstvím nežádoucích účinků, a proto ji řada pacientů nevydrží používat. U obou typů inkontinence lze také zvolit chirurgické řešení.

Inkontinence patří mezi zdravotní problémy, které jsou ve společnosti tabu. Odhadem 65 % postižených nikdy se svým problémem nevyhledá lékaře a snaží se jej řešit samo. Ovšem to obvykle vede ještě ke zhoršení situace ve všech jejích rovinách.

Ve snaze přinášet pacientům informace, stejně jako bořit existující tabu vzniklo pacientské sdružení Inko-gnito, jehož členkou je i pacientka Jana Navrátilová. Více informací na www.inko-gnito.cz.

Pacienti, ale i jejich blízcí také mohou své urologické problémy nejen z oblasti inkontinence konzultovat s odborníky z České urologické společnosti ČLS JEP osobně. A to na zábavné akci koncem měsíce září na Ladronce v Praze 6, podrobnosti viz www.urologickekroky.cz.