Česká kardiovaskulární chirurgie přišla o svoji legendu – zemřel doc. Rudolf Kramář

Česká medicína ve velmi krátké době ztratila dvě legendární osobnosti. Jak jsme informovali, dne 5. července 2019 ji navždy opustil prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc., zakladatel československé dětské onkologie. Z pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) pak přišla 20. srpna 2019 smutná zpráva, že téhož dne krátce nad ránem zemřel ve „svém“ IKEM doc. MUDr. Rudolf Kramář, CSc., jeden z pionýrů české i slovenské kardiovaskulární chirurgie. Bylo mu 89 let. 

„Tyto chvíle patří mezi ty nejsmutnější, které člověk zažívá. Odešel poslední z našich chirurgických‚ otců’, kteří stáli u zrodu IKEM. Svým vztahem k pacientům, ale i životu vůbec nám byl v mnohém vzorem. Chvíle s ním prožité zůstanou v mém srdci navždy,“ říká prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., přednosta Kardiocentra IKEM a blízký přítel doc. Kramáře.

Doc. MUDr. Rudolf Kramář, CSc. se narodil 30. září 1930 v obci Řásná (u Telče), pak se jeho rodina přestěhovala do Hradce Králové a od roku 1938 žila v Kamenném Přívozu na Benešovsku. Maminka byla švadlenou, tatínek vedoucím v místním kamenolomu. Vystudoval reálné gymnázium v Benešově u Prahy a v roce 1956 promoval na Fakultě vnitřního lékařství UK (dnešní 1. LF UK). V září téhož roku nastoupil na chirurgii do nemocnice v Litoměřicích, kterou vedl MUDr. Rudolf Špelina, o 6 let později už pracoval v Ústavu klinické a experimentální chirurgie v Thomayerově nemocnici. Zde se nejprve věnoval problematice cévní chirurgie a později, po zahájení kardiochirurgického programu, i tomuto oboru.

V obou odvětvích exceloval nejen klinické praxi, ale také při zavádění nových metod a postupů. Za připomenutí stojí vypracování metody ochrany cévních protéz před infekcí, spoluúčast na zahájení programu cévních rekonstrukcí v léčbě vaskulogenní impotence, stejně jako jeho významný přínos k metodickému přístupu v chirurgické léčbě vazorenální hypertenze.

Do podvědomí širší veřejnosti se zapsal svojí účastí na přípravě transplantací ledvin a později i srdce, kdy se v roce 1984 účastnil jako jeden ze čtyř chirurgů první transplantace tohoto orgánu v tehdejší ČSR.

Významně se také uplatňoval při zahájení chirurgické léčby ischemické choroby srdeční, kdy se zaměřoval na technické a taktické možnosti ovládající rozsah vlastních výkonů, stejně jako i na prevenci možných komplikací této choroby. Do této oblasti jeho zájmů spadá i průběžná snaha o vypracování optimálního způsobu ochrany myokardu v průběhu výkonů na zastaveném srdci.

V oblasti kardiochirurgie se podílel také na rozvoji chlopenní chirurgie, stejně jako chirurgické léčbě onemocnění hrudní aorty, a to zejména její akutní disekce.

Jeho znalosti a dovednosti vyústily v desítky článků v českých a zahraničních odborných časopisech, jednoroční stáž na chirurgické klinice Univerzity v Chicagu a podílel se i na zahájení a rozvoji cévní chirurgie na několika českých pracovištích, stejně jako v tehdejší Jugoslávii. Dlouhá léta se účastnil postgraduálního vzdělávání lékařů v IPVZ.

Doc. Kramář se za svého života nestal členem žádné politické strany. V roce 1989 se aktivně účastnil debat s veřejností, sám vyprávěl, že během jednoho večera vystupoval na podiích obou scén Národního divadla (nová, stará). Na základě těchto debat přišla po revoluci nabídka na post ministra zdravotnictví, kterou odmítl s tím, že chce léčit lidi, ne úřadovat. Docenturu získal až po roce 1989.

Byl svého času nejstarším registrovaným ligovým hráčem volejbalu v ČR, přestal hrát až dlouho po své sedmdesátce.

Pro uctění památky skvělého lékaře a výjimečné osobnosti bude nad IKEM vlát až do posledního rozloučení s doc. Kramářem černá vlajka.