Zpět na přehled aktualit

Aktuality

Vztah filozofie a ošetřovatelství z pohledu historie

Datum: 28. 11. 2018
Vztah filozofie a ošetřovatelství z pohledu historie

Filozofie je vědní disciplína, jejímž cílem je soustavné, racionální a kritické zkoumání skutečnosti, světa a člověka. Zabývá se zákonitostmi bytí a poznáním smyslu lidského života. Její snahou je od dávnověku objasnit lidskou existenci a umožnit člověku orientovat se ve světě. Každý filozofický směr ovlivňoval společnost, a tím také rozvoj ošetřovatelství a medicíny, a naopak daná doba ovlivňovala filozofii. 

Evropská kultura je postavena na třech základních pilířích: řecké filozofii, křesťanství a judaismu. 

I když se vznik této kultury datuje od 6. století před naším letopočtem, otázka smyslu bytí na zemi se da- tuje již od počátku lidské existence, stejně jako péče o nemocné. 

Starověké Řecko 

Za kolébku lozo e je považováno starověké Řecko. Právě v této zemi se lozo e v 6. století před naším letopočtem zrodila. Mezi její nejznámější osobnosti patří Sokrates („Vím, ženicnevím.“), Platón a Aristoteles. Antická lozo e se soustředila na rozum, pátrala po smyslu bytí a byla ovlivněna hlubokou vírou v božstvo. Avšak některým lidem již nestačilo hledat odpovědi na otázky po smyslu života v mýtech, a proto se začínala rodit racionální věda s metafyzickými prvky. Metafyziku také právě Aristoteles nazývá první filozofií. 

V medicíně kladla tehdejší společnost důraz na hygienu. Pro zdraví člověka byla důležitá životní rovnováha. Nerovnováha pak byla nastolena nepoměrem čtyř základních tělesných tekutin. Zastáncem této teorie byl největší lékař té doby a otec moderní medicíny Hippokrates (3. stole- tí př. n. l.), který byl výborným internistou a chirurgem a jeho myšlenky ovlivňují lékařství, ale i lozo i a ošetřovatelství do dnešní doby (např.„Jez proto, abys žil. Nežij pro to, abys jedl.“ nebo „Je zbytečné léčit oko bez hlavy, hlavu bez těla, tělo bez duše.“). Hippokratova přísaha ze spisu Cor­ pus Hippocraticum je stále platná pro svůj lidský a zároveň velmi profesionální postoj k nemocnému člověku. 

Medicína starověkého Řecka ovlivnila následně vývoj zdravotnictví ve starověkém Římě a na jím do- bytém území. Péče o nemocné, tedy ošetřovatelství, probíhala nejčastěji v rámci rodiny. 

Středověk 

Ve středověku se medicína v Evropě příliš nerozvíjela. Byl však stále znát vliv Hippokrata a jeho učení. Z této doby pocházejí první zmínky o ošetřovatelství, protože s šířením křesťanství začala být péče o nemocné, chudé a strádající vnímána jako pomoc 

a projev lásky k bližnímu, a tím i jako následování Krista. Za rozvojem ošetřovatelské péče stály řeholnické řády, které považovaly tuto péči za své ži- votní poslání („Miluj bližního svého jako sebe samého.“ – Bible, Nový zákon, Matoušovo evangelium). Křes- ťanství tak na další staletí nesmírně ovlivnilo vývoj evropského myšlení 

a kultury. Nutno připomenout, že nejen v dobrém, protože jeho učení začalo být mocí církve zneužíváno, přičemž se dostávalo do rozporu s jeho původními myšlenkami. 

Od 4. století n. l. vznikaly útul
ky pro poutníky cestující do Svaté země, xenodochia, které byly později přejmenovány na hospice. Nebyli zde však umístěni umírající jako dnes, ale byla to místa, kde si mohli odpočinout poutníci. 

Podnětné úvahy o smyslu života
v křesťanské filozofii podává v 5. sto- letí teolog a lozof svatý Augustin: „Lidé obdivují srázy hor, obrovské vlny moře, mohutné toky řek, šířku oceánů a cesty hvězd, ale na sebe (své nitro) zapomínají.“ Augustin
se ve svých pracích dotýká dimenze nevědomí (podvědomí člověka). Filozo e katolické církve pak nadřadila zjevení nad poznání a teologii nad filozofii. Výrazným představite- lem středověké lozo e byl Tomáš Akvinský (13. století), který prohlásil: „Filozofie je služebnicí teologie.“ 

Život ve středověku nebyl z našeho pohledu jednoduchý, protože špatné hygienické podmínky ved
ly k častým nemocem, epidemiím
a hladomorům. Epidemie moru přinášely obrovský úbytek obyvatel a bezmoc. Ve velkých městech přežilo morovou ránu někdy jen deset procent obyvatel. V roce 1348 zemřelo v důsledku morové epidemie v italské Florencii 100 000 lidí. Církev vysvětlovala nemoc jako boží trest za hříchy lidstva. Někteří lékaři věřili, že za epidemie mohou konjunkce planet. V tehdejší společnosti zavládla hysterie a svádění viny na Židy, což mělo za následek jejich pronásledování a vraždění. Pandemie moru zahubila více než třetinu obyvatel Evropy. Jak náhle se objevila, tak náhle a nevysvětlitelně se začátkem 18. století zastavila. 

V roce 1163 bylo na církevním koncilu v Tours zakázáno, aby mniši studovali lékařství. Mohli se tak vě- novat jen ošetřovatelské péči. Koncil v Tours také vyčlenil z lékařských fakult výuku operačních oborů
a pitvy. Z chirurgie se stalo řemeslo, které ovládali především lazebníci. 

Křižácké výpravy vedly ve stře- dověku k zakládání rytířských řádů, jejichž heslem byla služba chudým a boj proti muslimům. K nejznámějším rytířským řádům, které pečovaly o zraněné během křižáckých válek, nemocné a chudé, patřil Řád maltézských rytířů založený v 11. století. V rámci této služby byli také vykupováni křesťané ze zajetí muslimů. Požadavky na morální úroveň pečovatelů – opatrovníků jak z řad cír- kevních, tak rytířských – byly vysoké a motivací pečovatelů pro výkon jejich služby byla křesťanská víra. Ve 12. století se začaly zakládat městské nemocnice, které však měly spíše sociální význam – fungovaly jako starobince a chudobince. 

Renesance a humanismus 

V období renesance (14.–17. století) se znovuzrodily antické ideály a církev, která chtěla mít do té doby vše pod kontrolou, ztrácela svou moc. 

V tomto období vznikl myšlenko
vý směr humanismus, který přinesl víru ve schopnosti člověka poznávat a ovládat svět. Život přestal být vnímán jako příprava na věčnost, člověk si začal uvědomovat vlastní hodnotu a toužil po svobodě. Začal se uplat- ňovat vliv racionalismu – svět se zdál být rozumově pochopený a bylo potřeba usilovat o harmonii, soulad a vědění. Základem této lozo e byla teze, že lidská mysl má vrozenou schopnost poznání a vše je možno poznat pravdivě. 

Ve společnosti docházelo k rozvoji hospodářství, čímž se zlepšily podmínky pro život. Díky objevu a rozvoji knihtisku se staly dostupnými i odborné učebnice medicíny. Byly prováděny pitvy, a tak se rozvíjely znalosti anatomie. To mělo následně vliv na rozvoj chirurgie a ošetřování ran. 

Osvícenství 

Osvícenství (17.–18. století) jako myšlenkový směr staví na humanismu, racionalismu a logice. Intelek- tuální smýšlení lidí charakterizoval výrok lozofa René Descarta, který prohlásil: „Lidstvo je jako stroj, který lze opravit.“ 

Rozvíjela se věda, jež ovlivňovala všední lidský život i medicínu (např. objev krevního oběhu Williamem Harveym, vynález mikroskopu Antonem van Leewenhoekem, objev vakcinace proti neštovicím Edwardem Jennerem atd.). Mezi obyvatelstvem rostl zájem o hygienu a zdravotní péči. Evropské státy budovaly zdravotnická zařízení a nemocnice, které již neměly jen funkci azylového zařízení, ale ne- mocní zde dostávali kvalitní medicínskou a ošetřovatelskou péči. 

Na zlepšení zdravotní péče v Rakousku-Uhersku, tedy u nás, měly vliv tereziánské a josefínské reformy, jež přinesly zdravotní zákony a systém státní zdravotní správy dohlížející na zdravotní péči. Podpora vzdělání dále měla vliv na rozvoj medicíny. Vznikaly další nemocnice, kde si však katolická církev stále udržovala dominantní postavení v ošetřovatelské péči prostřednictvím řádových sester a mnichů. Filozo e jejich péče byla postavena na altruismu (dobročinná a nezištná péče o druhé). 


Mgr. Veronika Kulířová, 

Ústav teorie a praxe, 1. lékařská fakulta, Univerzita karlova, praha, česká republika 

 

 
  • tisk
  • předplatit si