Otevřený dopis POUZP poslancům ČR

Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče,

obracím se na Vás z postu předsedy Profesní a odborové unie zdravotnických pracovníků, z.s., s informacemi, které Vám nebyly prezentovány v rámci novely Zákona č. 96/2004 Sb., v platném znění, a které byste zajisté měli znát před druhým čtením, respektive před schválením navrhovaného zákona.

    Jak jistě víte, vzdělávání všeobecných sester a porodních asistentek se řídí, mimo českou legislativu, i evropským právem, které jednoznačně definuje podmínky získání vzdělání těchto povolání. Návrh novely Zákona č. 96/2004 Sb. v platném znění tyto podmínky částečně obchází tak, aby byla evropská legislativa naplněna, zkracuje délku vzdělání všeobecných sester uznáním části vzdělání. Rozdíl mezi současným a navrhovaným vzděláváním je 2200 hodin odborné a praktické přípravy, která má být nově vtěsnána do jednoho školního roku s již zmiňovaným uznáním části hodin. Nově se tedy budou do praxe dostávat všeobecné sestry, které budou mít mnohem nižší úroveň vzdělání než ty současné, což se v důsledku projeví snížením kvality ošetřovatelské péče. Pokud bude tato novela schválena, budeme nuceni obrátit se na Evropskou komisi  s žádostí o přezkum.

    Novela je připravována v důsledku nedostatku nelékařských zdravotnických pracovníků, který ovšem není způsoben stále opakovanou délkou studia. Nesprávně je interpretováno, že studium všeobecné sestry trvá 7 let. Studium všeobecné sestry trvá 3 roky a to buď na vyšší odborné škole nebo na škole vysoké. Před tímto studiem má student 4 roky všeobecně vzdělávací školy jakéhokoli zaměření. Jedná se o stejnou dezinformaci, jako kdybychom tvrdili, že studium medicíny trvá 10 let. Obor všeobecného lékařství se studuje 6 let po absolvování všeobecně vzdělávací střední školy.

      S nedostatkem ošetřovatelského personálu se historie setkává poměrně často, historicky se však jevilo zkrácení studia jako neefektivní a vedlo ke zhoršení ošetřovatelské péče. A nyní se Ministerstvo zdravotnictví opět připravuje k drastickým změnám ve vzdělávání všeobecných sester. Dlouhodobě avizované zrušení dvojkolejnosti vzdělávání, tedy na vyšších odborných a na vysokých školách, se nezruší, ale zavede se třetí možnost pro vzdělávání všeobecných sester a to systémem 4+1. Možnost tohoto studia budou mít absolventi 4 letého oboru zdravotnický asistent, nově přejmenovaného na praktická sestra.

    Ošetřovatelství se však za posledních 15 let značně změnilo. Dnešní zdravotnictví vyžaduje vysoce vzdělanou sestru, která samostatně vykonává činnosti formou ošetřovatelského procesu, je schopná samostatně řešit krizové situace, vede ošetřovatelskou dokumentaci, motivuje a edukuje pacienta a jeho rodinné příslušníky, spolupracuje s ostatními členy týmu, je schopna pracovat s vysoce sofistikovanou technikou, pracovat s umírajícími a to nejen v lůžkových zařízeních, ale i v rámci mobilní hospicové péče atd. Takovou sestru vyžaduje dnešní zdravotnictví a zkrácením odborné přípravy toho zcela jistě nedocílíme. Dřívější střední zdravotnické školy, nahrazené oborem zdravotnický asistent, jsou školy všeobecně vzdělávací, v době povinných státních maturit, kde se do budoucna uvažuje i o povinné maturitě z matematiky, bohužel odborné předměty ustupují předmětům všeobecně vzdělávacím. Absolventi tohoto oboru tedy nemohou být na úrovni všeobecných sester, i když v mnoha případech jsou k jejich činnostem zneužíváni.

      Dále k nedostatku všeobecných sester musíme vzít na zřetel další aspekty. Každopádně musíme vycházet i z demografických údajů. Porodnost s drobnými výkyvy klesá od 1974, kdy se narodilo 194,2 tis. dětí až po roky 1994-2004, kdy byl počet nově narozených dětí mezi 89-97 tis. Tedy pokles o 100 tis, narozených dětí, a tedy potenciálních studentů nelékařských oborů. Dnešní absolventi se narodili mezi léty 1995-1998, kdy byl průměrný věk matky při narození prvního dítěte cca 24 let, tzn. že rodiče dnešních absolventů jsou narozeni v letech 1973-1977, tedy v době, kdy byl počet narozených dětí vysoký, ale rapidním způsobem klesal. Z toho lze dopočítat, že počet nových studentů bude neustále klesat, rozdíl mezi současnými absolventy a novými studenty musí být nutně okolo 40 tis. a to ve všech studijních oborech, tedy i mimo zdravotnictví. Dnešní školství ovšem nabízí daleko širší spektrum studijních oborů než před 30 lety. Tedy i poměr studentů se rozložil mezi daleko větší počet škol. Jednoznačně tedy musíme dojít k závěrům, že snížení počtu všeobecných sester není rozhodně dán délkou jejich studia. Zájem o studium na středních zdravotnických školách je poměrně nízký, školy de facto provádějí "hon na studenty", pořádají nábory studentů, investují peníze do marketingu a snaží se přijmout co největší počet studentů a to za jakoukoli cenu. Do studia zdravotnických oborů tedy vstupují žáci základních škol, kteří mají daleko horčí prospěch než kdysi, nutně tedy musí být i nižší úroveň studentů.

     Dalším z aspektů nedostatku všeobecných sester v současném zdravotnickém systému je náročnost povolání. Řada nelékařských pracovníků po ukončení studia sice nastoupí do praxe, ale teprve zde zjistí, jaká je opravdová náročnost tohoto povolání. Náročnost ve smyslu fyzické i psychické. Převážná většina zdravotnických pracovníků pracuje ve směnném provozu, řada studií prokázala, že práce na směny s sebou nese spoustu zdravotních problémů a ne všichni jsou na tuto situaci připraveni a ze směnného provozu odcházejí a to samozřejmě mimo zdravotnictví. Psychické vypětí zdravotnického povolání neustále stoupá, stále častěji se setkáváme s erudovanými pacienty, které doba internetu přináší, dále pak se žalobami, tedy právními důsledky výkonu povolání. Pacienti jsou informováni o svých právech, kterých se dožadují, o povinnostech ovšem nevědí nebo nechtějí vědět. Práva zdravotníků jsou odsunována až na vedlejší kolej. Častěji se setkáváme s agresivitou a to jak slovní, tak fyzickou. Bohužel v oblasti náročnosti zdravotnického povolání nemáme relativní data, dosud nebyl proveden  plošný výzkum mezi zdravotnickými pracovníky, kteří odešli mimo obor. Věřím, že výsledky by přinesly zajímavé poznatky,

      Nedostatek všeobecných sester může být dán i neadekvátně sestaveným ošetřovatelským týmem. Ošetřovatelský tým je systém na sebe navazujících povolání, kde každý má svou roli. V případě, že tento systém není kompletní, saturuje automaticky jedno povolání druhé, tedy vždy hierarchicky směrem dolů a nastává situace, že nejvyšší článek řetězce, v našem případě všeobecná sestra, supluje práci níže postavených povolání, tedy asistentů, ošetřovatelů apod. Prvním krokem by tedy mělo být komplexní přehodnocení sestavení týmů, který by měl jednoznačně obsahovat všechny druhy zaměstnanců, počínaje sanitáři, přes ošetřovatele ke zdravotnickým asistentům a pomyslnou špičku ledovce by pak měly doplňovat všeobecné sestry. Všeobecná sestra by měla vykonávat odbornou práci a koordinovat práci ostatních. Tím bychom částečně eliminovali onen neustále omílaný nedostatek. Sestra je kompetentní vykonávat i tyto činnosti, ale nemůžeme přece chtít po sestrách, aby je vykonávaly soustavně, dochází tím opět k přetěžování, syndromu vyhoření apod. Sestry se v tomto případě nemohou plně věnovat svým činnostem  jako je např. plánování a realizace ošetřovatelského procesu. Nastává situace ne zcela dobře uchopené myšlenky práce formou již zmiňovaného ošetřovatelského procesu, neboť i "papírová" práce patří mezi činnosti sester, které pak narychlo vyplňují dokumentaci a točíme se v bludném kruhu. Fakt, že systém saturujeme všeobecnými sestrami 4+1 přinese pouze druhotné negativum ve smyslu chybějících asistenstských povolání. Do zdravotnictví tedy nepřijde procentuálně víc zdravotníků, pouze se přesunou z jedné "škatulky" do druhé, tedy stávající zdravotničtí asistenti dostudují jeden rok navazujícího studia, otázkou je, zda při výkonu povolání, stanou se všeobecnými sestrami a tím onen přírůstek zaměstnanců končí.

     V současnosti je problém i mediálního obrazu všeobecných sester, to se samozřejmě váže i na určitou prestiž. Prestiž povolání stanovuje několik faktorů, tedy například vážnost povolání, úroveň vzdělání, finanční příjem, materiální zabezpečení apod. Do roku 2007 se povolání všeobecné sestry na žebříčku hodnocených povolání vůbec neobjevovalo. Teprve poté, co sestry začaly studovat vysoké školy, se záhy vyhouplo na 3. místo v žebříčcích prestižních povolání hned za lékaře a vědce, tedy mezi povolání, k jejichž výkonu musí mít absolvent terciální vzdělání, musí být emočně vyspělý, aby dosáhl svého statutu,  

obracím se na Vás z postu předsedy Profesní a odborové unie zdravotnických pracovníků, z.s., s informacemi, které Vám nebyly prezentovány v rámci novely Zákona č. 96/2004 Sb., v platném znění, a které byste zajisté měli znát před druhým čtením, respektive před schválením navrhovaného zákona.

    Jak jistě víte, vzdělávání všeobecných sester a porodních asistentek se řídí, mimo českou legislativu, i evropským právem, které jednoznačně definuje podmínky získání vzdělání těchto povolání. Návrh novely Zákona č. 96/2004 Sb. v platném znění tyto podmínky částečně obchází tak, aby byla evropská legislativa naplněna, zkracuje délku vzdělání všeobecných sester uznáním části vzdělání. Rozdíl mezi současným a navrhovaným vzděláváním je 2200 hodin odborné a praktické přípravy, která má být nově vtěsnána do jednoho školního roku s již zmiňovaným uznáním části hodin. Nově se tedy budou do praxe dostávat všeobecné sestry, které budou mít mnohem nižší úroveň vzdělání než ty současné, což se v důsledku projeví snížením kvality ošetřovatelské péče. Pokud bude tato novela schválena, budeme nuceni obrátit se na Evropskou komisi  s žádostí o přezkum.

    Novela je připravována v důsledku nedostatku nelékařských zdravotnických pracovníků, který ovšem není způsoben stále opakovanou délkou studia. Nesprávně je interpretováno, že studium všeobecné sestry trvá 7 let. Studium všeobecné sestry trvá 3 roky a to buď na vyšší odborné škole nebo na škole vysoké. Před tímto studiem má student 4 roky všeobecně vzdělávací školy jakéhokoli zaměření. Jedná se o stejnou dezinformaci, jako kdybychom tvrdili, že studium medicíny trvá 10 let. Obor všeobecného lékařství se studuje 6 let po absolvování všeobecně vzdělávací střední školy.

      S nedostatkem ošetřovatelského personálu se historie setkává poměrně často, historicky se však jevilo zkrácení studia jako neefektivní a vedlo ke zhoršení ošetřovatelské péče. A nyní se Ministerstvo zdravotnictví opět připravuje k drastickým změnám ve vzdělávání všeobecných sester. Dlouhodobě avizované zrušení dvojkolejnosti vzdělávání, tedy na vyšších odborných a na vysokých školách, se nezruší, ale zavede se třetí možnost pro vzdělávání všeobecných sester a to systémem 4+1. Možnost tohoto studia budou mít absolventi 4 letého oboru zdravotnický asistent, nově přejmenovaného na praktická sestra.

    Ošetřovatelství se však za posledních 15 let značně změnilo. Dnešní zdravotnictví vyžaduje vysoce vzdělanou sestru, která samostatně vykonává činnosti formou ošetřovatelského procesu, je schopná samostatně řešit krizové situace, vede ošetřovatelskou dokumentaci, motivuje a edukuje pacienta a jeho rodinné příslušníky, spolupracuje s ostatními členy týmu, je schopna pracovat s vysoce sofistikovanou technikou, pracovat s umírajícími a to nejen v lůžkových zařízeních, ale i v rámci mobilní hospicové péče atd. Takovou sestru vyžaduje dnešní zdravotnictví a zkrácením odborné přípravy toho zcela jistě nedocílíme. Dřívější střední zdravotnické školy, nahrazené oborem zdravotnický asistent, jsou školy všeobecně vzdělávací, v době povinných státních maturit, kde se do budoucna uvažuje i o povinné maturitě z matematiky, bohužel odborné předměty ustupují předmětům všeobecně vzdělávacím. Absolventi tohoto oboru tedy nemohou být na úrovni všeobecných sester, i když v mnoha případech jsou k jejich činnostem zneužíváni.

      Dále k nedostatku všeobecných sester musíme vzít na zřetel další aspekty. Každopádně musíme vycházet i z demografických údajů. Porodnost s drobnými výkyvy klesá od 1974, kdy se narodilo 194,2 tis. dětí až po roky 1994-2004, kdy byl počet nově narozených dětí mezi 89-97 tis. Tedy pokles o 100 tis, narozených dětí, a tedy potenciálních studentů nelékařských oborů. Dnešní absolventi se narodili mezi léty 1995-1998, kdy byl průměrný věk matky při narození prvního dítěte cca 24 let, tzn. že rodiče dnešních absolventů jsou narozeni v letech 1973-1977, tedy v době, kdy byl počet narozených dětí vysoký, ale rapidním způsobem klesal. Z toho lze dopočítat, že počet nových studentů bude neustále klesat, rozdíl mezi současnými absolventy a novými studenty musí být nutně okolo 40 tis. a to ve všech studijních oborech, tedy i mimo zdravotnictví. Dnešní školství ovšem nabízí daleko širší spektrum studijních oborů než před 30 lety. Tedy i poměr studentů se rozložil mezi daleko větší počet škol. Jednoznačně tedy musíme dojít k závěrům, že snížení počtu všeobecných sester není rozhodně dán délkou jejich studia. Zájem o studium na středních zdravotnických školách je poměrně nízký, školy de facto provádějí "hon na studenty", pořádají nábory studentů, investují peníze do marketingu a snaží se přijmout co největší počet studentů a to za jakoukoli cenu. Do studia zdravotnických oborů tedy vstupují žáci základních škol, kteří mají daleko horčí prospěch než kdysi, nutně tedy musí být i nižší úroveň studentů.

     Dalším z aspektů nedostatku všeobecných sester v současném zdravotnickém systému je náročnost povolání. Řada nelékařských pracovníků po ukončení studia sice nastoupí do praxe, ale teprve zde zjistí, jaká je opravdová náročnost tohoto povolání. Náročnost ve smyslu fyzické i psychické. Převážná většina zdravotnických pracovníků pracuje ve směnném provozu, řada studií prokázala, že práce na směny s sebou nese spoustu zdravotních problémů a ne všichni jsou na tuto situaci připraveni a ze směnného provozu odcházejí a to samozřejmě mimo zdravotnictví. Psychické vypětí zdravotnického povolání neustále stoupá, stále častěji se setkáváme s erudovanými pacienty, které doba internetu přináší, dále pak se žalobami, tedy právními důsledky výkonu povolání. Pacienti jsou informováni o svých právech, kterých se dožadují, o povinnostech ovšem nevědí nebo nechtějí vědět. Práva zdravotníků jsou odsunována až na vedlejší kolej. Častěji se setkáváme s agresivitou a to jak slovní, tak fyzickou. Bohužel v oblasti náročnosti zdravotnického povolání nemáme relativní data, dosud nebyl proveden  plošný výzkum mezi zdravotnickými pracovníky, kteří odešli mimo obor. Věřím, že výsledky by přinesly zajímavé poznatky,

      Nedostatek všeobecných sester může být dán i neadekvátně sestaveným ošetřovatelským týmem. Ošetřovatelský tým je systém na sebe navazujících povolání, kde každý má svou roli. V případě, že tento systém není kompletní, saturuje automaticky jedno povolání druhé, tedy vždy hierarchicky směrem dolů a nastává situace, že nejvyšší článek řetězce, v našem případě všeobecná sestra, supluje práci níže postavených povolání, tedy asistentů, ošetřovatelů apod. Prvním krokem by tedy mělo být komplexní přehodnocení sestavení týmů, který by měl jednoznačně obsahovat všechny druhy zaměstnanců, počínaje sanitáři, přes ošetřovatele ke zdravotnickým asistentům a pomyslnou špičku ledovce by pak měly doplňovat všeobecné sestry. Všeobecná sestra by měla vykonávat odbornou práci a koordinovat práci ostatních. Tím bychom částečně eliminovali onen neustále omílaný nedostatek. Sestra je kompetentní vykonávat i tyto činnosti, ale nemůžeme přece chtít po sestrách, aby je vykonávaly soustavně, dochází tím opět k přetěžování, syndromu vyhoření apod. Sestry se v tomto případě nemohou plně věnovat svým činnostem  jako je např. plánování a realizace ošetřovatelského procesu. Nastává situace ne zcela dobře uchopené myšlenky práce formou již zmiňovaného ošetřovatelského procesu, neboť i "papírová" práce patří mezi činnosti sester, které pak narychlo vyplňují dokumentaci a točíme se v bludném kruhu. Fakt, že systém saturujeme všeobecnými sestrami 4+1 přinese pouze druhotné negativum ve smyslu chybějících asistenstských povolání. Do zdravotnictví tedy nepřijde procentuálně víc zdravotníků, pouze se přesunou z jedné "škatulky" do druhé, tedy stávající zdravotničtí asistenti dostudují jeden rok navazujícího studia, otázkou je, zda při výkonu povolání, stanou se všeobecnými sestrami a tím onen přírůstek zaměstnanců končí.

     V současnosti je problém i mediálního obrazu všeobecných sester, to se samozřejmě váže i na určitou prestiž. Prestiž povolání stanovuje několik faktorů, tedy například vážnost povolání, úroveň vzdělání, finanční příjem, materiální zabezpečení apod. Do roku 2007 se povolání všeobecné sestry na žebříčku hodnocených povolání vůbec neobjevovalo. Teprve poté, co sestry začaly studovat vysoké školy, se záhy vyhouplo na 3. místo v žebříčcích prestižních povolání hned za lékaře a vědce, tedy mezi povolání, k jejichž výkonu musí mít absolvent terciální vzdělání, musí být emočně vyspělý, aby dosáhl svého statutu,  

obracím se na Vás z postu předsedy Profesní a odborové unie zdravotnických pracovníků, z.s., s informacemi, které Vám nebyly prezentovány v rámci novely Zákona č. 96/2004 Sb., v platném znění, a které byste zajisté měli znát před druhým čtením, respektive před schválením navrhovaného zákona.

    Jak jistě víte, vzdělávání všeobecných sester a porodních asistentek se řídí, mimo českou legislativu, i evropským právem, které jednoznačně definuje podmínky získání vzdělání těchto povolání. Návrh novely Zákona č. 96/2004 Sb. v platném znění tyto podmínky částečně obchází tak, aby byla evropská legislativa naplněna, zkracuje délku vzdělání všeobecných sester uznáním části vzdělání. Rozdíl mezi současným a navrhovaným vzděláváním je 2200 hodin odborné a praktické přípravy, která má být nově vtěsnána do jednoho školního roku s již zmiňovaným uznáním části hodin. Nově se tedy budou do praxe dostávat všeobecné sestry, které budou mít mnohem nižší úroveň vzdělání než ty současné, což se v důsledku projeví snížením kvality ošetřovatelské péče. Pokud bude tato novela schválena, budeme nuceni obrátit se na Evropskou komisi  s žádostí o přezkum.

    Novela je připravována v důsledku nedostatku nelékařských zdravotnických pracovníků, který ovšem není způsoben stále opakovanou délkou studia. Nesprávně je interpretováno, že studium všeobecné sestry trvá 7 let. Studium všeobecné sestry trvá 3 roky a to buď na vyšší odborné škole nebo na škole vysoké. Před tímto studiem má student 4 roky všeobecně vzdělávací školy jakéhokoli zaměření. Jedná se o stejnou dezinformaci, jako kdybychom tvrdili, že studium medicíny trvá 10 let. Obor všeobecného lékařství se studuje 6 let po absolvování všeobecně vzdělávací střední školy.

      S nedostatkem ošetřovatelského personálu se historie setkává poměrně často, historicky se však jevilo zkrácení studia jako neefektivní a vedlo ke zhoršení ošetřovatelské péče. A nyní se Ministerstvo zdravotnictví opět připravuje k drastickým změnám ve vzdělávání všeobecných sester. Dlouhodobě avizované zrušení dvojkolejnosti vzdělávání, tedy na vyšších odborných a na vysokých školách, se nezruší, ale zavede se třetí možnost pro vzdělávání všeobecných sester a to systémem 4+1. Možnost tohoto studia budou mít absolventi 4 letého oboru zdravotnický asistent, nově přejmenovaného na praktická sestra.

    Ošetřovatelství se však za posledních 15 let značně změnilo. Dnešní zdravotnictví vyžaduje vysoce vzdělanou sestru, která samostatně vykonává činnosti formou ošetřovatelského procesu, je schopná samostatně řešit krizové situace, vede ošetřovatelskou dokumentaci, motivuje a edukuje pacienta a jeho rodinné příslušníky, spolupracuje s ostatními členy týmu, je schopna pracovat s vysoce sofistikovanou technikou, pracovat s umírajícími a to nejen v lůžkových zařízeních, ale i v rámci mobilní hospicové péče atd. Takovou sestru vyžaduje dnešní zdravotnictví a zkrácením odborné přípravy toho zcela jistě nedocílíme. Dřívější střední zdravotnické školy, nahrazené oborem zdravotnický asistent, jsou školy všeobecně vzdělávací, v době povinných státních maturit, kde se do budoucna uvažuje i o povinné maturitě z matematiky, bohužel odborné předměty ustupují předmětům všeobecně vzdělávacím. Absolventi tohoto oboru tedy nemohou být na úrovni všeobecných sester, i když v mnoha případech jsou k jejich činnostem zneužíváni.

      Dále k nedostatku všeobecných sester musíme vzít na zřetel další aspekty. Každopádně musíme vycházet i z demografických údajů. Porodnost s drobnými výkyvy klesá od 1974, kdy se narodilo 194,2 tis. dětí až po roky 1994-2004, kdy byl počet nově narozených dětí mezi 89-97 tis. Tedy pokles o 100 tis, narozených dětí, a tedy potenciálních studentů nelékařských oborů. Dnešní absolventi se narodili mezi léty 1995-1998, kdy byl průměrný věk matky při narození prvního dítěte cca 24 let, tzn. že rodiče dnešních absolventů jsou narozeni v letech 1973-1977, tedy v době, kdy byl počet narozených dětí vysoký, ale rapidním způsobem klesal. Z toho lze dopočítat, že počet nových studentů bude neustále klesat, rozdíl mezi současnými absolventy a novými studenty musí být nutně okolo 40 tis. a to ve všech studijních oborech, tedy i mimo zdravotnictví. Dnešní školství ovšem nabízí daleko širší spektrum studijních oborů než před 30 lety. Tedy i poměr studentů se rozložil mezi daleko větší počet škol. Jednoznačně tedy musíme dojít k závěrům, že snížení počtu všeobecných sester není rozhodně dán délkou jejich studia. Zájem o studium na středních zdravotnických školách je poměrně nízký, školy de facto provádějí "hon na studenty", pořádají nábory studentů, investují peníze do marketingu a snaží se přijmout co největší počet studentů a to za jakoukoli cenu. Do studia zdravotnických oborů tedy vstupují žáci základních škol, kteří mají daleko horčí prospěch než kdysi, nutně tedy musí být i nižší úroveň studentů.

     Dalším z aspektů nedostatku všeobecných sester v současném zdravotnickém systému je náročnost povolání. Řada nelékařských pracovníků po ukončení studia sice nastoupí do praxe, ale teprve zde zjistí, jaká je opravdová náročnost tohoto povolání. Náročnost ve smyslu fyzické i psychické. Převážná většina zdravotnických pracovníků pracuje ve směnném provozu, řada studií prokázala, že práce na směny s sebou nese spoustu zdravotních problémů a ne všichni jsou na tuto situaci připraveni a ze směnného provozu odcházejí a to samozřejmě mimo zdravotnictví. Psychické vypětí zdravotnického povolání neustále stoupá, stále častěji se setkáváme s erudovanými pacienty, které doba internetu přináší, dále pak se žalobami, tedy právními důsledky výkonu povolání. Pacienti jsou informováni o svých právech, kterých se dožadují, o povinnostech ovšem nevědí nebo nechtějí vědět. Práva zdravotníků jsou odsunována až na vedlejší kolej. Častěji se setkáváme s agresivitou a to jak slovní, tak fyzickou. Bohužel v oblasti náročnosti zdravotnického povolání nemáme relativní data, dosud nebyl proveden  plošný výzkum mezi zdravotnickými pracovníky, kteří odešli mimo obor. Věřím, že výsledky by přinesly zajímavé poznatky,

      Nedostatek všeobecných sester může být dán i neadekvátně sestaveným ošetřovatelským týmem. Ošetřovatelský tým je systém na sebe navazujících povolání, kde každý má svou roli. V případě, že tento systém není kompletní, saturuje automaticky jedno povolání druhé, tedy vždy hierarchicky směrem dolů a nastává situace, že nejvyšší článek řetězce, v našem případě všeobecná sestra, supluje práci níže postavených povolání, tedy asistentů, ošetřovatelů apod. Prvním krokem by tedy mělo být komplexní přehodnocení sestavení týmů, který by měl jednoznačně obsahovat všechny druhy zaměstnanců, počínaje sanitáři, přes ošetřovatele ke zdravotnickým asistentům a pomyslnou špičku ledovce by pak měly doplňovat všeobecné sestry. Všeobecná sestra by měla vykonávat odbornou práci a koordinovat práci ostatních. Tím bychom částečně eliminovali onen neustále omílaný nedostatek. Sestra je kompetentní vykonávat i tyto činnosti, ale nemůžeme přece chtít po sestrách, aby je vykonávaly soustavně, dochází tím opět k přetěžování, syndromu vyhoření apod. Sestry se v tomto případě nemohou plně věnovat svým činnostem  jako je např. plánování a realizace ošetřovatelského procesu. Nastává situace ne zcela dobře uchopené myšlenky práce formou již zmiňovaného ošetřovatelského procesu, neboť i "papírová" práce patří mezi činnosti sester, které pak narychlo vyplňují dokumentaci a točíme se v bludném kruhu. Fakt, že systém saturujeme všeobecnými sestrami 4+1 přinese pouze druhotné negativum ve smyslu chybějících asistenstských povolání. Do zdravotnictví tedy nepřijde procentuálně víc zdravotníků, pouze se přesunou z jedné "škatulky" do druhé, tedy stávající zdravotničtí asistenti dostudují jeden rok navazujícího studia, otázkou je, zda při výkonu povolání, stanou se všeobecnými sestrami a tím onen přírůstek zaměstnanců končí.

     V současnosti je problém i mediálního obrazu všeobecných sester, to se samozřejmě váže i na určitou prestiž. Prestiž povolání stanovuje několik faktorů, tedy například vážnost povolání, úroveň vzdělání, finanční příjem, materiální zabezpečení apod. Do roku 2007 se povolání všeobecné sestry na žebříčku hodnocených povolání vůbec neobjevovalo. Teprve poté, co sestry začaly studovat vysoké školy, se záhy vyhouplo na 3. místo v žebříčcích prestižních povolání hned za lékaře a vědce, tedy mezi povolání, k jejichž výkonu musí mít absolvent terciální vzdělání, musí být emočně vyspělý, aby dosáhl svého statutu,  

      Jakou prestiž bude mít toto povolání, když ji opět odebereme, samozřejmě, že ne zcela, studium na VŠ, toť otázkou. Celkově sestrám neprospívá ani mediální obraz prezentovaný široké laické veřejnosti formou různých televizních seriálů a filmů, kde je sestra zobrazována absolutně nedůstojným způsobem. Prezentace tímto způsobem zcela jistě ovlivňuje potenciální adepty na studium zdravotnických nelékařských oborů.

       Z celého spektra důvodů nedostatku všeobecných sester tedy vyplývá, že vše je spojeno se vším a nelze jednoznačně říci, který z faktorů je dominantní. Ale pouhou úpravou vzdělávacího systému zcela jistě nedokážeme naplnit chybějící personál. Novela zákona č. 96/2004 Sb., která hladce prošla prvním čtením, přináší více negativ než pozitiv. Přináší zánik celoživotního vzdělávání jako nositele garance výkonu povolání. Všeobecná sestra jako jedno z regulovaných povolání, by měla mít tuto povinnost bez celoživotního vzdělávání se ošetřovatelská praxe jednoduše neobejde. MZ jej v minulosti přímo nařizovalo, nyní ji ruší. Jak se tedy bude české ošetřovatelství dále rozvíjet po odborné stránce? Dnes je ošetřovatelství natolik specifický obor, že jej prostě nemůžeme vrátit na úroveň před 25 lety.

            MZ by se spíše než nesmyslným krokem úpravy vzdělávání mělo zcela vážně zajímat o jednotlivé kompetence všech typů ošetřovatelského personálu, jednoznačně je vymezit podle stupně vzdělání a samozřejmě tyto výkony řádně zaplatit. Návazný předpis, tedy vyhláška 55/2011 Sb, která stanovuje činnosti jednotlivých zdravotnických pracovníků je nyní v připomínkovém řízení a zcela neskrývaně přenáší kompetence z všeobecných sester na zdravotnické asistenty, nově praktické sestry, které k tomuto nemají dostatečné vzdělání.

            Bez adekvátní finanční odměny nebudeme mít personálu nikdy dostatek. Nerovné finanční postavení v jednotlivých zdravotnických zařízeních je špatným nastavením. Tvrzení, že stát nemůže zasahovat do svobodného podnikání je pouze alibistické tvrzení, i soukromý subjekt hospodaří s financemi z veřejného zdravotního pojištění, tedy se státními penězi.V případě, že ne, měly by se soukromé subjekty vyřadit z veřejného zdravotního pojištění a stejně jako jiné soukromé subjekty si práci fakturovat a poté můžou stanovit odměnu pro své zaměstnance.

            O vzdělání všeobecných sester rozhodujete vy, poslanci, kteří ve většině nemáte ponětí, co tato práce obnáší a plníte vůli stranických leaderů. Názor odborných společností vás nezajímá, nadřazená jsou politická zadání bez ohledu na výsledek či budoucnost. Proto na Vás apeluji, abyste ještě jednou zvážili, zda podpoříte nesystémový krok novely Zákona 96/2004 Sb.

         Doporučil bych Vám všem přečíst velmi závažnou studii, která probíhala v 9 členských státech EU a analyzuje vliv počtu a úrovně vzdělání všeobecných sester na úmrtnost pacientů po operacích na chirurgických odděleních. Analyzováno bylo 422 730 hospitalizovaných pacientů a to ve 300 zdravotnických zařízeních. Celkový rozdíl mezi nemocnicemi, které měly přetěžované sestry s nižší úrovní vzdělání a těmi, které se staraly o menší počet pacientů a sestry měly vyšší kvalifikaci, byl cca 30 %. Je tedy na Vás, zda i vy se budete podílet na možném zvýšení úmrtnosti českých pacientů, tedy teoreticky na zvýšení úmrtnosti Vás, Vašich příbuzných a známých,

Zdroj zde: http://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736(13)62631_8/abstract

            Sestrám a porodním asistentkám by velmi pomohla zákonem zřízená komora, která by byla adekvátním vyjednávacím partnerem při složitých změnách, jako je například nyní chystaná změna ve vzdělávání.

S pozdravem

 

Bc. Tomáš Válek, DiS.

Předseda

Profesní a odborová unie zdravotnických pracovníků, z.s.

 

V Brně dne 25. 10. 2016