Zpět na detail čísla

Číslo 1 / 2009

Co život dal a vzal

Datum: 3. 1. 2009
Autor: Mgr. Jaroslava Chládková

I mně život něco dal i něco vzal. Maturovala jsem v roce 1977 na Krajské střední zdravotnické škole v Kolíně a po maturitě nastoupila na chirurgické oddělení OÚNZ Kolín do třísměnného provozu. Po roce jsem přešla na pooperační oddělení chirurgie. Narodila se mi dcera a po mateřské dovolené jsem se vrátila zpět na chirurgii. 

Další etapa mého života nastala v roce 1982, kdy jsem dostala nabídku místa odborné učitelky Střední zdravotnické školy v Kolíně. Dlouho jsem přemýšlela, ale nakonec jsem místo přijala. Podmínkou však bylo vystudování vysoké školy. V té době se mi narodil syn, a když mu byly necelé dva roky, byla jsem přijata k dálkovému šestiletému studiu na FF UK v Praze, obor pedagogika - ošetřovatelsví. Ošetřovatelství zde tehdy přednášela nezapomenutelná docentka Marta Staňková. Všechny nás velmi ovlivnila.

Na začátku 90. let minulého století se do zdravotnických škol studentky moc nehrnuly a odborných učitelek byl nadbytek. Tak tomu bylo i na naší škole. Mne to vedlo k tomu, že jsem dohodou rozvázala pracovní poměr a uvažovala o návratu do nemocnice. Jako dnes si vzpomínám, jak mě hlavní sestra (hlavně z finančních důvodů) od toho úmyslu zrazovala. Nakonec jsem vzhledem k osobní a rodinné situaci začala v roce 1996 pracovat mimo obor - nastoupila jsem na Okresní úřad v Kolíně. Na živnostenském úřadě jsem měla na starost kontrolu podnikatelů, vzdělávala jsem se v zákonech, psala „rozhodnutí", dokonce jsem složila zkoušku odborné způsobilosti ze znalostí tehdy platných zákonů potřebných pro toto místo. Sestru jsem ze sebe ale „nevygumovala'. I nadále jsem odebírala časopis Sestra a poskytovala známým rady, jak na nemoci.  V roce 2002 jsem využila avizovaného rušení okresních úřadů a vyjednala si návrat do zdravotnictví. Nenechala jsem se odradit ani malým platem, ani hlasy, že nastoupit s titulem magistra do směnného provozu je čiré bláznovství. Na chirurgickém oddělení tehdy chyběly sestry, a tak jsem v březnu roku 2002 po 20 letech nastoupila jako řadová sestra zpět na pooperační oddělení kolínské chirurgie. Nikdy nezapomenu na první služby, kdy jsem s úžasem hleděla na různé pomůcky, které jsem předtím nikdy neviděla. Šest let je ve zdravotnictví dlouhá doba, spousta věcí se změnila, ale základ práce zůstal naštěstí stejný. Od března roku 2003 jsem vykonávala funkci staniční sestry, stala se členkou ČAS, pravidelně se zúčastňovala vzdělávacích akcí, byla jsem zařazena ke studiu ARIP. Potom došlo ke změně ve vedení nemocnice a události se začaly sypat. Přišla jsem o funkci staniční sestry, bylo mi zamítnuta studium ARIP a byla jsem přeložena na JIP interního oddělení do směnného provozu. Něco jsem na druhé straně získala - funkci předsedkyně regionu Kolín ČAS. V roce 2006 jsem v nemocnici rozvázala pracovní poměr, opustila Kolín a vrátila se zpět k pedagogické činnosti. Nastoupila jsem v Praze na VOŠZ a do nemocnice se vydávám zase jen se studentkami. Co říct na závěr? Každá zkušenost je k nezaplacení a člověk nikdy neví, kdy se mu bude hodit. Chtěla bych touto cestou poděkovat všem členkám výboru dnes již zaniklého regionu Kolín za spolupráci a za čas, který věnovaly přípravě každé konference. Snad se ještě někdy potkáme.

Mgr. Jaroslava Chládková, předsedkyně regionu Kolín

(j.chladkova@atlas.cz) 
 
  • tisk
  • předplatit si