Zpět na detail čísla

Číslo 6 / 2009

J. Geront. nurs., 2008, 34, č. 4

Datum: 8. 6. 2009
Autor: Gerontological Nursing

Přinášíme výběr z obsahu časopisu Journal of Gerontological Nursing (J. Geront. Nurs.), 2008, 34, č. 4, který je k dispozici v knihovně NCONZO. V případě zájmu o některý z uvedených článků vám rádi zašleme xerokopii, můžeme zajistit i jeho překlad (překladatelské služby účtujeme dle ceníku knihovny).

ROLITA L, FREEDMAN M. Over-the-counter medication use in older adults (Senioři a jejich užívání volně prodejných léků): 8–17.

V souvislosti s prosazováním deregulace v oblasti léků vydávaných pouze na recept se stává stále větším problémem užívání léků prodávaných bez receptu u starší generace. Článek uvádí vedlejší a nepříznivé účinky a interakce těchto léků, kterým jsou starší pacienti vystaveni.

Senioři starší než 65 let, kteří v současné době tvoří méně než 15 % populace, ale reprezentují nejrychleji rostoucí skupinu obyvatelstva, užívají třetinu všech léků na předpis a 40 % volně prodejných léků. Podle studie realizované ve Velké Británii užívá 87 % seniorů léky bez předpisu. Jiná studie uvádí, že senioři užívají dvakrát více volně prodejných léků než léků na předpis. Zdravotníci musejí být tedy obeznámeni s tímto trhem a s případnými vedlejšími účinky a interakcemi těchto volně prodejných léků, které mohou starším pacientům hrozit.

V tabulkách jsou přehledně vyjmenovány nejdůležitější a nejžádanější léky, které jsou starším pacientům dostupné bez doporučení zdravotníků, i když jejich vedlejší účinky jsou rozsáhlé a nebezpečné. Úkolem zdravotníků je konzultovat tyto vedlejší účinky a možné vzájemné působení těchto léků s pacienty, zvláště se seniory, kteří jsou nejvíce ohroženi. Možným důsledkem nárůstu počtu starších pacientů je nerovnováha mezi poptávkou po geriatrické zdravotní péči a nabídkou jejích kvalifikovaných poskytovatelů. Je pak přirozené, že senioři budou své zdravotní problémy řešit sami. Mnoha problémům s tím spojeným lze předejít použitím účinných a osvědčených strategií prevence a managementu. V oblasti ošetřovatelství leží hlavní odpovědnost na komunitních sestrách, které navštěvují starší pacienty v jejich domácnostech. .

RYDHOL ML, et al. Care of community-dwelling older adults by faith community nurses (Péče o seniory, vykonávaná církevními komunitními sestrami): 18–29.

Církevní komunitní ošetřovatelství je termín, který je v současné době schválen Americkou asociací sester (ANA) pro ošetřovatelství v rámci farnosti nebo jiné náboženské obce (kongregace). Tento typ ošetřovatelské péče je uznán jako druh specializace a poptávka po něm neustále roste, proto byl vytvořen odpovídající vzdělávací program a vymezeny činnosti těchto sester, především ošetřovatelské intervence v oblasti edukace, poradenství, prosazování zájmů pacientů a předávání pacientů do další odborné péče. Tyto sestry využívají zdroje dostupné pro náboženskou komunitu, vykonávají odborný dozor nad dobrovolníky z řad církevní komunity a školí je. Jejich primárním zaměřením je duchovní zdraví.

Článek uvádí studii financovanou vládou USA, zabývající se vlivem tohoto ošetřovatelského oboru na zdravotní stav pacientů, zvláště seniorů, kteří mají zhoršený přístup k formální zdravotní péči. Ve srovnání s jinými věkovými skupinami využívají starší pacienti oddělení pro náhlé případy mnohem častěji a přicházejí v horším stavu než mladší pacienti. Jejich doba pobytu v nemocnici se zkracuje a jsou častěji převáženi do léčeben dlouhodobě nemocných, zvláště pacienti z chudších vrstev.

Přitom zachování soběstačnosti seniorů v rámci komunity prokázalo nejen značné finanční úspory ve veřejných výdajích na sociální pomoc, ale také zlepšenou kvalitu života starších pacientů. Nejlepším způsobem zachování soběstačnosti a nezávislosti seniorů je vybudování sítě formální a neformální podpory, k níž patří právě církevní komunitní ošetřovatelství.

Studie prokázala, že často lze zabránit vzniku nesoběstačnosti tím, že církevní komunitní sestry včas rozpoznají hrozící nebezpečí pro starší pacienty ve formě možného úrazu nebo nemoci a pošlou pacienty k odborníkům.

COFFMAN M J. Effects of tangible social support and depression on diabetes self-efficacy (Účinky materiální sociální pomoci a deprese na soběstačnost seniorů s diabetem): 32–39.

I když bylo zjištěno, že sociální pomoc zlepšuje zdravotní stav a snižuje depresi u jedinců s diabetem, poměrně málo výzkumu bylo věnováno druhům a zdrojům sociální pomoci. Popisná korelační studie uvedená v článku zkoumala účinky sociální pomoci vztahující se k diabetu a vliv deprese na soběstačnost seniorů – španělsky mluvících obyvatel USA. Účastníci byli převážně Portorikánci, z nichž mnozí trpěli depresí. Prvořadé sociální potřeby se týkaly přepravy a komunikace – díky pevným rodinným svazkům byla primárním zdrojem pomoci rodina. Proměnné spojené se soběstačnosti v onemocnění diabetem zahrnovaly materiální podporu a edukaci. Pochopení vztahu mezi materiální podporou při onemocnění diabetem, depresí a soběstačností při onemocnění diabetem pomůže sestrám upravit jejich péči o seniory. Podstatnou částí léčby deprese by mělo být celkové posouzení sítě sociální pomoci. Je nutný další výzkum postavený na současné bázi znalostí, který se bude zabývat nejprospěšnějším způsobem pomoci a účinností strategií pomoci.

WASZYNSKI CM, PETROVIC K. Nurses’ evaluation of the confusion assessment method (Sesterské hodnocení metody posuzování zmatenosti): 49–56.

U hospitalizovaných starších pacientů všeho věku je často přehlíženo delirium. Pro jeho identifikaci je důležité posouzení pacienta ze strany sester, sestry totiž tráví s pacienty značné množství času. Předmětem této pilotní studie byl způsob hodnocení metody posuzování zmatenosti pacientů sestrami ve vztahu ke snadnosti jejího používání a její užitečnosti při identifikaci deliria u starších pacientů ve dvou nemocnicích. Po dobu jednoho měsíce byly hlášeny počty stavů deliria ve všech směnách. Podle názoru většiny sester je metoda posuzování zmatenosti účinný a uživatelsky příjemný nástroj hodnocení kognitivního stavu pacientů. Výsledkem tohoto výzkumu je každodenní používání této metody v nemocnici. Další výzkum bude zaměřen na důkladné sledování deliria u mladších pacientů a na vztah mezi výskytem deliria a časovým údajem jeho výskytu.

PhDr. Kateřina Drábková, NCONZO, Brno (katerina@knihovna.nconzo.cz)

 
  • tisk
  • předplatit si