Zpět na detail čísla

Číslo 7 - 8 / 2009

Nursing Times, 2009, 105, č. 1, 2

Datum: 10. 7. 2009

Přinášíme výběr z obsahu časopisu Nursing Times, 2009, 105, č. 1 a 2, který je k dispozici v knihovně NCONZO. V případě zájmu o některý z uvedených článků vám rádi zašleme xerokopii, můžeme zajistit i jeho překlad (překladatelské služby účtujeme dle ceníku knihovny).

Nursing Times, 2009, 105, č. 1 

MOONEY H. Measuring quality in nursing (Měření kvality v ošetřovatelství): 8–11. 

Britská vláda chce zavést indikátory kvality k měření výkonu sester. V současnosti probíhá v Británii konzultace o možných indikátorech kvality, které by měly sloužit k hodnocení práce sester a dalších zdravotníků. Navrhované indikátory: bezpečnost (neschopnost zabránit smrti pacienta s léčitelným onemocněním, pneumonie a infekce v souvislosti se zdravotnickou péčí, dekubity, pády), efektivita (počet, složení a spokojenost pracovníků, jak vnímá personál pracovní prostředí), soucítění (jak pacienti vnímají péči, komunikaci). Posuzování kvality práce sester podle předem daných indikátorů je důležité pro zviditelnění a poukázání na význam ošetřovatelské profese.

TAYLOR C, et al. Therapeutic interventions in dementia 1: cognitive symptoms and function (Terapeutické intervence u demence 1: kognitivní symptomy a funkce): 16–17.

První část dvoujdílného článku se soustřeďuje na pochopení hlavních principů podpory samostatnosti a zachování funkčních schopností pacienta a specifické intervence zaměřené na kognitivní symptomy demence. Článek vychází z britských směrnic vydaných v roce 2006. Důraz je kladen na podporu samostatnosti těchto pacientů. Často bude užitečné pomoci pacientovi vypěstovat dovednosti, které budou minimalizovat potřebu pomoci. Tento nácvik by měl začít v časném stadiu onemocnění a měli by se do něj zapojit všichni, kdo o pacienta pečují a stýkají se s ním.

Poskytování péče způsobem, který podporuje samostatnost, pravděpodobně zabere více času, ale je hlavní terapeutickou intervencí u pacientů trpících demencí. Tyto programy by mohly zahrnovat odstupňovanou asistenci, při níž pečovatelé poskytují co nejmenší pomoc potřebnou k tomu, aby pacient dokončil činnost. Užitečné je také poskytování verbální nebo vizuální nápovědy ukazující, jak má pacient v činnosti pokračovat, je možné poskytovat částečnou fyzickou pomoc a pomoc při řešení problémů. Je třeba zvážit také veškeré možnosti úpravy prostředí pro zvýšení nezávislosti, včetně technických pomůcek. To může vyžadovat rady ergoterapeuta nebo klinického psychologa. Důležité jsou zejména rady týkající se nácviku samostatnosti při vyprazdňování. Těmto pacientům je doporučován tělesný pohyb, který slouží ke zpomalení ztráty mobility, k zachování síly a vytrvalosti. Snažíme se, aby tito lidé dělali, co je baví, ve známém prostředí a mezi známými lidmi.

Nursing Times, 2009, 105, č. 2

PEARCE L. Is it a good idea to allow mobile phones in hospitals? (Je dobré povolit v nemocnicích mobilní telefony?): 11.

V Británii bylo donedávna zakázáno používání mobilních telefonů v nemocnicích, avšak britské ministerstvo zdravotnictví nedávno doporučilo liberálnější přístup, pokud není ohrožena bezpečnost. Autorka se zamýšlí nad klady a zápory mobilů v nemocnicích. Tři možné zdroje potenciálního nebezpečí: 1. Nabíjení mobilů. V důsledku omezeného počtu elektrických zásuvek by pacienti mohli odpojit nějaké lékařské přístroje, aby si dali nabít mobil. Kdo by měl být odpovědný za to, aby se to nestávalo – již tak hodně vytížené sestry? 2. Hlasité vyzvánění a telefonní hovory kdykoliv během dne. Obtěžuje to pacienty i personál. Často musí sestra nebo i lékař čekat, než si pacient vyřídí hovor. 3. Pořizování fotografií a videí na mobil. Je naprosto nepřijatelné, aby si pacienti pořizovali záznamy a pak je posílali svým příbuzným a známým bez souhlasu těch, koho se to může týkat.

Na druhou stranu má používání mobilů nesporné klady: možnost přímé komunikace s blízkými, takže příbuzní se neobracejí na sestry s dotazy, jak se pacientovi daří, mobily umožňují kontakt zejména s malými dětmi doma. Je tedy třeba především zabránit interferenci s přístroji, narušování soukromí a obtěžování okolí.

TAYLOR C, et al. Therapeutic interventions in dementia 2: non-cognitive symptoms (Terapeutické intervence u demence 2: nekognitivní symptomy): 14–15.

Druhá část článku je zaměřena na pochopení důvodů, proč se u pacientů projevuje problémové chování, a na znalost terapeutických intervencí při nekognitivních symptomech a problémovém chování. Mezi tyto symptomy patří bludy, halucinace, deprese, úzkost, agitovanost a s nimi spojené chování. Často mají formu průvodních emocionálních poruch a mohou zahrnovat „problémové“ chování, jako je agrese, zvýšená agitovanost, toulání, hromadění zásob nebo hlasité projevy, jako je křik. Je nutné snažit se pochopit kontext a důvod nekognitivních symptomů, zvlášť problémového chování, například toulání může pramenit z přání uniknout z bezprostředního okolí nebo člověk může někoho nebo něco hledat nebo se nudí nebo potřebuje pohyb. Terapie by měla brát v úvahu možné příčiny a potenciální následky takového chování a může zabránit nadměrnému podávání léků. Při terapii je možné využít například aromaterapii, multisenzorickou stimulaci (Snoezelen), hudbu, tanec, zooterapii, masáže. Je třeba sledovat reakci pacienta na terapii. Mezi důležité faktory vyvolávající problémové chování patří: mnoho lidí, nedostatek soukromí, nedostatek činnosti, nedostatečná pozornost personálu, konflikty mezi personálem a pečovateli. U dementních pacientů se častěji vyskytují deprese a úzkost jako průvodní onemocnění. Terapie těchto průvodních poruch spočívá v kognitivně behaviorální terapii, je možné použít také multisenzorickou stimulaci a cvičení.

FRANKEL A. Nurses’ learning styles: promoting better integration of theory into practice (Učební styly sester: podpora lepší integrace teorie a praxe): 24–27.

Za situace, kdy se role sester rozšiřují, je nutné, aby si sestry stále zvyšovaly vzdělání. Cílem provedeného výzkumu bylo stanovit, zda by respektování individuálních stylů učení mohlo vést k lepšímu uplatňování teorie v praxi. Průzkum byl proveden formou dotazníku, který zjišťoval, jaké jsou preference sester, pokud jde o učení. Výsledky dosvědčují, že sestry preferují vizuální nebo kinestetické učení, což znamená, že současné učební programy jejich potřebám nevyhovují. Proto by měly učební programy klást důraz spíše na učení při práci než na klasické metody výuky ve třídě. Je známo, že učební prostředí buďto podporuje, nebo blokuje pozitivní výsledky učení. Dobře vytvořený a náležitým způsobem realizovaný učební program může vést k celkovému zvýšení kvality práce sestry.

Mgr. Libuše Dobrovodská (dobrovodska.l@centrum.cz)

 
  • tisk
  • předplatit si