Ženy, které měnily zdravotnictví 3. – PhDr. Alice Masaryková

Koncem 19. století spatřilo světlo světa několik žen, které ve své době významně ovlivnily zdravotnictví, především ošetřovatelství. První, o níž chceme přinést informace, byla dcera prezidenta T. G. Masaryka Alice.

Alice Masaryková se narodila 3. května 1879 ve Vídni. Byla prvním dítětem T. G. Masaryka a jeho ženy Charlotty. Vystudovala dívčí gymnázium Minerva v Praze. Pak sice zahájila studium medicíny, ale po roce přešla na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kterou úspěšně absolvovala v roce 1903. Poté studovala rok na univerzitě v Lipsku a půldruhého roku moderní metody sociální práce v americkém Chicagu. Po návratu z USA působila jako středoškolská profesorka na lyceu v Českých Budějovicích a v Praze. Když její otec za první světové války emigroval, byla v roce 1915 zatčena a uvězněna ve Vídni. Dokonce jí hrozil trest smrti, od kterého ji zachránily protesty amerických přátel, takže po devíti měsících byla na nátlak amerického veřejného mínění z vězení propuštěna.

Po vzniku Československé republiky (1918) se aktivně účastnila veřejného a politického dění – byla například dva roky poslankyní Národního shromáždění. Významně se podílela na činnosti organizace YMCA a YWCA, aktivně pracovala v protialkoholním hnutí. Byla spoluzakladatelkou sociologické sekce Svazu čs. studentstva a Sdružení akademicky vzdělaných žen. Stála také u zrodu oslav Dne matek vždy o druhé květnové neděli. Jedním z jejích nejvýznamnějších počinů bylo založení Československého červeného kříže (ČSČK) v roce 1919. Po téměř dvacet let byla jeho předsedkyní a za jejího vedení vyvíjela tato organizace bohatou činnost nejen zdravotnickou, ale i charitativní a sociální. Od Alice Masarykové také pocházela myšlenka Velikonočních mírů Červeného kříže, z nichž v roce 1948 vznikl Světový den Červeného kříže.

Ošetřovatelské školství

Alice Masaryková se velice zajímala o ošetřovatelské školství a pod jejím vlivem a vedením spravoval Československý červený kříž Českou ošetřovatelskou školu. Alice Masaryková nejen aktivně podporovala vzdělávání ošetřovatelek a financování školy, ale vzhledem ke svému postavení prezidentovy dcery pomáhala zvyšovat prestiž školy i ošetřovatelské profese. Díky ní přijely v roce 1920 do Prahy tři americké sestry, které zde pomáhaly vybudovat ošetřovatelskou školu na vysoké úrovni. Z této první české ošetřovatelské školy vycházely skvěle vzdělané diplomované sestry – nejprve jen pro Všeobecnou nemocnici v Praze, později pro další zdravotnické služby v nemocniční a komunitní péči.

Mnohé diplomované sestry si později rozšiřovaly vzdělání na další škole, kterou Alice Masaryková založila ještě o rok dříve (1919) než školu ošetřovatelskou – na první Vyšší ženské sociální škole v ČSR, jejíž osnovy pečlivě vypracovala. Zde se v ročním studiu připravovaly na práci v terénu sociální pracovnice. Diplomované sestry, které ji absolvovaly, mohly začít samostatně pracovat v lidovýchově a kolem roku 1929 v ošetřovatelské a zdravotní službě v rodinách. Byly tak dobře připraveny nejen pro práci ošetřovatelskou, ale také sociální a výchovnou. Mohly úspěšně stát v čele poraden, návštěvní služby a dalších terénních služeb, které zřizoval především ČSČK.

„Náhradní“ první dáma...

Když v roce 1923 zemřela její matka, ujala se Alice vedení „prezidentské domácnosti“ T. G. Masaryka a převzala i společenské povinnosti, které z toho vyplývaly. Dnešními slovy by se dalo říci, že působila v roli „první dámy“. Za zmínku stojí, že ovlivnila i podobu Pražského hradu – spolupracovala s Josipem Plečnikem na úpravách Hradu i jeho zahrad. Přes všechny tyto povinnosti a aktivity zůstala s Pražskou ošetřovatelskou školou nadále spojena. Účastnila se sjezdů jejích absolventek, předávání diplomů a všech významných událostí v životě školy, a to až do roku 1948, kdy ji politické události přinutily jako dceru prezidenta osvoboditele a sestru záhadně tragicky zesnulého Jana Masaryka odejít do ústraní.

Konec života v emigraci

Podruhé emigrovala (první emigraci prožila za druhé světové války), od roku 1950 žila v USA. Setkávala se s Čechoslováky žijícími v Americe, psala vzpomínky na své dětství a mládí. V roce 1959 následkem mozkové příhody zcela oslepla. V roce 1966 se po zhoršení zdravotního stavu odebrala do českého domova pro seniory v Chicagu, kde 29. listopadu téhož roku zemřela. Byla pohřbena v Masarykově mauzoleu v Chicagu.

Až pět let po „sametové revoluci“, v roce 1994, byla z iniciativy Českého červeného kříže urna s jejím popelem převezena do vlasti a 14. září 1994 (přesně 57 let po smrti jejího otce) uložena do rodinné hrobky v Lánech. Především Český červený kříž se hrdě hlásí k tradici své zakladatelky a dlouholeté předsedkyně – například Domácí ošetřovatelská péče ČČK byla nazvána jejím jménem: Alice.

PhDr. Helena Chvátalová

Fota archiv Muzea TGM v Lánech

Chcete vědět víc?

V. Kafková: Z historie českého ošetřovatelství, Brno: IDVPZ, 1991. M. Staňková: Galerie historických osobností, Brno: IDVPZ, 2001. www.google.cz

 

• tisk
• předplatit si