Zpět na detail čísla

Číslo 1 / 2010

Co život dal a vzal

Datum: 5. 1. 2010
Autor: Alena Vagenknechtová

Život mi dal do vínku optimismus a víru v dobré konce. Dobrou rodinu a lásku ke zvolené profesi. Nepamatuji se, že bych kdy chtěla pracovat jinde než v lékárně. To je štěstí.

Po maturitě na SZŠ v oboru farmaceutický labo­rant jsem dostala umístěnku do jedné z lékáren Lékárenské služby Praha, a to do lékárny s pohoto­vostní službou v Praze na Smíchově. Tam jsem pracovala dva roky a byla to úžasná „škola praxe" nejen v oblasti odborné laboratorní práce - připravovali jsme dokonce i individuální čajové směsi podle receptury lékaře, ale také v oblasti komunikace s problematickými skupinami pacientů (vzhle­dem ke svému umístění a nepřetržité provozní době byla klientela skutečně pestrá) a manažerských do­vedností. „Naprogramovat" kolektiv více než třiceti lidí není jednoduché.

Do nástupu na mateřskou a rodičovskou dovolenou jsem pracovala v dalších veřejných lékárnách. V cen­tru Prahy i na periferii, v různě velkém pracovním kolektivu, naposledy v malé lékárně se čtyřmi kolegyněmi a jedním vedoucím. Dodnes čerpám ze zku­šeností nabytých v těchto letech. V době rodičovské dovolené jsem se věnovala své rodině. V té době nebylo běžné při mateřské pracovat, a tak návrat po pěti letech pro mne znamenal nejen náročné zorientování se v novém spektru léků a dalším sortimentu lékárny, ale i seznámení se s počítačem. A to od práce v lékárenském programu až po vytvoření mé první mailové adresy. Nastoupila jsem tehdy do nemocniční lékárny IKEM v Praze, do oddělení výdeje pro veřejnost, kde jsem působila tři roky. Během těchto let jsem absolvovala v NCONZO Brno specializační vzdě­lávání pro farmaceutické asistenty v oboru zdravot­nické prostředky. Tuto atestaci jsem posléze uplat­nila v nově otevřeném oddělení naší lékárny - v prodej­ně zdravotních potřeb. Na tomto oddělení jako ve­doucí pracuji dodnes. Nebylo pro mě lehké opustit prostředí lékárny, ale mám pocit, že na tomto místě mám k pacientům i personálu nemocnice blíž. A i když naši klienti nejsou vždy usměvaví, nezapo­mínáme, že většina je vážně nemocná, a tak se jim snažíme úsměv na tvář vrátit. Jsem hrdá na to, že se nám to většinou daří a lidé se k nám rádi vracejí, třeba jen pozdravit, když jdou okolo. Před dvěma lety jsem začala mít obavy o budouc­nost našeho oboru. Na kongresu nemocničních lé­kárníků v Brně jsem se tedy přidala ke skupince aktivních kolegyň z našeho oboru a v listopadu 2007 začala spolupracovat s tehdejším výborem sekce farmaceutických asistentů ČAS. Stala jsem se členkou ČAS a posléze i členkou akreditační komise MZ ČR pro obor zdravotnic­ké prostředky. Jako host a od ledna 2009 jako právoplatně zvo­lený člen výboru sekce farmaceu­tických asistentů jsem pomáhala při přípravách konferencí pořá­daných pro farmaceutické asistenty naší sekcí, spolupracovala na tvorbě podkladů pro jednání s MZ ČR apod. Od roku 2008 externě vyučuji odborný předmět studenty dálkového studia na VOŠ (obor farmaceutický asistent). V souvislosti s tím a také s vedením odborné praxe na mém pracovišti jsem zahájila kombinované bakalářské studium na univerzitě v Praze, obor vzdělávání dospělých. Děti mám už odrostlé dětským střevíčkům a manžel má pro mou práci pochopení. Díky podpoře celé rodiny i mých spolupracovníků z profese, především kolegyním z výboru, které tvoří skvělý, pracovitý a spolehlivý tým, tak zatím mohu říci, že mimo trochy iluzí mi život zatím nic podstatného nevzal. Spíš mě obdarovává. Jsem mu za to vděčná a snažím se to „poslat dál".

(alvg@ikem.cz)

 
  • tisk
  • předplatit si