Kompetence nelékařských zdravotnických pracovníků

Kompetencí se rozumí jednak souhrn vědomostí a dovedností, který umožňuje určitou činnost kvalifikovaně vykonávat (kompetence v materiálním smyslu), jednak pravomoc, oprávnění vykonávat určitou činnost (kompetence ve formálním smyslu).

Je tedy třeba odlišit kompetence ve smyslu skutečných znalostí a doved­ností konkrétního jedince a činnos­ti (kompetence) regulované profese, tedy co je takový absolvent oprávněn na základě právní úpravy činit. Schop­nost a pravomoc by měly být v soula­du, ač tomu tak často není a z podstaty věci ani být nemůže.

V české právní úpravě způsobilos­ti k výkonu nelékařských zdravotnic­kých povolání je používán pojem po­pis činností (¹⁾ (resp. pojem činnosti), který je používán i v názvu vyhlášky č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví čin­nosti zdravotnických pracovníků a ji­ných odborných pracovníků (vyhláš­ka o činnostech). Je však zřejmé, že nejde o pouhý výčet činností, ale že jde o soupis oprávnění k poskytování zdravotní péče, tedy o rozsah způso­bilosti daného zdravotnického povo­lání. Jde tedy o regulované, vyhrazené činnosti, tj. činnosti, které je oprávněn vykonávat pouze příslušník regulova­né profese. Tyto činnosti tedy nemůže vykonávat osoba, která nezískala způ­sobilost k danému povolání, ledaže by tyto činnosti byly součástí i její regu­lované profese nebo činnosti, ať již ve stejné, nebo v jiné právní úpravě.

O první případ půjde např. v pří­padě všeobecné sestry a porodní asis­tentky, mezi jejichž profesemi existuje podstatný průnik v činnostech - sest­ra i porodní asistentka jsou způsobilé poskytovat ošetřovatelskou péči gyne­kologicky nemocné ženě nebo novo­rozenci (sestra až po získání specializované způsobilosti, tedy až jako dět­ská sestra). O druhý případ pak půjde například u výchovné péče o nemoc­né děti, kterou je způsobilá poskyto­vat jak sestra, tak i pedagogický pra­covník. Z tohoto pohledu je zřejmé, že zde není chybné používat pojem kom­petence v jeho druhém slova smyslu.

Rozumějme pojmům: regulovaná činnost a regulované povolání

S právní definicí pojmu regulovaná činnost se v českém právním řádu setkáváme až v souvislosti se vstupem do EU, konkrétně v zákoně o uznává­ní kvalifikací (2). Pod tento pojem tento zákon zahrnuje i regulovaná povolání. Lze dovodit, že za regulované povolání se považuje povolání, u kterého právní předpisy (nebo jiné závazné předpisy - např. vnitřní předpisy profesní samo­správy ustanovené ze zákona) definu­jí určitou profesi profesním označením (klinický psycholog, advokát), upra­vují podmínky získávání kvalifika­ce, podmínky výkonu povolání (např. členství v profesní komoře, registrace či licence), definují činnosti vyhraze­né této profesi, za předpokladu vymahatelnosti těchto povinností a postižitelnosti za nedodržování či porušení těchto předpisů, zejména pokud tyto vyhrazené činnosti vykonává jiná osoba nebo pokud jiná osoba používá ne­oprávněně vyhrazené profesní označe­ní. Velmi často u profesí, jejichž výkon může mít závažné důsledky, upravují závazné předpisy i oblast celoživotního vzdělávání. Je tedy třeba odlišit profe­si, tj. odbornou činnost se speciálním vzděláním, kde se tradičně používá ur­čité pojmenování a která má obvyklý rozsah aktivit (např. programátor, so­ciolog nebo podnikový právník), a re­gulovanou, resp. právem regulovanou profesi, která má tyto atributy defino­vané a vymahatelné právem. Pojem re­gulovaná činnost je obsahově širší a za­hrnuje i pojem regulované povolání. Za regulovanou činnost v užším slova smyslu se však považuje i regulace díl­čí činnosti, která je součástí více po­volání (např. regulace činností zvláště důležitých z hlediska radiační ochra­ny podle atomového zákona), popřípa­dě regulace činností, u kterých chybí oficiální stanovení a ochrana profesní­ho označení (v zákonech o způsobilos­ti jde o činnosti absolventů certifikovaných kursů).

Hranice mezi regulovanou činnos­tí a regulovaným povoláním není ost­rá. Za hlavní rozdíl považuji existen­ci vyhrazeného označení odbornosti. Za regulované profese lze považovat nejen všechna zdravotnická povolání, ale i některé jiné odborné pracovní­ky, např. psychologa (jímž je absolvent magisterského jednooborového studia psychologie) či logopeda (speciálního pedagoga se státní zkouškou z logope­die a surdopedie), jejichž označení od­bornosti zákon o nelékařských zdra­votnických povoláních upravuje (³⁾.

Účel stanovení kompetencí

Hlavním účelem stanovení kompetencí (činností) určité profese je tedy závaz­né stanovení obsahu této profese. Nejde však o účel jediný. Stanovení obsahu profese je podkladem pro tvorbu vzdě­lávacích programů; zde však je nutné zdůraznit, že tomu bývá často naopak - kompetence nejsou výslovně stanove­ny nikde, vzdělávací programy se zpra­covávají na základě názoru odborníků na potřebný obsah profese a pro pří­pad potřeby (např. v případě soudní­ho řízení) se rozsah způsobilosti (kom­petence) dovozuje právě ze vzdělávací­ho programu. Vykonávat své povolání v souladu se svými kompetencemi (ať již psanými, regulovanými, či nepsa­nými, tradičními) je i součástí profesní etiky, profesní identity a od kompetencí se odvíjí i prestiž profese.

Stanovení rozsahu kompetencí je i podmínkou poskytování kvalitní, bezpečné péče. Zde však není možné spoléhat se pouze na základní garan­ci státu, tedy kompetence ve formál­ním smyslu, stanovené u nelékařských zdravotnických pracovníků ve vy­hlášce o činnostech, ale je nutné sta­novovat pracovní náplně konkrétních zdravotnických pracovníků podle je­jich kompetencí v materiálním smys­lu a tyto kompetence pravidelně ově­řovat, obnovovat a prohlubovat. Je tedy nutné pravidelně posuzovat skutečné schopnosti, znalosti a dovednos­ti konkrétního pracovníka, ve vzta­hu k nim stanovovat skutečnou náplň práce, podle této formální náplně prá­ce skutečně při stanovování a vyko­návání jednotlivých pracovních úko­lů postupovat. Podle potřebných kom­petencí je také nutné stanovovat plán dalšího rozvoje pracovníka. Stanovení kompetencí ve formál­ním smyslu právním předpisem tedy slouží i jako základ pro stanovení ná­plně práce zaměstnance, a tudíž i pro zařazování do platové třídy podle nej-náročnější činnosti, kterou zaměstna­vatel požaduje. V neposlední řadě je nutné zmínit i hrazení zdravotní pé­če z veřejného zdravotního pojištění - rozsah činností nelékařských zdravot­nických pracovníků tvoří základ i pro stanovení nositelů výkonů z řad nelé kařských zdravotnických povolání (⁴⁾.

Prameny práva

Další prameny práva ke kompetencím

Kromě českých právních předpisů je pramenem práva v oblasti kompetencí nelékařských zdravotnických povolání rovněž komunitární právo, konkrétně směrnice Evropského parlamentu a Ra­dy č. 2005/36/ES, o uznávání odborných kvalifikací. Tato směrnice upravuje po­měrně podrobně kompetence porod­ní asistentky (⁵⁾. Základ národní práv­ní úpravy tvoří zákon o péči o zdraví lidu, z nějž vyplývá, že zdravotní pé­či mohou poskytovat pouze oprávnění zdravotničtí pracovníci v rámci zdra­votnických zařízení (⁶⁾. Klíčovým záko­nem pak je zákon o nelékařských zdra­votnických povoláních, jenž stanovuje základní, byť stručné definice každé­ho z povolání. Tyto definice jsou pak podrobněji rozpracovány ve vyhlášce o činnostech. Ani tato úprava však ne­ní zcela kazuistická, úplná, a je tedy ně­kdy potřebné subsidiárně použít dal­ší předpisy. Těmi může být již zmíně­ná vyhláška č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, jednak mimoprávní předpisy - vzdělávací programy kvalifikačních i specializačních oborů, etický kodex (⁷⁾, koncepce oborů (⁸⁾, různé standardy či doporučené postupy.

Obecné zásady právní úpravy kompetencí

Vyhláška o činnostech člení činnosti u každé profese podle míry samostat­nosti - tedy zda mohou být vykonává­ny pod odborným dohledem, popřípa­dě přímým vedením, či bez odborné­ho dohledu (samostatně), na základě indikace (a koho), či bez ní. Tyto poj­my však vyhláška nedefinuje a použijí se zde definice uvedené v zákoně o nelékařských zdravotnických povolá­ních. Jako obecné zásady právní úpra­vy kompetencí nelékařských zdravot­nických pracovníků lze z české právní úpravy (nejen z vyhlášky o činnos­tech, ale i ze zákona o nelékařských zdravotnických povoláních a zákona o péči o zdraví lidu) dovodit:

1.  Činnosti uvedené ve vyhlášce jsou součástí regulace dané profese, jsou tedy vyhrazenými činnostmi, kte­ré není oprávněna vykonávat osoba, která nemá způsobilost k této činnosti podle zákona o nelékařských zdravot­nických povoláních či jiného právního předpisu. Stejná či obdobná činnost však může být součástí více profesí (průniky v obsahu povolání).

2.  Dovozuje se, že činnosti uvedené ve vyhlášce o činnostech jsou součás­tí obsahu zdravotní péče, tedy nelze je zásadně vykonávat jinak než na zá­kladě oprávnění k provozování nestát­ního zdravotnického povolání. Výjim­kou zde může být pouze skutečnost, že je takovou činnost možné vykoná­vat na základě jiného oprávnění (např. živnostenského). Je však nutné podo­tknout, že ve vyhlášce o činnostech jsou uvedeny i činnosti, které z věcné­ho hlediska by součástí této regulace být neměly. Jde například o práci s in­formačním systémem zdravotnického zařízení či některé manažerské čin­nosti, které by zřejmě de lege ferenda bylo vhodné z vyhlášky vypustit.

3.  Činnosti zdravotnických pracov­níků se specializovanou způsobilos­tí jsou činnostmi vyhrazenými těm­to specialistům. Mají tedy ve vztahu k činnostem zdravotnických pracov­níků bez specializované způsobilosti vztah speciality. Znamená to, že pokud je např. poradenskou činnost v oblas­ti prevence poruch duševního zdra­ví a v oblasti resocializace oprávněna bez odborného dohledu a bez indika­ce provádět psychiatrická sestra, nemá tuto kompetenci sestra bez specializo­vané způsobilosti v oboru ošetřovatelská péče v psychiatrii.

4. Činnosti nelékařských zdravotnic­kých povolání jsou stanoveny kombi­nací obecných definicí a konkrétních příkladů (činnosti jsou většinou uvo­zeny slovem zejména). Skutečnost, že určitý výkon v tomto příkladném vý­čtu nenajdeme, tedy neznamená, že jej není zdravotnický pracovník opráv­něn vykonávat. Aniž by to vyhláš­ka o činnostech výslovně stanovila, lze dovodit, že zdravotnický pracov­ník je způsobilý vykonávat také dal­ší činnosti spadající pod obecnou de­finici, pokud jde o činnost obdobnou z hlediska náročnosti na znalosti a do­vednosti a rizika pro pacienta. De lege ferenda by bylo vhodnější tento výkla­dový postup zakotvit výslovně.

5. Vyhláška o činnostech stanovu­je maximum, které je příslušník da­né profese způsobilý vykonávat, avšak pouze v rozsahu oprávnění konkrétní fyzické osoby, které u osoby samostat­ně výdělečně činné vyplývá z regis­trace nestátního zdravotnického za­řízení, nebo v rozsahu činností poža­dovaných zaměstnavatelem v případě zaměstnance (pracovní zařazení, ná­plně práce a pokyny zaměstnavatele).

Katalog prací

Na závěr je třeba pro úplnost zmínit vztah úpravy kompetencí zdravotnic­kých pracovníků ve vyhlášce o činnos­tech a příkladů prací pro účely odmě­ňování v nařízení vlády č.137/2009 Sb., kterým se stanoví katalog prací ve ve­řejných službách a správě (katalog pra­cí). Oba předpisy mají zcela rozdílný účel vzniku. Katalog prací nestanovu­je činnosti, ke kterým jsou příslušní­ci daného povolání způsobilí, „pouze" stanovuje příklady prací, podle nichž je zaměstnanec odměňovaný platem zařazován do platové třídy. Nicméně katalog prací používá zejména u povo­lání sestry pojmy, které jsou pro zařa­zování do platové třídy zcela klíčové, aniž by je samostatně definoval. Zde je tedy nutné použít definice uvedené ve vyhlášce o činnostech (⁹⁾.

Odkazy:

¹ § 90 odst. 2 písm. e) zákona č. 96/3004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdra­votnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravot­nických povoláních), ve znění pozdějších předpisů

² § 3 odst. 1 písm. e) zákona č. 18/2004 Sb.

³ § 32 odst. 1 písm. a) zákona č. 96/2004 Sb.

⁴ Vyhláška č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění pozdějších předpisů

⁵ Čl. 42 odst. 3 Směrnice č. 2005/36/ES.

⁶ § 12 zákona č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů

⁷ Etický kodex zdravotnického pracovníka nelékařských oborů (č. 13469/04/VVO)

⁸ Metodické opatření č. VVO/30179/04, Koncepce domácí péče

⁹ Jde o pojmy základní, specializovaná a vysoce specializovaná ošetřovatelská péče - § 2 odst. 1 písm. b), c) a d) vyhláš­ky č. 424/2004 Sb.

Mgr. Eva Prošková, ÚTPO 1. LF UK, Praha

 

• tisk
• předplatit si