Zpět na detail čísla

Číslo 11 / 2010

I nemožné se podaří!

Datum: 5. 11. 2010
Autor: Jarmila Škubová

Při zamýšlení se nad tím, jaké funkce má dle Mezinárodní rady sester (ICN) vůči pacientovi plnit sestra, jsem nechápala její funkci advokátskou. Když jsem se ptala sester, většinou odpovídaly, že to znamená hájení pacienta. Konkrétně mi to ale neřekl nikdo. Dospěla jsem tedy k přesvědčení, že to asi budou jen taková hezká slovíčka.

Včera jsem se za to v duchu ICN omlouvala. Byla jsem na jedné z mnoha podzimních konferencí, kde jsem konečně nejen pochopila konkrétní význam advokátské funkce sestry, ale kde mi ICN svým lapidárním vyjádřením, že „sestra má být advokátkou pacienta“, pomohla vytvořit si stanovisko k otázce, ve které jsem neměla do té doby jasno. Šlo o to, co zdravotník může, a co už ne, co má, a co už nemá dělat.

Takže. Na zmíněné konferenci vystoupil lékař z malé nemocnice s kvalitní přednáškou o moderní léčbě ran. Sestry s uznáním naslouchaly a neostýchaly se ho na všechno možné vyptávat. Jedna sestra z domácí péče poznamenala, že pro ni je to hezká pohádka. Ona že stejně hojí postaru, gázou apod., protože si její pacienti nemohou dovolit zakoupit, byť pojišťovnou hrazené, ale drahé moderní obvazové materiály. Buď je ošetřující lékař nepředepíše, aby nepřekročil kvóty, nebo je předepíše a neschválí je zase revizní lékař, případně to trvá tak dlouho, že pacientovi zůstává na výběr zas jen ta gáza anebo provětrání peněženky.

Někteří pacienti malé nemocnice a mladého nadšeného lékaře si pravda moderní pomůcky, chtějí-li je mít, také musí koupit. Sestry na to skepticky přikyvují, jako že to znají, a hned se přednášejícího ptají, co on jako lékař s tím dělá. Dozvídají se, že se snaží přesvědčit revizního lékaře, aby pro konkrétní případy předepsané pomůcky schválil. Vysvětluje mu kupříkladu, kolik stojí pojišťovnu léčba pacienta s bércovým vředem klasickou metodou v průběhu dvaceti let a kolik dražšími, ale nesrovnatelně efektivnějšími prostředky pro vlhké hojení. Někdy to pomůže, jindy ne. Mladý nadšenec si myslí, že to je vše, co může jako lékař učinit. Jeho určením je léčit, a nikoli řešit úhradový systém. Krčí rameny a já to chápu. Chápu ale naprosto beznaděj sestry, která umí léčit rány moderně, která ví, co by na konkrétní ránu mohla dát. Ví, že jsou to pomůcky hrazené, na které pacient má de facto i de iure právo, protože si celý život platil zdravotní pojištění. A přesto jsou mu nedostupné z výše již uvedených důvodů. A tato sestra se skřípěním zubů musí hojit postaru. Má ale zůstat u těch zubů, nebo má udělat něco víc? Je to jasné, sestra má být advokátkou pacienta a neomezovat se jen na prosté hojení. Útěchou jí může být vědomí, že jí mnozí lékaři, sestry i jejich společnosti stojí po boku.

Přednosta kliniky popáleninové medicíny FNKV MUDr. Lubomír Brož v závěru svého vystoupení na zmíněné konferenci informoval sestry o rozhovorech s VZP, které za Českou společnost pro léčbu rány s primářem MUDr. Ivo Burešem z Geriatrického centra Nemocnice Pardubice vedli a dovedli ke slibu, že se a celý proces schvalování zjednoduší. Tak takovou iniciativu měla třeba na mysli ICN, když hovořila o roli sestry jako advokátky pacienta.

Jarmila Škubová

 
  • tisk
  • předplatit si