Zdravotní a psychosociální dopad vertebrogenních onemocnění na zdravotnický personál

Souhrn: Práce ve zdravotnictví je náročná ve všech bio-psycho-sociálních ohledech pro všechny zdravotnické pracovníky. Především pracovní poloha je pokládána za jeden z nejvýznamnějších faktorů ovlivňujících vznik onemocnění pohybové­ho aparátu v souvislosti s prací. A právě ve zdravotnictví je důležité využívat aktivně všechny prostředky k zajištění vhod­né pracovní polohy, tedy komplexně uplatnit ergonomické požadavky na uspořádání pracoviště s přihlédnutím k preven­tivnímu programu Škola zad. Článek předkládá výzkum provedený v roce 2009 u zdravotnického personálu několika ne­mocnic v jižních Čechách. Autorky se zaměřily na zdravotní a psychosociální dopad vertebrogenního onemocnění.

Klíčová slova: zdravotnický personál - vertebrogenní onemocnění - fluktuace.

Summary: Working in health services is demanding in all bio-psycho-social aspects for everyone of the health services workers. Mainly the working position is being considered one of the most important factors which are influencing the origin of the moving apparatus illnesses in connection with working. And especially in health services is important to keep using actively all means in order to assure a suitable working position, it means to apply in a complex way the ergonomical demands for a well-ordered workplace with regard to the preventive programme „The School for the Back". This article presents a research made in 2009 in a health service staff from several hospitals in Southern Bohemia. The research authors aimed mainly at the health and social impact of a vertebrogenous illness.

Keyword: health wolker - spinal column diagnosis - fluctuation.

Úvod

Bolesti zad mající původ v oblas­ti páteře jsou celosvětově považová­ny za jeden z nejzávažnějších medicínských, ekonomických a sociálních problémů. S tímto typem onemocně­ní se během svého života setká téměř 85 % veškeré populace. Vertebrogenní onemocnění jsou nejčastější cho­roby po nemocech z nachlazení, jsou druhou nejčastější příčnou pro vysta­vení pracovní neschopnosti (10-15 % prostonaných dní) a pátou nejčastější příčinou hospitalizace. Jsou vedou­cí příčinou omezení aktivity u lidí do 45. roku věku.

V dnešní společnosti už máme všechno velmi zjednodušené. Nemusí­me podávat takové fyzické výkony ja­ko dříve, takže zatěžujeme pohybový aparát méně, často pracujeme dlou­ho ve stejné, nezřídka nepřirozené po­loze. Pohybový aparát se tomu brání a snaží se vše kompenzovat. Vznika­jí nežádoucí změny v pohybovém apa­rátu. Nejvíce se to projeví na převodo­vém článku pohybového aparátu, na páteři. Vznikají onemocnění, která se k ní vztahují - vertebrogenní.

Zcela základním předpokladem správné funkce páteře je, aby všechny struktury a systémy, podílející se na pohybu, byly v dokonalé souhře. Pá­teř neplní své funkce odděleně, ale na­opak funkce jsou vzájemně spjaty a mohou se vzájemně ovlivňovat. Totéž pla­tí i o jejich poruchách. Porucha jedné funkce může ovlivnit i funkce ostatní. Jak se porucha projeví, závisí nejen na vyvolávající příčině, ale také na kompenzačních schopnostech celého hyb­ného systému a celého organismu.

Jedním z rizikových faktorů vertebrogenních onemocnění je typ pro­fese. Pracovníci ve zdravotnictví jsou zatíženi řadou negativních vlivů, jako jsou únava, stres, stereotypní postave­ní těla, zvedání břemen, nepravidel­ný životní režim atd., které je ovlivňují nejen v práci, ale i v soukromém živo­tě. Mezi další zdroje, jež ovlivní celko­vý stav zdravotnických pracovníků, patří i příčiny sociální. Zde se uplat­ňují především vztahy v rodině a v za­městnání. Důležité je sociální klima na oddělení, které je dáno osobními vztahy mezi členy pracovního kolek­tivu. Vysoké požadavky na práci, nut­nost podávat maximální výkon i při nedostatku personálu, nízké finanční ohodnocení nebo nedostatečná pres­tiž oboru jsou stresory, které vedou k únavě a k pocitu přetrvávající vyčer­panosti, psychickému strádání a vzni­ku poruch a onemocnění s následnou pracovní neschopností. Na zdravotní­ky tak působí řada zdravotních, psychosociálních a finančních faktorů, které mohou ovlivnit jejich případný odchod z oboru. Celkovou terapii vertebrogenních onemocnění můžeme rozdělit na léč­bu konzervativní a chirurgickou. Operační léčba by měla být indiko­vána pouze v krajních případech, kdy konzervativní terapie již není možná. Klíčovou informací je fakt, že výhřez není choroba, ale jen jedna z kompli­kací jedné nemoci, a tou je dlouho­dobé selhávání páteře jako celku. Ta­to nemoc je ovšem z principu chirur­gicky nedostupná, dostupná je právě jen její komplikace. Operační výkon je dvojsečnou zbraní a je třeba pečlivě zvážit, zda je riziko škod a neúspěchu dostatečně vyváženo pravděpodob­ným ziskem pro nemocného. Odol­nost vůči bolesti a nároky na kvalitu života jsou zcela individuální a sub­jektivní, a proto se na volbě léčeb­ného postupu musí podílet poučený pacient. Při stanovení léčebné stra­tegie u pacientů s chronickými vertebrogenními problémy nestačí posu­zovat obtíže pouze z morfologického pohledu, i když je nezpochybnitelné, že strukturální nález patří k nejčastějším důvodům obtíží. Vždy je nut­né poruchu důsledněji hodnotit a pří­padně řešit v kontextu funkčním. U pacientů s chronickými bolestmi zad je největší problém v tom, že vel­mi často selhává léčba zaměřená na morfologický nález včetně operačního řešení. Hlavním důvodem je, že chronické bolesti páteře představují komplexní multidimenzionální pro­blém. V porovnání s bolestmi akutní­mi jsou nejen výsledkem lokální iritace, ale i odrazem působení dalších faktorů - psychických, sociálních, et­nických či kulturních.

Jedním z hlavních předpokladů úspěšnosti konzervativní léčby u pa­cientů s chronickým onemocněním pá­teře je, aby pacient nebyl pasivním od­běratelem terapie, nýbrž se jí aktivně účastnil. Prevence onemocnění páte­ře vyžaduje usměrnit širokou škálu fak­torů tak, aby na člověka nepůsobily ne­gativně. Postihnout a odstranit všechny negativně působící faktory by bylo vel­mi prospěšné, ale prakticky je to nerea­lizovatelné. Jednotlivé faktory a příčiny nemají samy o sobě zásadní vliv, ale je­jich vzájemná kombinace má rozhodu­jící význam. Z těchto důvodů je potře­ba přistupovat k pacientovi komplexně, sledovat nejen jeho strukturální nález, ale i psychologické a behaviorální as­pekty bolesti, a to vše se současným při­hlédnutím k sociální situaci pacienta.

Výzkum

Použitá metodika

Informace potřebné pro zpracování vý­zkumu byly získány prostřednictvím studia odborných materiálů, techni­kou dotazníku a metodou dotazování. Výzkum byl prováděn metodou kvan­titativního výzkumu, a to anonymním dotazníkem. V dotazníku bylo užito 22 identifikačních, uzavřených a ote­vřených otázek. Otázky byly zaměřeny na zjištění, jaká konkrétní profese me­zi dotazovanými zdravotníky je nejvíce ohrožena vertebrogenním onemocně­ním, zda zdravotničtí pracovníci zva­žují výběr nové profese v důsledku vertebrogenního onemocnění, sledována byla také míra informovanosti zdra­votníků o vertebrogenních onemocně­ních, jejich příznacích, rizicích a mož­nostech jejich léčby.

Sledovaný soubor

Výzkumný soubor pro dotazníko­vé šetření tvořili zdravotničtí pracov­níci, kteří byli dle profese rozděleni do 4 skupin. Dotazníky byly rozdá­ny 50 lékařům, 50 fyzioterapeutům, 50 zdravotním sestrám lůžkového od­dělení a 50 sálovým sestrám, jejich ná­vratnost činila 68 %, tj. 135 zdravot­nických pracovníků bylo ochotno vy­plnit předložený dotazník (tab. 1).

Celkem bylo zastoupeno 33 mužů a 102 žen. Nejčastější, tj. modální ka­tegorií byli zdravotní pracovníci ve vě­ku mezi 25 až 44 let (tab. 2). Výzkum byl realizován v nemoc­nici v Táboře a v Českém Krumlově, v Nemocnici České Budějovice, a. s., a v ambulantních zdravotnických za­řízeních v Českých Budějovicích. Do­tazníky byly rozdány v říjnu 2008, sběr dotazníků proběhl v prosinci téhož ro­ku a vyhodnocení proběhlo v lednu 2009. Údaje z dotazníků byly přepsány do elektronické podoby. Vyhodnocení jednotlivých dotazníků bylo vyjádře­no v grafech, procentuálně a slovně.

Výsledky výzkumu

Cílem výzkumu bylo zjistit, nakolik jsou zdravotničtí pracovníci postiženi vertebrogenním onemocněním a ja­ká profesní skupina je ohrožena nej­více. Bylo zjištěno, že ve sledovaném souboru jsou vertebrogenním one­mocněním ohroženy všechny uvede­né profesní skupiny, nejvíce však sálo­vé sestry. Právě sálové sestry jsou při své práci vystaveny ohrožujícímu sta­tickému zatížení.

Dalším cílem výzkumu bylo zjistit, zda vertebrogenní onemocnění u re­spondentů ovlivní výběr nové profese. Výzkumem bylo zjištěno, že nejvíce se na fluktuaci zdravotnických pracovní­ků podílejí důvody ekonomické. Posledním cílem bylo zjistit míru informovanosti zdravotnických pra­covníků o vertebrogenních onemoc­něních. Výzkum potvrdil, že většina respondentů má nedostatek kvalitních informací a řeší vertebrogenní problé­my farmakologicky. Výzkum ukázal, že ani zdravotníci nemají dostatečně kvalitní informace, které by snižovaly obavy a zlepšily přístup k léčbě.

Diskuse

Výzkum prokázal, že vertebrogenní onemocnění jsou u zdravotnických pracovníků častá. Na 51 % respon­dentů trpí bolestmi zad, 36 % z dotá­zaných uvedlo, že jimi trpí jen občas, pouze 13 % jimi netrpí.

Mezi nejčastější lokalizace bolesti zad uvedla většina respondentů oblast bederní (graf 1).

Více než polovina respondentů by­la v souvislosti s tímto onemocněním v pracovní neschopnosti. Toto vysoké číslo potvrzuje, jak jsou vertebrogenní onemocnění rozšířena i mezi odbor­níky. Je zde vidět, že ani zdravotničtí pracovníci neumějí toto onemocnění včas a vhodně léčit. Když porovnáme jednotlivé profesní skupiny ve sledo­vaném souboru, zjistíme, že z celkové­ho počtu dotázaných sálových sester trpí bolestmi zad 56 % a v souvislosti s vertebrogenním onemocněním bylo někdy v pracovní neschopnosti 50 %.

Nejčastějším spouštěčem bolesti je zaměstnání samo o sobě. Rizikem, kte­ré zdravotnický personál nejvíce ohro­žuje v zaměstnání, je dlouhodobé stání, z 23 % je to stres. Jako další nezanedba­telný činitel uvádí 19 % respondentů nedostatek pomocného personálu a 19 % zvedání břemen. Při porovnání jednotlivých profesních skupin zjistíme, že nejvíce ohrožující riziko je dlouhodobé stání. Domnívá se tak 60 % z celkové­ho počtu dotázaných sálových sester. Naopak zdravotní sestry na lůžkovém oddělení považují za riziko především zvedání břemen (83 %). Mezi hlav­ní negativní vlivy, které na zdravotní­ky působí, patří přetížení, únava a ne­vhodné zatížení pohybového aparátu. Nad změnou profese již uvažovalo 50 % z dotázaných zdravotnických pracov­níků. Zjistily jsme, že 31 % responden­tů nejčastěji řeší bolesti zad či jiné zdra­votní potíže farmakologicky (graf 2). Řešit bolesti zad farmakologicky je sice krátkodobě nejjednodušší, ale dlouho­době nic neřešící. Člověk, který si vez­me analgetikum, ovlivní pouze své receptory bolesti, tělo však nadále vysta­vuje špatným pohybovým stereotypům a příčina bolesti není odstraněna. Závěr

Zdravotničtí pracovníci jsou při své práci vystaveni dlouhodobé nevhodné pracovní poloze, která vede ke vzniku svalových dysbalancí a vertebrogenních obtíží. Především ve zdravotnic­tví je důležité využívat aktivně a prak­ticky všechny prostředky k zajištění vhodné pracovní polohy, jako je kom­plexní uplatnění ergonomických poža­davků na uspořádání pracoviště. Platí to především pro sálové sestry, které jsou při své práci vystaveny význam­nému přetížení pohybového aparátu.

Výzkumem bylo zjištěno, že na fluktuaci zdravotnických pracovníků se nejvíce podílejí důvody ekonomické. Domníváme se, že management našich zdravotnických zařízení by mohl s touto problematikou lépe pra­covat za pomoci nástrojů personální­ho řízení, jako je vytváření podnikové kultury a komunikace. V době obec­ného nedostatku zdravotníků je třeba těmto „antifluktuačním" nástrojům věnovat intenzivní pozornost.

Ukázalo se, že ani zdravotníci ne­umějí toto onemocnění včas a vhod­ně léčit. Problém by pomohla vyřešit investice do zvýšení informovanos­ti zdravotnických pracovníků formou motivačních preventivních progra­mů s praktickými ukázkami, vhod­ným příkladem je preventivní pro­gram Škola zad. Preventivní programy by se v budoucnosti mohly významně podílet nejenom na snížení pracov­ní neschopnosti, ale i na snížení po­čtu invalidních důchodů. Vždyť právě zdravotníci jsou často prvním infor­mačním zdrojem pro veřejnost, a ten­to zdroj by měl být co nejkvalitnější.

Domníváme se, že ideální motivací k aktivnímu přístupu pacientů k léčbě je, když si za ni platí. Potom nežáda­jí jenom léky, ale chtějí se dozvědět, co se sebou mají udělat, a navrženou léč­bu dodržují. Každý pacient by měl za­čít sdílet odpovědnost za terapii, a při­tom být realistický v očekávání lé­čebných výsledků. Nejenom úleva od bolesti, ale zvýšení celkové funkčnos­ti a zlepšení kvality života v psychosociální rovině jsou měřítkem úspěšnos­ti terapie.

Vertebrogenní onemocnění vý­znamným způsobem zasahují do eko­nomiky společnosti. To by mohlo být stimulem pro odbornou veřejnost, aby tuto problematiku řešila. Tato práce informuje o důležitosti problematiky, o možnostech léčby a přístupů k vertebrogenním onemocněním. Další vý­zkum, validní zkoušky a experimenty by měly směřovat k získání a ověření účinnějších léčebných postupů, kte­ré by kvalifikovaně sjednotily způsob a kvalitu péče o tyto pacienty.

Mgr. Veronika Kubelová. Katedra sociální práce a sociální politiky ZSF JU, České Budějovice

Mgr. Ivana Beránková

Literatura:

1. BERÁNKOVÁ I. Zdravotní a psychosociál­ní dopad vertebrogenních onemocnění na zdravotnický personál. Diplomová práce, vedoucí Veronika Kubelová.České Budějovice: JU ZSF, 2009.

Recenzovali:

Mgr. Lenka Šedová, katedra ošetřovatel­ství, ZSF JU, České Budějovice

As. MUDr. Martin Rehák, I. chirurgická klinika 1. LF UK a VFN, Praha

 

• tisk
• předplatit si