Ženy, které měnily zdravotnictví 12. – Ludmila Nermutová

Koncem února proběhl v Praze 4. kongres primární péče. V jeho sesterské sekci vystoupila Ludmila Nermutová, vrchní sestra Interního oddělení Strahov Všeobecné fakultní nemocnice v Praze s přednáškou Peritoneální dialýza v domácím prostředí.

 

 Kdy vás peritoneální dialýza poprvé „oslovila"?

V sedmdesátém osmém roce jsem ja­ko řadová sestra pracovala na Stra­hově na hemodialyzačním odděle­ní. V tomto roce přivezl prof. Albert Válek, přednosta Interního odděle­ní Strahov, ze Spojených států novou verzi peritoneální dialýzy, tzv. CAPD (kontinuální ambulantní peritoneální dialýza). V praxi to znamenalo zásad­ní změnu; proti původnímu intermitentnímu léčení, které bylo prováděno v nemocnici, je nyní peritoneální dialýza v režimu CAPD prováděna 4krát denně 7 dnů v týdnu v domácím pro­středí nemocného. Nejprve tuto metodu dostali na starost lékaři. Asi po půl roce jsem byla oslovena, zda bych se nechtěla touto činností zabývat také já jako se­stra. To jsem uvítala, protože jsem vi­děla, že se jedná o něco nového, a měla jsem pocit, že by bylo možno poskyt­nout dialýzu většímu počtu pacientů. Nezapomínejme, že mluvíme o době, kdy zařazení do hemodialyzačního programu podléhalo přísným výběro­vým kritériím a nyní tady bylo něco, co mohlo zachránit život pacientům, kteří daná kritéria třeba i minimálně nesplňovali nebo je i splnili, ale z ka­pacitních důvodů pro ně nebylo volné místo na hemodialýze (nedostatek dialyzačních přístrojů). Když byl pacient zařazen do peritoneálně-dialyzačního programu a z nějakého důvodu tako léčba selhala, pak byl automa­ticky přeřazen do hemodialyzačního programu. Byla mu tedy dána šance na život. Byli jsme prvním a zpočát­ku jediným pracovištěm nejen v naší zemi, ale i v zemích východního blo­ku, které léčbu touto metodou posky­tovalo.

Původní metoda byla zatížena po­měrně vysokým rizikem infekcí, pře­devším peritonitid, hlavní příčinou by­lo nedostatečné materiálové zajištění. Ve Spojených státech byla peritoneální dialýza prováděna zpočátku také s dialyzačním roztokem ve skleněných lahvích, ale poměrně rychle tam pře­šli na plnění dialyzačního roztoku do plastových vaků. U nás se začaly vaky běžně používat až po roce 1990 a užívání peritoneální dialýzy jako metody očišťování krve se od této doby stává v ČR rutinní metodou.

Jak probíhá péče o pacienty s perito­neální dialýzou?

Pacientovi je založen katetr, potom je hospitalizován do zhojení a průměrně za 5 až 7 dní je propuštěn do domácí­ho ošetřování. Nemocný je asi tři týd­ny doma v klidovém režimu, aby došlo k perfektnímu vhojení katetru - to­to období nazýváme break-in perio­da, kdy se provádějí jen malé proplachy v nemocnici. Po perfektním zhoje­ní přijde pacient do nemocnice, kde je dva až tři dny - podle jeho schopnos­tí a manuální zručnosti - edukován. Sestra ho naučí provádět dialýzu a ošetřovat katetr a vysvětlí mu další činnosti, které s léčbou souvisejí. Edukovaný pacient odchází domů.

Jaké výhody má peritoneální dialýza ve srovnání s hemodialýzou?

Lidé s tímto typem dialýzy nejsou závislí na transportu do nemocnice a zpět, dialýza se provádí v jejich do­mácím prostředí, a to čtyřikrát denně, jedna výměna dialyzačního roztoku trvá přibližně 25 až 30 minut. Jednou z výhod této metody je možnost cestovat. Materiál potřebný k léčbě si mohou pacienti nebo jejich rodina dopravit sami na místo svého pobytu (chata apod.), v případě zahra­niční dovolené je jim materiál potřeb­ný k léčbě firmou dodán až na místo jejich pobytu - např na hotelový po­koj. V případě, že používají k peritoneální dialýze přístroj, cestují se za­řízením, které má velikost jednoho kufru na kolečkách. Mohou se tak na dialýzu připojit přes noc a následující den ji nemusejí provádět. Mohou si lépe organizovat čas, chodit do zaměst­nání apod. Peritoneální dialýza má pro pa­cienta i zdravotní profity. Na hemodialýze ztrácí poměrně velice rychle tzv. zbytkovou diurézu. Mít ji zachová­nu je pro nemocného velmi výhodné. Například nemusí striktně dodržovat dietu ve smyslu omezení tekutin, na rozdíl od pacienta, který nemočí. Paci­ent nemusí mít vytvořenou cévní spoj­ku pro dialýzu - tzv. fistulu, což bývá někdy problém hlavně u pacientů, kte­ří nemají cévy v dobrém stavu.

Na druhé straně je tu náročnost na pečlivost provádění - záleží na indi­viduálních podmínkách a schopnos­tech každého člověka. V případě, že je pacient nějakým způsobem handi­capován, je třeba aktivního přístupu a pomoci rodiny. V případě, že to ne­ní možné, spolupracujeme se sociální pracovnicí a sestrami agentur domácí péče. U mladších lidí bývá obava ze za­vedení katetru do dutiny břišní - čili z poškození tělesného schematu. Oba­vy bývají z nemožnosti koupání, spr­chování - což za dodržení určitých podmínek možné je. Riziko peritonitidy je dnes u peritoneální dialýzy ve srovnání s minulostí minimální (dří­ve se tato obávaná komplikace vysky­tovala cca za 7 měsíců léčby, dnes je průměrný výskyt za více než 40 měsí­ců, některé statistiky uvádějí i delší in­tervaly). Za tu dobu jsou pacienti často již transplatováni a tento problém už vůbec nepoznají.

Jaký je dnes u nás poměr pacientů na hemodialýze a peritoneální dialýze?

Na peritoneální dialýze je v ČR ko­lem 8 procent dialyzovaných pacientů, počty nemocných léčených touto me­todou se na jednotlivých dialyzačních střediscích liší. Délka tohoto typu léč­by se v současnosti pohybuje v letech, máme např. pacientku, která se léčí peritoneální dialýzou už osm let, jiná nemocná pak déle než 7 let.

Mohou sestry vykazovat výkony za pé­či o pacienty s peritoneální dialýzou?

V původním sazebníku výkonů se s touto možností nepočítalo. Kó­dy vznikaly postupně a byly v nich jen materiálové náklady, nikoli práce sestry. Postupem času jsme potřebovali, aby nám pacienty ošetřovaly sest­ry z agentur domácí péče. Ty se k tomu postavily vstřícně a našly si cesty, jak některé výkony vykazovat, např. kó­dy převazů.

V roce 2008 prezidium České aso­ciace sester oslovilo odborné sekce, aby našly činnosti, kde by nositelkou výkonu byla sestra. Nefrologická sekce ČAS se shodla na tom, že peritoneální dialýza v domácím prostředí by by­la jedním z vhodných výkonů.

Byla jsem pověřena zpracováním návrhu registračního listu. Žádost by­la podána a projednávána na MZ ČR v průběhu roku 2009 a kód pro sest­ru byl zařazen do sazebníku výkonů s bodovými hodnotami, který vstoupil v platnost od 1. 1. 2010. Možnost vy­konávat a vykazovat provádění peritoneální dialýzy u nesoběstačných ne­bo handicapovaných pacientů v jejich vlastním sociálním prostředí je navr­žena nejen pro odbornost 911 a 108, ale i pro odbornosti 913 a 925, což jsou sestry v sociálních službách a v domácí péči. Chceme, aby sestry v terénu byly pro tuto činnost lépe motivovány a za ni i odměňovány, což je v zájmu možnosti zachování co nejkvalitnějšího způsobu života pacienta - seniora, nesoběstačného nebo handicapované­ho pacienta v jeho vlastním sociálním prostředí.

Text a foto Jarmila Škubová

 

• tisk
• předplatit si