Tromboembolie

Nursing Times, 2010, 106, č. 4 CARTER K. NICE guidance to reduce the risk of venous thromboembolism in hospital patients (Doporučení NI­CE ke snížení rizika žilní tromboembolické nemoci u hospitalizovaných pacientů): 15.

Žilní tromboembolická nemoc (VTE) zahrnuje hlubokou žilní trombózu a plicní embolii. Jsou jí ohroženi všich­ni pacienti přijatí do nemocnice. Nefatální případy VTE jsou spojeny s dlou­hodobou morbiditou ve formě pulmonální hypertenze a posttrombotického syndromu.

U všech pacientů přijímaných do nemocnice je třeba vyhodnotit riziko vzniku VTE a krvácení. Riziko by mě­lo být znovu vyhodnoceno po 24 ho­dinách a pokaždé, když se změní kli­nická situace pacienta. U rizikových pacientů by měla být stanovena vhod­ná tromboprofylaxe. Mezi mechanic­ké metody patří kompresivní punčo­chy a pneumatické kompresní zařízení s intermitentním tlakem. Farmakologická profylaxe zahrnuje nízkomolekulární hepariny, nefrakcionovaný heparin, fondaparinux, dabigatran a rivaroxaban. Po většině operací je indikována kombinovaná mechanická a farmakologická profylaxe. U určitých pacientů je doporučována tromboprofylaxe i po propuštění z nemocnice (např. u pa­cientů po náhradě kyčelního nebo kolenního kloubu a po břišních nebo pá­nevních onkologických operacích).

Hospitalizace obvykle trvá jen ně­kolik dní, ale riziko VTE přetrvá­vá i několik týdnů, proto je nesmírně důležité řádné informování pacienta o symptomech hluboké žilní trombózy a plicní embolie a nezbytnosti rych­lého vyhledání pomoci v případě jejich výskytu a rovněž o nutnosti dodržová­ní terapie a její délky. 

Nursing Times, 2010, 106, č. 6 WATERHOUSE D, WINTERBOTTOM J. How a central venous catheter surveillance tool was developed for use with all ethnic groups (Vývoj nástroje pro sledování výskytu infekce místa zavedení centrálního žilního katetru u pacientů různých etnic­kých skupin): 12-14. Vysoký výskyt infekcí souvisejících se zavedeným centrálním žilním katetrem (CŽK) na renální jednotce Univerzitní nemocnice v Manches­teru, která ošetřuje pacienty různé­ho etnického původu, upozornil na nutnost zaměřit se na péči o místo vstupu katetru do kůže. Literární rešerše však neobjevila žádné nástro­je pro identifikaci infekce u pacientů různých etnických skupin. Proto za­čal tým pracovníků renální jednotky pracovat na vývoji vlastního nástro­je pro vizuální kontrolu a dokumen­taci stavu katetru. Nástroj nazvaný MR VICTOR je určen k identifika­ci časných známek infekce a preven­ci. Je to jedinečný vizuální nástroj pro zdravotníky, který používá jak obráz­ky, tak systém bodového hodnoce­ní k rozpoznávání infekce u pacientů různé barvy pleti. U každého kroku uvádí také pokyny, aby byla zajištěna urychlená diagnóza a terapie.

Nástroj MR VICTOR má několik prvků: plakát velikosti A2, který visí na pracovišti, stejný plakát ve velikos­ti A4, který je zalaminovaný a je vlo­žen do složky pacienta, a dokumen­tační formulář A4 k záznamu výsled­ků pozorování, na jehož zadní straně jsou pokyny k péči o CŽK. Oba plakáty obsahují mj. barevné fotografie místa vstupu katetru, znázorňující stadia in­fekce (0-4) spolu s příslušným skóre, a pokyny týkající se ošetřovatelských intervencí.

ANDERSON BJ et al. A comparison of heparin and saline flush to maintain patency in central venous catheters (Srovnání použití heparinu a fy­ziologického roztoku k proplachu centrálního žilního katetru): 15-16.

K proplachu CŽK a zajištění jeho prů­chodnosti se po desetiletí rutinně po­užívá heparin. Má se za to, že heparin nejlépe předchází tvorbě sraženin. Aby nebylo nutné používat heparin, doporučují některé pokyny používání uzávěrů s pozitivním tlakem. Po od­pojení stříkaček tyto uzávěry udržují v hadičkách přetlak, který zabraňuje zpětnému toku krve do katetru, čímž se předchází tvorbě sraženin. Tyto uzávěry však mírně zvyšují riziko in­fekce. Ani užití heparinu není bez ri­zika, protože může vyvolat heparinem indukovanou trombocytopenii.

Vyhledávání důkazů jak v literatu­ře, tak na zdravotnických pracovištích přineslo poznatek, že základna důkazů pro použití heparinu v péči o průchod­nost CŽK je velmi malá a má nízkou kvalitu. Randomizované studie nena­šly žádný významný rozdíl v průchod­nosti katetrů při proplachu heparinem a fyziologickým roztokem. Byl učiněn závěr, že neexistuje dostatek důkazů, že je proplach heparinem efektivněj­ší než proplach pouhým fyziologickým roztokem. V tomto světle byla změněna ošetřovatelská praxe na pracovišti au­torů a proplach CŽK se provádí pouze fyziologickým roztokem. Tato praxe je realizována posledních 18 měsíců a bě­hem nich se snížil počet infekcí krevní­ho řečiště, souvisejících s CŽK, nezvýšil se výskyt okluzí katetru nebo žíly a sní­žilo se pracovní zatížení sester bez sní­žení bezpečnosti pacientů.

Mgr. Libuše Dobrovodská

 

• tisk
• předplatit si