Cesta respektu a porozumění

Všeobecná sestra, a kolik může mít různých možností! V kariéře hrají roli zájmy, náhoda, ambice, schopnosti, založení osobnosti, vzdělání, soukromý život a spousta dalších vlivů. Někdy opustí sestra ošetřovatelství a zakotví v úplně jiném oboru, jindy zůstane věrná pacientovi na lůžku či v ambulanci, oblíbí si posluchárny, knihovny anebo kanceláře. Bc. Jana Valachovičová spojila svůj profesní osud s farmaceutickou firmou.

Náhoda ji po střední škole zavála na dialýzu v Nemocnici Na Homolce. Po třech letech dostala nabídku od firmy Baxter. Přijala ji s radostí i očekává­ním, protože v té době jí bylo teprve něco málo přes dvacet a cítila obrov­skou zodpovědnost za zdraví a životy pacientů, což ji tížilo a navíc tento po­cit postupně spíše zesiloval. Nová prá­ce slibovala uspokojení jejího zájmu o komunikaci a kontakt s pacientem, ovšem bez každodenního strachu, že každá drobná chyba může přinést ob­rovské důsledky. Současně ale nabíze­la práci a každodenní kontakt s medi­cínskou problematikou. V nové pozi­ci chtěla Jana Valachovičová uplatnit zejména své komunikační dovednosti a schopnost předávat informace. Jejím hlavním úkolem bylo zavádět do praxe peritoneální dialýzu, tzn. komuniko­vat s lékaři, sestrami a také s pacienty. Dnes učí sestry pečovat a komuniko­vat s pacienty se selháním ledvin, kte­ří s peritoneální dialýzou čekají na transplantaci ledvin.

Zažila i jiné časy. Zpočátku by­lo v Čechách jen velmi málo center, kde se peritoneální dialýza provádě­la, a navíc šíření poznatků o ní trpě­lo nedostatkem výukových materiálů, letáků, brožur, ve zdravotnictví bylo málo peněz. Byla zodpovědná i za Slo­vensko. Vše se ale časem začalo měnit, firma uvedla na trh nový, modernizovaný přístroj pro peritoneální dialýzu, vydala řadu edukačních materiá­lů, postupně se rozrůstala o nové lidi, a tím se prohlubovala úroveň práce.

Přirozenost a respekt, nepostradatelné hodnoty

Peritoneální dialýzu lze s trochou poetické nadsázky nazvat mladší ses­trou hemodialýzy. A jako taková má všechny výhody mládí. Především je přirozenější, pacientovi dává vět­ší svobodu a zajišťuje větší respekt k jeho rozhodování. Co to konkrétně znamená?

„Tato metoda je přirozenější pro­to," vysvětluje Jana Valachovičová, „že pacient není připojen k mimotělnímu oběhu a krev není filtrována přes umělou membránu. Přirozenost je ale i v dynamice léčby, která probíhá kon­tinuálně, tzn., že nejsou výkyvy hladi­ny škodlivých látek a vody v krvi. Ved­le přirozenosti si cením jisté svobody, kterou tato metoda pacientům posky­tuje. Svobody nejen ve smyslu volnos­ti, ale i odpovědnosti za sebe sama a respektu, který z toho vyplývá."

Peritoneální dialýza má i jiné vý­hody. Pacient nemusí třikrát týdně dojíždět na hemodialýzu, má mož­nost si dialýzu provádět doma nebo v zaměstnání, na chatě či na návštěvě čtyřikrát denně po dvaceti minutách, anebo se připojit k přístroji a být dialyzován během spánku v noci. Peritoneální dialýza má nesporné me­dicínské výhody, například zůstává podstatně déle zachována reziduální funkce ledvin. Podle mnohých zku­šeností Jany Valachovičové lidé, kte­ří „vyzkoušeli" oba typy dialýzy, jed­notně upřednostňují výhody dialýzy domácí. Respekt a porozumění, kte­rých se jim během zvládání těžkého onemocnění ledvin jejím prostřed­nictvím dostává, vysoce hodnotí. Je­jich volba je pro Janu Valachovičovou zároveň potvrzením správnosti její vlastní volby profesní.

KP

Jarmila Škubová

Foto z archivu J. Valachovičové

 

• tisk
• předplatit si