Multikulturní přístup zdravotníků k umírajícím

Souhrn: Příspěvek se zabývá multikulturním přístupem k umírání a smrti při poskytování zdravotní péče. Téma v sou­časné době získává na aktuálnosti, zvláště vzhledem k řadě politických a společenských změn a také díky zvýšené migraci. Zdravotnický personál se často ocitá v situaci, kdy pacienti/klienti očekávají respektování specifik odpovídajících jejich náboženskému přesvědčení. Cílem empirického výzkumu bylo zjišťovat postoje zdravotnických pracovníků k požadavkům pacientů různých denominací a monitorovat míru informovanosti vybrané skupiny poskytovatelů péče o základech nábo­ženství a jejich respektování v praxi. Získaná data jsou v empirické části práce zpracována ve formě tabulek a grafů. V zá­věru práce je shrnutí výsledků výzkumu a také doporučení pro praxi.

Klíčová slova: náboženství - multikulturní přístup - umírání - smrt - zdravotní péče.

Multicultural access at dying

Summary: The theme of the thesis is the issue of dying and death of patients in multicultural healthcare. The up to date topic results from various political and social changes, as well as from the increasing migration tendencies. Healthcare personnel in their workplace are often confronted with situations, when the patient/client demands respect of their individual beliefs. This study is aimed to examine the relationship of healthcare personnel with their knowledge about individual religions, and their duty to respect these differences when caring for a patient/client. The goal of the empirical research was to find out attitudes of health personnel to the requirements of patients of different beliefs and to monitor the extent of awareness of a chosen group of health providers of basic religions and their respect in practice. In the empirical part of study obtained data are analyzed on the base of the tables and graphs. The summary of the research results and recommendations for the practical work are situated at the end of this study.

Keywords: religion - multicultural approach - dying - death - healthcare.

Úvod

V současné době je kladen velký dů­raz na poskytování komplexní, kva­litní zdravotní péče. Tato péče se po­dílí na ochraně zdraví, na prevenci chorob, hraje důležitou roli při upev­ňování zdraví a při zmírňování utrpe­ní pacientů. Její neoddělitelnou sou­částí je respektování hodnoty lidské­ho jedince. Stále větší pozornost se věnuje i názorům jednotlivých kul­tur na zdraví a nemoc, a to se odrá­ží v přístupu ke zdraví a jeho ochra­ně. Při uplatňování holistického pří­stupu v prevenci a podpoře zdraví se ukazuje jako důležitá zásada respek­tovat úlohu kulturních hodnot komu­nity a příslušnost k jednotlivým ná­boženstvím, které jsou významným determinantem lidského chování s významnými psychosociálními do­pady (Mitáš, 2009).

„Život člověka je velmi rozmanitý a pestrý. Kromě radostí, jež život při­náší, přijdou i různé nemoci, těžkos­ti a trápení (...), někdy nemoc překva­pí, zvlášť když postihne mladého člo­věka zvyklého užívat života plnými doušky. Jindy přichází s věkem nebo je to nemoc z výkonu určitého povo­lání. Někteří z nás tuto skutečnost ne­jsou schopni a ochotni přijmout, do­konce vyčítají Pánu Bohu, že je tak­to potrestal. Někdy nám čas nemoci prospěje k důkladnému zamyšlení se nad smyslem a cílem života a pomůže k návratu k Hospodinu." (Maturkanič, 2010). Jak uvádějí Gulášová, Marenčák, Mikuličková (2009), náboženská etika je vyjádřením, které je motivo­váno a usměrňováno náboženským přesvědčením. Ve světě panují různá náboženství, která určitým způsobem etické principy formují. Pro zdravot­níky je proto nezbytné, aby se se zá­klady jednotlivých náboženských sys­témů seznámili a uvědomili si, že náboženské projevy bývají často skryté a teprve při léčení a ošetřování (v ži­votně vyhrocených chvílích) se od­halují. Položme si otázku, jaká je pra­xe. Poznatky ukazují, že příčiny mno­ha sporných situací mezi pacientem a zdravotnickým pracovníkem vzni­kají proto, že:

•    ne každý zdravotnický pracovník zná odlišnosti jednotlivých kultur;

•    mnozí pacienti nevědí, jak správně požadovat respektování odlišností;

•    někteří pacienti požadují respek­tování odlišností ve snaze dosáh­nout mimořádnou péči;

•    většina zdravotnických pracov­níků má nedostačující informa­ce o základech jednotlivých náboženství;

•    zdravotničtí pracovníci v různé míře akceptují, když se pacient dožaduje respektování odlišností. (Ralbovská, 2010)

Výzkumný problém se zaměřením na sestry

Problematika respektování odlišnos­tí při poskytování péče je v zahranič­ní i domácí literatuře dostatečně za­stoupena, většinou pak se zaměře­ním na náboženské, etické, sociální a ošetřovatelské aspekty. Méně in­formací existuje o multikulturních postojích zdravotnických pracovní­ků během péče o umírající. Empiric­ký výzkum jsem proto zaměřila na početnou skupinu sester, které jsou s pacientem v bezprostředním kon­taktu.

Cíle výzkumu

•    Zjistit úroveň informovanosti zdravotnických pracovníků (ses­ter a porodních asistentek) o odlišnostech v rámci kultur a nábo­ženství;

•    zjistit míru respektování požadav­ků pacientů/klientů v rámci mul­tikulturního přístupu zdravotnickými pracovníky;

•    monitorovat zkušenosti vybrané skupiny zdravotnických pracovní­ků (sester a porodních asistentek): 

-     s poznáním základů jednotlivých náboženství;

-     s uplatňováním požadavků na ak­ceptaci odlišností ze strany pa­cientů/klientů.

Pracovní hypotézy:

Hypotéza 1. Předpokládám, že zdra­votničtí pracovníci mají vědomosti o základních principech jednotlivých náboženství.

Hypotéza 2. Předpokládám, že se zdravotničtí pracovníci při výkonu svého povolání setkávají s příslušní­ky jiných kultur a náboženství, kteří požadují respektování specifik v rám­ci poskytování zdravotní péče.

Hypotéza 3. Předpokládám, že zdra­votničtí pracovníci považují své vědo­mosti o specifikách péče u pacientů různého náboženského přesvědčení za nedostatečné.

Hypotéza 4. Předpokládám, že zdra­votničtí pracovníci jsou ochotni re­spektovat požadavky ze strany pacien­tů, které vycházejí z příslušnosti k jed­notlivým náboženstvím. 

Hypotéza 5. Předpokládám, že by zdravotničtí pracovníci uvítali exis­tenci standardů zdravotní péče, která by vycházela z multikulturního pří­stupu k pacientům.

Výzkumný vzorek

Soubor respondentů tvořily sestry, které se aktivně podílely na ošetřova­telském procesu u pacientů. Konkrét­ní údaje o respondentech uvádějí ta­bulky 1 a 2.

Metody výzkumu

Empirický výzkum zpracovával úda­je získané pomocí semistrukturovaného dotazníkového šetření. Výzkum jsem realizovala ve vybraných ne­mocnicích v Praze. Po faktorové ana­lýze a úpravě dotazníku do definitivní podoby bylo zahájeno vlastní dotaz­níkové šetření, do kterého se zapojilo 153 respondentů.

Analýza výsledků výzkumu

Celkově jsem distribuovala 180 dotaz­níků týkajících se problematiky ob­razu smrti v multikulturním přístu­pu k péči o zdraví. Počet respondentů, kteří správně vyplnili dotazník, byl 153, návratnost dotazníků tedy byla 85 procent.

Vyhodnocení hypotéz

Hypotéza 1. Předpokládám, že zdravot­ničtí pracovníci mají vědomosti o zá­kladních principech jednotlivých nábo­ženství.

Zdravotničtí pracovníci mají mož­nost se již v průběhu svého studia se­známit s problematikou multikultur­ního přístupu k pacientům/klientům. Při analýze základních pedagogic­kých dokumentů různých forem vzdě­lávání u nelékařských zdravotnických pracovníků na středních, vyšších od­borných a vysokých školách jsem zjis­tila, že problematika multikulturní­ho přístupu je dostatečně zastoupena v předmětu multikulturní ošetřova­telství. Tento předmět je různě zařazo­ván mezi povinné a také povinně voli­telné i nepovinné předměty.

Vyhodnocením odpovědí všech respondentů jsem zjistila, že 53,6 % respondentů považuje své vědomosti o základech jednotlivých náboženství za nedostatečné.

S hypotézou 1 souvisí odpovědi na otázky (uvedené v dotazníku) číslo:

15. Jak se nazývá rituální způsob omytí mrtvého těla v judaismu?

16. Jaký je povolený způsob pohřbívá­ní v judaismu? 

18. Jaké je poslání očistce v katolicis­mu?

20. Jaký je povolený způsob pohřbívá­ní v islámu?

Na otázku, jak se nazývá rituální omytí mrtvého těla v judaismu, správ­ně (tahara) odpovědělo 39 (25,5 %) re­spondentů. Nesprávnou odpověď (brachot) zvolilo 42 (27,4 %) respon­dentů a také nesprávnou odpověď (mišna) zvolilo 72 (47,1 %) responden­tů. Počet nesprávných odpovědí byl 114 (74,5 %).

Na otázku ohledně správné­ho způsobu pohřbívání v judais­mu správně odpovědělo pouze 51 (33,3 %) respondentů. Odpověď kre­mace nebo kremace i pohřeb do ze­mě (bez významnosti rozdílu) uvedlo 102 (66,7 %) respondentů. V sou­ladu s biblickým rčením: „Prach jsi a v prach se obrátíš" tradiční judais­mus odmítá kremaci a pohřby se ko­nají pouze do země.

Správnou odpověď ohledně po­slání očistce v křesťanství uvedlo 109 (72,4 %) respondentů a nesprávnou odpověď uvedlo 44 (28,8 %) respon­dentů.

Na otázku ohledně způsobu po­hřbívání v islámu 121 (79 %) respon­dentů uvedlo nesprávnou odpověď a pouze 32 (21 %) respondentů odpo­vědělo správně.

Závěr k hypotéze 1: Na základě výsledků uvedených v grafech 2, 3, 4 a 5 mohu konstatovat, že hypotéza 1 se nepotvrdila.

Hypotéza 2. Předpokládám, že zdravot­ničtí pracovníci se při výkonu svého po­volání setkávají s příslušníky nábožen­ství, kteří požadují respektování speci­fik v rámci poskytování péče.

Setkání s pacientem/klientem, kte­rý je příslušníkem náboženství (ju­daismus, křesťanství, islám), uvádě­lo 106 (69,3 %) respondentů. Uvedené výsledky potvrdily, že v důsledku spo­lečenských změn a zvýšeného výsky­tu imigrantů na území České republi­ky vznikají při poskytování zdravotní péče situace, kdy se zdravotnický per­sonál setkává s příslušníky jiných kul­tur a náboženství, kteří požadují re­spektování specifik v rámci poskyto­vané zdravotní péče.

Závěr k hypotéze 2: Na zákla­dě výsledků uvedených v grafu čís­lo 6 lze konstatovat, že hypotéza 2 se potvrdila. Setkání s příslušníkem mnou vybraného náboženství (juda­ismus, křesťanství, islám) uvedlo 106 (69,3 %) respondentů. 

Hypotéza 3. Předpokládám, že zdravot­ničtí pracovníci považují své vědomosti o specifikách péče v rámci jednotlivých náboženství za nedostatečné.

Zajímala jsem se, zda absolvování uvedené výuky považují respondenti za dostatečnou přípravu na multikul­turní přístup k pacientům. Za nedo­statečnou tuto výuku považuje z cel­kového počtu 56 respondentů (kteří uváděli ve svých dotaznících absolvo­vání výuky) 45 (80,4 %) respondentů.

V položce číslo 12 dotazníku mě zajímal názor respondentů na jejich vědomosti o odlišnostech zdravotní péče v rámci jednotlivých nábožen­ství. Vzhledem k poznatkům z pra­xe jsem přepokládala, že respondenti budou považovat své vědomosti o od­lišnostech zdravotní péče v rámci jed­notlivých náboženství za nedostateč­né. Můj předpoklad se, jak ukazuje graf 8, potvrdil. Nadpoloviční větši­na 98 (64,1 %) respondentů považuje své vědomosti v této oblasti za nedo­statečné.

S hypotézou 3 úzce souvisejí vý­sledky analýzy otázek číslo:

14. Popište správný způsob zdravotní péče o umírajícího žida.

17. Popište správný způsob zdravotní péče o umírajícího křesťana.

19. Popište správný způsob zdravotní péče o umírajícího muslima.

Otázkou číslo 14 jsem monitoro­vala poznatky respondentů ohledně správného způsobu zdravotní péče o umírajícího žida. Analýzou odpo­vědí respondentů k této problemati­ce byly prokázány nedostatky jejich vědomostí o uspokojování spirituál­ních potřeb, způsobu zdravotní pé­če a následného ošetření mrtvého těla. Nesprávný způsob uvedlo 107 (70 %) respondentů. Pouze 46 (30 %) respondentů uvedlo správný způsob zdravotní péče o umírajícího žida včetně ošetření mrtvého těla.

Otázkou číslo 17 jsem monitoro­vala poznatky respondentů ohledně správného způsobu zdravotní péče o umírajícího křesťana. Analýza od­povědí respondentů k této problema­tice ukázala dostatečné vědomosti re­spondentů. Nesprávný způsob uvedlo pouze 22 (14,4 %) respondentů. Správ­ný způsob zdravotní péče o umírající­ho křesťana uvedlo 131 (85,6 %) re­spondentů.

Rovněž v případě islámu mě zají­maly poznatky respondentů o proble­matice zdravotní péče o umírajícího muslima. Graf 11 znázorňuje poměr správných a nesprávných odpovědí v případě správného způsobu ošet­řovatelské péče o umírajícího mus­lima, nesprávný způsob péče uved­lo 84 (54,9 %) respondentů. Pouze 69 (45,1 %) respondentů popsalo správný způsob ošetřování umírajícího mus­lima.

Závěr k hypotéze 3: Při ověřování této hypotézy jsem vycházela z ana­lýzy odpovědí na otázku číslo 14, 17 a 19. Na základě výsledků uvedených otázek mohu konstatovat, že hypoté­za 3 se potvrdila. V odpovědi o názo­ru respondentů ohledně jejich vědo­mostí o odlišnostech zdravotní péče v rámci jednotlivých náboženství 98 (64, 1 %) respondentů uvedlo, že svo­je vědomosti o uvedené problematice považuje za nedostatečné.

Hypotéza 4: Předpokládám, že zdravot­ničtí pracovníci jsou ochotni respekto­vat požadavky ze strany pacientů, které vycházejí z příslušnosti k jednotlivým náboženstvím.

Vzhledem k výše uvedeným vý­sledkům hypotézy 1 a 2 mohu konsta­tovat, že vysoce kladně přijímám vý­sledky analýzy otázky číslo 7: Zajímá­te se o problematiku multikulturního přístupu k péči o zdraví? Aktivní zá­jem o uvedenou problematiku formou účasti na seminářích, četby příslušné odborné literatury nebo kombinací obou alternativ uvedlo 121 (79 %) re­spondentů. Naopak nezájem o uvedenou problematiku uvedlo 32 (21 %) re­spondentů.

V grafu 13 uvádím názor respon­dentů na respektování tradic a zvy­ků, které vycházejí z náboženství pa­cienta/klienta. Nadpoloviční většina 132 (86,3 %) respondentů uvedla ně­kterou ze souhlasných odpovědí (sil­ně souhlasím - 13,7 %, spíše souhla­sím - 19,6 %, souhlasím - 53 %) v pří­padě respektování zmíněných tradic a zvyků.

Závěr k hypotéze 4: Při ověřování této hypotézy jsem vycházela z analý­zy uvedených odpovědí. Na základě výsledků uvedené otázky lze konsta­tovat, že hypotéza 4 se potvrdila.

Hypotéza 5: Předpokládám, že zdravot­ničtí pracovníci by uvítali vypracová­ní standardů zdravotní péče, která by vycházela z multikulturního přístupu k pacientům.

Současná transformace systému poskytované zdravotní péče i výskyt určitých problémů, které s multikul­turním přístupem souvisejí, způsobu­jí, že i laická veřejnost uvedenou pro­blematiku vnímá mnohem citlivěji. Zdravotničtí pracovníci se tak stále častěji setkávají se zájmem pacientů/ klientů a jejich rodinných příslušní­ků o poskytnutí základních informa­cí souvisejících s uplatňováním multikulturního přístupu při poskytová­ní zdravotní péče. Zdravotní sestry jsou v častém kontaktu s pacientem/ klientem, a mají tedy možnost o pro­blému multikulturalismu s pacienty/ klienty mluvit. Poznatky z praxe ve zdravotnictví však ukazují na skuteč­nost, že mnohdy jsou zdravotní sestry v uvedených situacích bezradné. Proto jsem zjišťovala jejich zájem o vypraco­vání standardů zdravotní péče, která by vycházela z principů multikultur­ního přístupu. Na následujícím gra­fu 14 můžeme vidět názory respon­dentů k uvedené problematice.

Závěr k hypotéze 5: Při ověřování této hypotézy jsem vycházela z analý­zy odpovědí na otázku číslo 10, pomo­cí které jsem monitorovala zájem re­spondentů o vypracování standardů poskytování péče v rámci multikul­turního přístupu. Na základě výsled­ků uvedené otázky můžu konstatovat, že hypotéza 5 se potvrdila.

Diskuse

Jak uvádějí Knezovič, Brukkerová, Novotná (2010), sestry, které jsou s pacientem nejčastěji v kontaktu, mu pomáhají v situacích, jež jsou pro vět­šinu lidí stresující a těžko je prožíva­jí. Je přitom potřeba respektovat jeho lidskou důstojnost a také jeho poža­davky vycházející z příslušnosti k minoritní části společnosti. Proto, aby mohla být tato specifika respekto­vána, musí ji zdravotnický personál znát a vědět, jak ji uplatňovat v kon­krétních situacích při poskytování zdravotní péče.

Prostřednictvím uvedeného vý­zkumu jsem se snažila zjistit, jak je obraz smrti v multikulturním pří­stupu v péči o zdraví vnímán zdra­votnickým personálem. Dospěla jsem k přesvědčení, že systémové zlepšení péče o umírající v rámci multikultur­ního přístupu předpokládá, že bude­me schopni formulovat určitý žádoucí cílový stav - tedy, jaký by měl být cíl zdravotnické péče a našeho snažení u člověka, který své nemoci nezvrat­ně v krátké době podlehne.

Vědecký zájem o tuto oblast se projevuje i ve formování speciální­ho oboru nazývaného transkulturní ošetřovatelství (transcultural nursing). Tento obor se začal rozvíjet od 60. let minulého století v USA, po­stupně se šířil do Evropy a jiných zemí a má vymezen svůj teoretický a výzkumný status i aplikace v klinic­ké praxi. Jednou z důležitých oblas­tí praxe, v níž se nacházejí poznatky multikulturního přístupu aplikace, je tedy oblast zdravotní péče. Jde hlav­ně o respektování specifičnosti v hod­notách a postojích týkajících se zdraví a nemoci, vnímání bolesti a reagová­ní na ni, vztahů zdravotnického personálu k nemocným, prevence nemo­cí apod. Tyto záležitosti jsou výrazně závislé na etnických, rasových a ná­boženských charakteristikách jednot­livých společenství.

Empirické výzkumy v multikul­turním přístupu se zaměřují zejmé­na na vliv hodnot na pojetí a realiza­ci zdravotní péče. Například Rossiter, Walsh-Bowens a Prilleltensky v roce 2002 srovnávali, jak etické hodnoty ovlivňují klinickou péči zdravotnic­kých a sociálních pracovníků v Ka­nadě a na Kubě. Shledali význam­né rozdíly, např. výraznější senzitivitu kubánského personálu na sociální vztahy s klienty a pacienty, napro­ti tomu otevřenější jednání kanad­ských zdravotnických pracovníků s pacienty apod. Autoři se domníva­jí, že tyto rozdíly jsou determinová­ny odlišnými hodnotovými systémy kubánské kultury jakožto kolektivistické společnosti na rozdíl od kanad­ské kultury jakožto individualistické. Fan v roce 2002 popsal specifičnosti hodnot týkajících se zdravotní péče, jež jsou charakteristické pro mnohé národy řídící se morálními principy konfucianismu. V některých zemích se podle konfuciánské etiky považu­je rodina za primární komunitu ovliv­ňující zdraví a životní harmonii. To se promítá i do zdravotní péče, při níž nemoc člověka není záležitost pouze individua, ale celé jeho rodiny.

V České republice byla problema­tika multikulturních faktorů zasa­hujících do zdravotní péče objasněna výstižně J. Marešem (3). Jádro proble­matiky vyplývá z toho, že v určitých situacích zdravotní péče se setkáva­jí příslušníci odlišných kultur - tře­ba lékaři a sestry z majoritní populace a pacienti a jejich rodinní příslušníci z různých minoritních etnik, ze sku­pin imigrantů apod. Vznikají tak pro­blémy nejen jazykové a komunikač­ní, ale především týkající se hodnot, zvyklostí a rituálů. Jak uvádí Mareš, každá kultura má také specifické po­jetí zdraví a nemoci, má rozdílné způ­soby komunikování na téma zdravot­ních potíží, rozdílné znalosti o zdra­ví a nemoci atd. Od zdravotnického personálu se proto požaduje respek­tování těchto specifičností. K tomu je však podle uvedeného autora po­třeba zavádět do přípravy zdravot­nických pracovníků vzdělávání smě­řující k vytváření kulturní senzitivity. „Zdravotnický pracovník by měl mít rozvinutý cit pro jednotlivé kul­tury a etnika, měl by rozpoznat jejich příslušníky, vybavit si jejich specifi­ka a pak s nimi jednat adekvátně k je­jich zvyklostem. Měl by nacházet ta­kové kompromisy mezi postupy fun­gujícími u majority a postupy, na něž je zvyklá minorita, aby výsledkem by­la úspěšná léčba specifického pacien­ta." (Mareš, s. 403)

Evropská porada WHO o právech pacientů schválila při setkání v Am­sterdamu v roce  1994 dokument o právech pacientů v Evropě: Všeo­becný rámec. Jde o soubor zásad na podporu a uplatňování práv pacien­tů v členských státech EU. Na něko­lika místech je zde zmíněn požada­vek na respektování kultury pacienta v souvislosti s poskytováním zdra­votní péče. V prvním oddílu se v bo­du 5 říká: „Každý má právo, aby byly respektovány jeho morální a kultur­ní hodnoty, náboženské a filozofic­ké přesvědčení." V pátém oddílu Pé­če a léčba se v bodě 8 říká: „Pacien­ti mají právo, aby se s nimi zacházelo důstojně ve vztahu k jejich diagnóze, léčbě a ošetření, a to při respektování jejich kultury a žebříčku hodnot." Jak je tato oblast významná, dosvědčuje i to, že v roce 1999 začal vycházet speciální časopis Journal of Trancultural Nursing, který je deklarován jako „fórum pro interkulturní kompetenci ve zdravotní péči". Je určen sestrám, zdravotnickým pracovníkům a peda­gogům pro tyto profese.

V České republice je multikultur­ní přístup ve zdravotní péči postupně rozpracováván týmem odborníků ka­tedry ošetřovatelství Zdravotně-sociální fakulty Ostravské univerzity. Z jejich produkce vznikla publikace Komunikace s cizinci při poskytová­ní zdravotní péče, v níž je jasně defi­nován obor a vymezena jeho základ­ní náplň. V návaznosti na tyto jevy následně vznikl také pojem kulturněspecifická péče, který vyjadřuje nutnost přizpůsobovat zdravotní pé­či zvláštnostem jednotlivých kultur a náboženství. Celkově je v České re­publice podle mého názoru osvojová­ní kulturní senzitivity u zdravotnic­kého personálu dosud nedostatečně zajišťováno vhodnými programy multikulturní přípravy, což nakonec prokázal také můj výzkum v této oblasti. Respondenti sami hodnotili své vědo­mosti o multikulturním přístupu ja­ko nedostatečné a výzkum poukázal na nedostatečné poznatky o způsobu péče o umírající a také o pohřebních zvycích.

Závěr a doporučení pro praxi

Na základě výsledků výzkumu jsem formulovala některá doporučení, kte­rá vyplývají z mých zjištění a která by mohla pozitivně ovlivnit respek­tování požadavků pacientů/klientů v každodenní praxi ve zdravotnictví. Vzhledem k tomu, že je problematika multikulturního přístupu ve zdravot­nictví společensky i mezinárodně ak­tuální, je potřeba:

•    monitorovat nejnovější poznatky z oblasti multikultury (zákonné normy, mezinárodní aktivity, informovanost veřejnosti);

•    v obsahu vzdělávání zdravotnic­kých pracovníků aktualizovat pro­blematiku multikulturního přístupu ve zdravotnictví;

•    posilnit problematiku multikul­turního přístupu ve zdravotnictví v celoživotním vzdělávání zdravotnických pracovníků, například v odborných seminářích apod.;

•    zlepšit přístup sester k informa­cím o aktuálních legislativních změnách týkajících se poskytová­ní zdravotní péče a výkonu zdra­votnického povolání;

•    aplikovat problematiku multikul­turního přístupu ve zdravotnic­tví ve standardech zdravotní péče, které jsou v současnosti ve stadiu tvorby a ověřování a jsou důležitou podmínkou zvyšování kvality po­skytované péče.

Respektování požadavků vychá­zejících z kultury a náboženství pa­cienta/klienta by se mělo stát nezbyt­nou součástí profesionálního jednání a profesionálního přístupu zdravot­nických pracovníků k pacientům/kli­entům. Způsob komunikace s pacien­tem/klientem, lidský přístup a pro­fesionální vystupování je ukázkou profesionální i lidské vyspělosti.

PhDr. Mgr. Dana Rebeka Ralbovská, Ph.D., Evropské vzdělávací centrum Praha, VŠZ a SP sv. Alžbety, Bratislava

Literatura:

1. Fan R. Reconstructionist Confucianism and Health Care: An Asian Moral Account of Health Care Resource Allocation. Journal of Medicine and Philosophy, 27, 2002, 6, s. 675-682.

2. Gulášová I, Marenčák, Mikuličková D. Prevencia onkologických ochorení. Skalica: VŠZ A SP sv. Alžbety, 2009.

3. Mareš J. Příprava lékařů na jednání s menšinami. Praktický lékař, 81, 2001, 7, s. 400-403, 8, s. 456-459.

4. Maturkanič P. Svátosti. Viditelná znamení neviditelné skutečnosti spásy. Pastorační postřehy jihočeského kněze. Praha: EVC, 2010.

5. Mitáš V. Penologická poimenika. Doktor­ská dizertační práce. Praha: UK HTF, 2009.

6. Rossiter A, Walsh-Bowens R, Prilleltensky I. Ethics as a Located Story: A comparison of American and Cuban Clinical Ethics. Theory and Psychology, 12, 2002, 4, s. 533-556.

7. Ralbovská R. Multikulturní přístup pro pomáhající profese. 2. vyd. Praha: EVC, 2010.

8. Knezovič R, Brukkerová D, Novotná J. Syndrom vyhorenia ovplyvňujúci náročnú prácu sestry pri poskytovaní zdravotnej starostlivosti. In: Dolista, J. (ed) Práce pomáhajících profesí v oblasti zdravotnictví a sociální péče. Praha: EVC, 2010.

Recenzovaly:

PhDr. Alena Mellanová, CSc., Ústav teorie a praxe ošetřovatelství, 1. LF UK, Praha

PhDr. Iveta Ondriová, Katedra ošetřovatelství FZ PU, Prešov

 

• tisk
• předplatit si