Postupy šetřící záda ošetřovatelů

Pečování vyžaduje pevná a zdravá zá­da. Mnohé současné studie prokazu­jí, že u ošetřovatelských profesí v ne­mocnicích a pečovatelských domo­vech stále více roste podíl onemocnění majících svůj základ v potížích zádo­vých partií.

Dodržování následujících zásad může výrazně přispět k redukci zátě­že zad:

Prověřte si, zda máte vždy k dispo­zici dostatečný prostor a zda může­te odstranit eventuální překážky či omezení.

Připravte si pracovní prostřed­ky předem a vyzkoušejte možné způsoby používání technických a dalších pomocných prostřed­ků, případně nástrojů. To pla­tí v případech, kdy jde například o transfery pacientů, které podle vašich zkušeností nejsou prove­ditelné, aniž byste šetřili svá zá­da (např. přenášení do koupelno­vé vany, zdvihání pacientů z pod­lahy atd.).

Přesvědčte se, že přesun může­te provést sami; v případě, že ne, pracujte ve dvou a postup činnos­ti předem proberte: 

•  Ujistěte se předem, že zvedák, po­jízdné křeslo nebo postel stojí pev­ně tak, jak potřebujete.

Biometrie při manipulaci s pacientem

Biometrie v těchto případech zname­ná poměr tělesných rozměrů (jak cel­kových, tak proporčních) spolupra­covníků, se kterými jste právě v ak­ci. Pokud spolu pracují lidé se zjevně rozdílnými tělesnými proporcemi, jde v pravém smyslu slova o zdraví těch menších. Takže, je-li to možné, snaž­te se zjevným rozdílům ve vzrůstu pe­čujících v akci předcházet. Jinak pla­tí: při práci u nemocničního lůžka je jeho výška nastavena podle menšího spolupracovníka. Větší ošetřovatel se může podle potřeby sehnout nebo po­klesnout v kolenou, a tak se přizpůso­bit menšímu, ten menší však v té chví­li podle potřeby nevyroste.

Koncepty, jak šetřit záda ošetřujícího personálu

Konceptů je poměrně mnoho, ale v zá­sadě je lze členit na:

•    Technicky zaměřené modely, kte­ré využívají hlavně pomocné pro­středky, např. zvedáky.

•  Nástavce na ortopedické nebo biomechanické bázi, které zlepšují těles­né schopnosti zaměstnanců při po­hybu nebo přenášení a vedou k tech­nikám odlehčujícím zátěž páteře.

•  Modely, které pohyb pacienta chá­pou jako interakci mezi pečujícím a postiženým. Přitom se dosahu­je jak naplnění pečovatelských zá­měrů (např. mobilizace pacienta), tak minimalizace zátěže páteří za­městnanců.

• Preventivní modely, ze kterých vy­cházejí různé pečovatelské koncep­ty (např. Kinesthetics concept, Bobath koncept, Péčí k aktivitě).

Třebaže se tyto koncepty dost vý­razně odlišují, shodně stanovují pravi­dla ochrany zdraví pečujícího. Volba konceptu je individuální podle potřeb pacienta. Uveďme nejpoužívanější.

Koncept Péčí k aktivitě

Tento koncept byl rozvinut nemocnič­ní sestrou a pedagožkou prof. Marlies Beckmann. Původně šlo o aktivizaci pacientů po mozkové příhodě, nyní se používá u pacientů s motorickým po­stižením i jiného původu. Koncept je založen na podpoře a rozšiřování indi­viduálních zdrojů pacientů. Vytvoří se psychologický pohybový model, který se po analýze situací přenese do vědo­mí pacienta. Dále se zapojuje kinestetika, Bobath terapie, bazální stimula­ce a ostatních koncepty, které podpo­rují vnímání.

Bobath koncept

Základem je vývojová terapie manželů Berty a Karla Bobathových, aplikova­ná u dětí s dětskou mozkovou obrnou a s neurologickými problémy. Terapeut tu postupuje na základě podrobného vyšetření, během nějž se zaměřuje na to, co dítě dovede bez dopomoci, s dopomocí, co nedovede, a podle kvality tonu a pohybu stanovuje svůj léčeb­ný plán a cíl. Tohoto cíle dosahuje za použití terapeutických nástrojů, které aplikuje velice cíleně, přičemž vždy vnímá reakce pacienta na tyto techniky. Terapeut neučí dítě pohybům, ale dělá vše pro to, aby mohlo pohyb samo co nejsprávněji provést. Veškerá tera­pie je prováděna v rámci funkční situ­ace. Snahou terapeuta je umožnit dítě­ti získat novou senzomotorickou zku­šenost. Cílem je:

•    zlepšování funkcí hemiplegické čás­ti v koordinaci se zdravou částí těla;

•    učení    ztraceným   pohybovým schopnostem;

•    potlačení spasticity a abnormálních pohybových a tělesných projevů;

•    rozvíjení tělesné symetrie;

•    zamezení kontrakcím a bolesti;

•    zvýšení soběstačnosti a jistoty v každodenních situacích.

Kinestetický koncept

Koncept rozvinuli dr. Lenny Maietta a dr. Frank Hatch. Kinestetika učí vní­mání pohybu, přičemž pohyb je vy­tvářen na individuálních pohybových vzorech pacienta. Prostřednictvím to­ho jsou pozitivně stimulovány i vnitř­ní procesy, jako jsou dýchání a krevní oběh. Kinestetika není chápána jen ja­ko učební model, ale také jako koncept posilování zdravotního stavu pacien­ta. Aplikace kinestetické senzibilizace umožňuje pečujícím účinně se vy­hnout zraněním a ochránit jejich po­hybové ústrojí.

(Článek zpracován redakcí Heilberufe č. 10/2009 podle informací úrazových pojišťoven.)

Překlad jš

 

• tisk
• předplatit si