Zpět na detail čísla

Číslo 10 / 2011

Rozloučení s Evou Kvasnicovou

Datum: 3. 10. 2011
Autor: Anna Skalická

Letošního 26. srpna bylo hodně z těch, kteří teď čtou tyto řádky, na pohřbu. Smrt si nevybírá a je, jak známo, ne­spravedlivá. Jinak by se nemohlo stát, aby nás tak náhle, nečekaně a bez slůvka rozloučení opustila naše přítelkyně, spo­lupracovnice, vynikající člověk a úžas­ná kamarádka – hlavní sestra VN Brno a členka prezidia ČAS Eva Kvasnicová.

S ní odešlo vše, co znala a vědě­la, aniž to stihla všem potřebným pře­dat. Slyšela jsem na pohřbu její kolegyni říkat: „Jak já budu teď fungovat, vždyť kdykoliv jsem něco nevěděla, neznala, tak jsem zvedla telefon a volala Evě.“ To přesně Evu vystihuje. Svůj život nepro­marnila, s těžkostmi se dokázala por­vat. Člověk s ní velmi rád spolupracoval na nějakém úkolu či projektu nebo ji jen požádal o pomoc. Byla výjimečně pra­covitá a ochotná každému pomoci, ni­kdy nikoho nenechala na holičkách. Ži­la naplno a svoji energii rozdělovala me­zi svoji rodinu a práci, měla náš obdiv, jak to vše stíhá. Neošidila nic. S manželem vychovali tři děti, milovala svoje vnoučata, o kterých ráda vyprávěla.

Původně vystudovala obor dětská sestra, nejblíže jejímu srdci však byla chirurgie. Kvůli náročnému povolání jejího muže se často stěhovali. Jednou o sobě napsala, že je „malý turista po českém zdravotnictví“. Pracovala v kar­totéce, v jeslích, v odborných ambulan­cích, dělala i uklízečku. Učila na SZŠ a v posledních letech života vykonávala funkci hlavní sestry Vojenské nemocni­ce v Brně. Vedle této náročné práce vy­konávala další významné funkce – nej­dříve v Československé společnosti ses­ter a později v České asociaci sester. Byla dlouholetou předsedkyní chirurgické sekce a od roku 2007 členkou prezidia. Mezi chirurgickými sestrami byly veli­ce oblíbené kongresy, které Eva pravi­delně pořádala. Toho nejnovějšího, le­tošního květnového, jsem se jako host zúčastnila. Velmi jsem oceňovala jeho odbornou i společenskou úroveň.

Eva Kvasnicová byla velkou propa­gátorkou spolupráce ČAS se Sloven­skou komorou sester. Na Slovensko pravidelně jezdila a jako zástupky­ně prezidia se zúčastňovala jejích ak­cí. Mezi slovenskými kolegyněmi by­la velmi oblíbená. Pravidelně zvala své slovenské přátele do ČR na akce pořá­dané naší sesterskou organizací.

S Evou jsem se naposledy osobně setkala počátkem prázdnin v Nera­tovicích, kde jsme strávily báječný ví­kend. Eva měla dva týdny po oslavě svých šedesátých narozenin. Nálada byla výborná a také plánů do budouc­na mnoho. Nikoho nenapadlo, že se už nikdy v tomto složení nesejdeme.

Eva měla ráda svět, i se všemi jeho těžkostmi. Její nečekaná smrt zasáhla nejen její rodinu, ale i velké množství jejích přátel. Vzpomínáme na její hu­mor, na její schopnost vcítit se do situ­ace druhých, pomoci nejen slovem, ale i skutkem. V srdci a myslích nás všech zůstáváš taková, jaká jsi vždy byla. Mi­lá, přátelská, obětavá, pracovitá. Me­zeru po tobě, Evo, nelze vyplnit, ale ni­kdo neumírá, pokud ho lidé nosí v srd­ci. Za všechno, co jsi pro nás všechny udělala, děkujeme!

Anna Skalická, přítelkyně a dlouholetá spolupracovnice v ČAS

 

 
  • tisk
  • předplatit si