Zpět na detail čísla

Číslo 12 / 2011

Zrození ČAS

Datum: 5. 12. 2011
Autor: PhDr. Karolína Moravcová

Zrození České asociace sester bylo náročné, ale budovali jsme ji s láskou a vzpomínáme pouze na to hezké...

Stavělo se na zelené louce. Museli jsme vytvořit nové stanovy, nové logo a tvrdě pracovat. Naším prvním cílem hned po otevření hranic bylo co nejdříve se stát řádným členem ICN. Napsali jsme proto do Ženevy, sídla ICN. Nato nás navštívila tehdejší exekutivní ředitelka ICN Constance Holleranová, která monitorovala naši politickou, společenskou, profesní i ekonomickou situaci.Vzpomínám v této souvislosti na našeho zahraničního pomocníka, Čechokanaďana, pana Kasala. Nejenže byl pro nás jazykovým poradcem, ale kupříkladu mě, jako prezidentku, školil, jak to v „západním světě funguje“.

Jak vznikla zkratka ČAS pro zahraničí

Podali jsme žádost o přijetí a s napětím čekali na odpověď z ICN. Stanovy byly vzorně přeloženy a díky přátelům i zadarmo svázány do krásné kůže. Pro zahraniční název ČAS jsme měli připraveny iniciály CNA. Ale to ICN moc neříkalo, a tak jsme se radili. Náš zahraniční poradce nám řekl: „Víte, musíte tam dát o jedno N více – National – to má váhu!“ Měl pravdu a my dodnes máme pro zahraničí zkratku názvu organizace CNNA (Czech National Assoiation of Nurses).

Kapesní průvodce a další překlady – jak se to tenkrát dělalo

Krátce po vzniku ČAS jsme u nás hostili jednoho profesora z Velké Británie. Od něho jsem dostala kapesního průvodce ošetřovatelstvím, jakousi anglickou knížku, kterou jsem nikdy před tím neviděla. Řekl, že ji budeme potřebovat a že se úspěšně používá ve vyspělém světě. Mně se moc líbila, a tak jsem ji přinesla na prezidium ČAS s návrhem přeložit ji a vydat i pro české sestry. Všichni souhlasili, a tak jsme sehnali sponzory, aby kniha nebyla pro naše sestry moc drahá. Nakonec vyšla v nakladatelství Grada. Velkou zásluhu na tom měl Doc. MUDr. Evžen Fabián z Grady, který se k našemu požadavku postavil velice vstřícně. A to byl první krok k řadě publikací, které ČAS vycházejí v Gradě dodnes. Druhou knížkou byla Bolest (Pain) od Beatrice Sofaer, která nás také vícekrát navštívila. Následovaly další.

Jak jsme se otvírali světu

Při své první návštěvě v Bruselu, na sesterském setkání EU, jsem se seznámila s anglickou rodinou, která mně pak po celá léta umožnovala ubytování u nich, takže ČAS to nic nestálo. Přísně jsem ale dodržovala taktiku, že pomoc musí přicházet z obou stran. A tak jsem tuto rodinu výměnou hostila zase v Praze já. Zažila jsem mnoho situací krátce po roce 1989, kdy mě zahraniční kolegové prosili o moji e-mailovou adresu. No to tu ještě nebylo! Dále se mě ptali, proč nejsem RN, registrovaná sestra. To tu také nebylo.V Londýně zase chtěli, abych platila kartou. Tu jsme také neměli. Zkrátka byli jsme nováčky, jak se patří. Klíčovou školou pro celé prezidium ČAS byla Dánská organizace zdravotních sester (DNO). Byla tak vstřícná, že celému našemu prezidiu sponzorovala týdenní školení v dánském Kopenhagenu. A my, abychom nevypadali jako chudáci, kteří mají jenom nataženou ruku, jsme díky sponzorům jejich prezidiu zajistili návštěvu Prahy, aby viděli, jak pracujeme, a také jsme se postarali o jejich kulturní vyžití. A přicházely první radosti. V roce 1994 jsme se stali oficiálními členy ICN, a v roce 1996 oficiálními členy PCN (dnes EFN). Hostů ze zahraničí však bylo samozřejmě více, Západ chtěl vidět svobodnou zemi. Byly to návštěvy sesterských organizací z USA, Velké Británie, Švédska, Finska, Německa, ale také z Litvy, Estonska, Polska atd.

Symptomatická vzpomínka na Dánsko

Šla jsem jednou v Dánsku po ulici a měla v ruce igelitový pytlík s jejich logem. Pozdravila mě náhodná chodkyně: „Dobrý den, sestro!“ Záviděla jsem to povědomí, že běžný Dán zná logo jejich sesterské organizace. A co je u nás po dvaceti letech? O sestrách se mluví v televizi, sestry získávají ocenění, zastávají vysoké funkce a jejich postavení podle průzkumů poskočilo, jak současná prezidentka ČAS oznámila, z 60. místa na 3. Za pouhých 20 let. Dánky své image budují více než 100 let.

Výzva mladým – Tlačte vlak!

Chtěla bych popřát naší České asociaci sester hodně úspěchů, širokou základnu a také bych chtěla poprosit mladou, novou generaci, aby se stala aktivními členy ČAS. Věřte, stojí to za to. Nečekejte jenom na servis, ale sami „tlačte vlak“ dále. Přeji ČAS uznání ve společnosti, a to nejenom u nás, ale i v zahraničí!

PhDr. Karolina Moravcová, první prezidentka ČAS 

 
  • tisk
  • předplatit si