Zpět na detail čísla

Číslo 2 / 2011

Deprese

Datum: 7. 2. 2011
Autor: Nursing Times

Přinášíme vám výběr z obsahu zahraničního časopisu Nursing Times, 2010, 106, č. 31, 32, 33

 

Nursing Times 2010, 106, č. 31

MASTERSON B, TAYLOR C, PILLING S. Depression 1: identifying the condition and offering initial treatment for adults (Deprese 1: identifikace tohoto onemocnění a možnosti zahájení tera­pie dospělých pacientů): 23–24.

S tím, jak se vyvíjejí vědecké po­znatky o depresivních poruchách, vy­víjí se také jejich terapie. V průběhu života je touto nemocí postiženo 4–10 % světové populace, a proto je důleži­té, aby byly sestry s touto problemati­kou seznámeny. Britský National In­stitute for Health and Clinical Excel­lence (NICE) roku          2009 aktualizoval své předchozí (2004) doporučené po­stupy pro terapii deprese u dospělých pacientů. Bylo aktualizováno mnoho oblastí předchozích pokynů, nově se dokument zabývá mj. terapií tzv. podprahových symptomů deprese. První část článku se zabývá identi­fikací, hodnocením a počáteční terapií dlouhodobých podprahových depresiv­ních symptomů a mírné až středně těž­ké deprese. Aktualizované doporuče­né postupy varují před pouhým počítá­ním symptomů při určování závažnosti onemocnění a doporučují vzít v úvahu zejména to, jak velký vliv symptomy na pacienty mají. Oproti předchozím doporučeným postupům, které používaly diagnos­tickou klasifikaci podle ICD-10 (WHO, 1994), používají nové doporučené po­stupy definice závažnosti podle Ame­rické psychiatrické asociace (DSM-IV), protože z těchto kritérií vycházejí téměř všechny studie přinášející nové vědecké poznatky založené na důka­zech. Doporučené postupy podporu­jí odstupňovanou péči, podle níž jsou nejdříve použity nejméně intruzivní, avšak dostatečně účinné intervence. Pokud pacientovi nepomáhají nebo je pacient odmítá, je mu poskytnuta od­povídající terapie na další úrovni. Jak předchozí, tak aktualizova­né doporučené postupy radí provádět předběžnou identifikaci nebezpečí de­prese dvěma jednoduchými otázka­mi: Měl/a jste během uplynulého měsí­ce často pocit, že jste na dně, depresivní náladu nebo pocit beznaděje? Pociťo­val/a jste během uplynulého měsíce ne­zájem o jakoukoliv činnost nebo nedo­statek potěšení z jakékoliv činnosti? Po­kud pacient odpoví ano na jednu nebo obě otázky, mělo by následovat podrob­nější vyšetření, které zahrnuje zjišťo­vání výskytu všech symptomů deprese a souvisejících poruch a může při něm být využito dalších hodnotících nástro­jů a dotazníků. Důležité je rovněž ptát se na výskyt deprese v osobní a rodin­né anamnéze (možnost bipolární poru­chy). Je možné se pacienta zeptat také na to, jak reagoval na případnou předchozí terapii, a zjistit jeho rodinnou a životní situaci. U každého by mělo být vyhod­noceno riziko spáchání sebevraždy. Počáteční terapie dlouhodobých podprahových symptomů a mírné až střední deprese může zahrnovat po­skytnutí informací nebo rad na zlep­šení kvality spánku. Pokud jsou nut­né další intervence, doporučují pokyny nabídnout skupinovou fyzickou aktivi­tu, vedenou svépomoc anebo kompute­rizovanou kognitivně-behaviorální te­rapii. Dokument NICE         upozorňuje, že k terapii dlouhodobých podprahových symptomů nebo mírných symptomů deprese by neměla být rutinně použí­vána antidepresiva, protože přínos to­hoto postupu je sporný.

Nursing Times, 2010, 106, č. 32

MASTERSON B, TAYLOR C, PILLING S. Depressi­on 2: exploring management options for adults with moderate to severe symptoms (Deprese 2: možnosti terapie dospělých se středně těžkými až těžkými symptomy): 23–24.

Druhá část článku se zabývá dopo­ručenými postupy terapie středně těž­ké a těžké deprese a rovněž mírné až středně těžké deprese a dlouhodobých podprahových symptomů, které nere­agovaly na intervence nízké intenzity. Tady je nejčastějším řešením nasaze­ní antidepresiv nebo využití psycho­logických intervencí vysoké intenzity, jako je kognitivně-behaviorální tera­pie, interpersonální terapie, behavio­rální aktivace nebo behaviorální páro­vá terapie.  Pacientům trpícím středně těžkou až těžkou depresí by měla být poskytnuta kombinace antidepresiv a intenzivních psychologických inter­vencí. Možnosti terapie pro pacienty, jejichž odpověď na dosavadní terapii je nedostatečná, zahrnují změnu, kom­binaci nebo zvýšení dávek antidepre­siv v součinnosti s kognitivně-behavi­orální terapií. Pokud pacient na terapii dobře reaguje, měl by v ní pokračovat minimálně 6 měsíců, což značně sni­žuje nebezpečí relapsu onemocnění. Část pacientů trpících těžkou de­presí, u nichž je vysoké riziko sebepo­škození, osob s psychotickými sym­ptomy, lidí vyžadujících komplex­ní multidisciplinární péči nebo těch, u nichž je nutné konziliární vyšetření, budou třeba specializované psychiat­rické služby. Vyšetření musí zahrnovat zhodnocení všech psychosociálních faktorů, průvodních onemocnění, uží­vání návykových látek, případně pří­tomnost poruchy osobnosti.

Nursing Times, 2010, 106, č. 33

LAKEMAN R. What can qualitative research tell us about helping a person who is suicidal? (Co nám může kvalitativní výzkum říci o pomoci li­dem, kteří mají sklon k sebevraždě?):  23–26.

Sebevraždy představují v mnoha zemích hlavní příčinu úmrtí mladých lidí a odhaduje se, že na celém svě­tě spáchá každý rok sebevraždu přes jeden milión lidí. Myšlenky na sebe­vraždu uvádí 60–70 % pacientů trpí­cích akutní depresí a počet dokona­ných sebevražd u pacientů trpících chronickou depresí dosahuje 10 %. Ta­ké další nemoci zvyšují riziko sebe­vraždy, například rakovina nebo zjiš­tění HIV pozitivity. Tento článek podává přehled kva­litativního výzkumu zaměřeného na možnosti pomoci lidem se sebevra­žednými úmysly. V minulosti byla značná pozornost věnována zejména identifikaci rizikových skupin, avšak základna důkazů týkajících se problé­mu, jak je možné pomoci lidem, kte­ří pomýšlejí na sebevraždu, je velmi omezená, protože je hlavně z etických důvodů obtížné zapojit tuto skupinu lidí do výzkumu. Uskutečněné kvalitativní výzku­my se zaměřily na zkušenosti pa­cientů, kteří v minulosti pomýšleli na sebevraždu, na hloubku jejich utrpe­ní, povahu jejich problémů a to, jak znovu získali vůli k životu. Tito li­dé si často vybavují okamžiky, udá­losti nebo setkání s lidmi, která měla rozhodující vliv na jejich uzdravení. Sestry mohou těmto pacientům po­moci tím, že je vyslechnou, dají naje­vo pochopení, projeví svou účast ne­bo aktivně pomohou obnovit či navá­zat vztahy s lidmi.

Mgr. Libuše Dobrovodská

(dobrovodska.l@centrum.cz)

 
  • tisk
  • předplatit si