Zpět na detail čísla

Číslo 2 / 2011

Inkontinence. Zvyšuje inkontinence moči nebezpečí pádů?

Datum: 7. 2. 2011
Autor: Heilberufe, 2010, č. 3

U starších pacientů nykturie s více než dvěma odchody na toaletu za noc představuje významné riziko pádů. Dalším rizikovým faktorem je nutkavá inkontinence. Spěch při vyhledávání záchodu bývá spouštěčem mechanismu pádu.

Paní M. za dobu čtyř týdnů devětkrát upad­la. Je mobilní, ale nemůže samostatně ani jít, ani stát. Proto využívá chodítko, se kterým se cítí bezpečně. Pády se ale odehrály při poby­tu v místnosti a až na jediný všechny souvise­ly s cestou na toaletu. Paní M. popisuje náhle přicházející nucení na močení, které ji přinu­tí neztrácet čas vyhledáním a použitím cho­dítka, respektive obouváním bot. Musí „pros­tě rychle běžet, jinak bude na všechno pozdě“. K pěti pádům došlo v noci, přičemž si paní M. přesně nevzpomíná, jak. Popisuje také, jak se jednou v noci při převalování na lůžku na­jednou ocitla mimo postel. Třebaže ošetřují­cí prozíravě připravili lůžko tak, že by pomo­čení nebylo zas až tak tragické, paní M. to ke klidu nepomohlo.

Tento příklad (a mnoho jemu podobných) názorně dokumentuje, že močová inkontinen­ce a změněné poměry vylučování zvyšují rizi­ko pádů.

Nejčastější příčiny inkontinence ve stáří

Nemoci, zvláště ty, které přicházejí současně s poruchami schopnosti močení a pohybový­mi omezeními, jsou spojeny s multimedikací, častou příčinou močové inkontinence. Se stá­řím se také zvyšuje tonus močového měchý­ře, jeho obsahové možnosti však ubývají. Jest­liže kapacita měchýře u mladých mužů do­sahuje asi 500 až 600 mililitrů, ke stáří klesá tato hodnota na 250 až 400 ml. Nucení k mo­čení přichází stále častěji a jen těžko se potla­čuje. Frekvence mikce se zvyšuje. Tak dochá­zí k tomu, že se noční vyprazdňování močové­ho měchýře jednou až dvakrát za noc hodnotí jako běžné.

Nykturie může mít také organické důvo­dy (například zvětšení prostaty, záněty ledvin a močových cest atd.), a proto by měla být me­dicínsky zkoumána. Vyskytuje se také při ne­dostatečně kompenzované srdeční nedosta­tečnosti. V noci se mohou objevit otoky. To­mu se dá předejít tím, že nohy dáme večer, už před ochodem na lůžko, nahoru, abychom zvýšili vylučování při posledním použití toa­lety. V žádném případě by však lidé s močo­vou inkontinencí neměli redukovat množství vypité tekutiny. Tím by se koncentrovala moč, zvyšovalo se dráždění měchýře a s tím nuce­ní k močení.

Pomůcky pro vstávání z lůžka a uléhání

Nejlepší prevencí pádů je dobrý mobiliář a jeho údržba. Cvičení pak přispívá k tomu, aby se zlepšovala rovnováha i tělesná kondi­ce člověka a pohyb byl prováděn s větší jisto­tou. Signální zařízení nebo zvonek musí být umístěny tak, aby byly snadno dosažitelné. Mnohdy pomáhá pravidelné zjišťování pro­blémů a individuálních požadavků. Užitečné je v noci postiženého podle dohody preven­tivně vzbudit. Po návštěvě toalety usnou lidé většinou dobře.

Opakované noční nucení vede často k ne­klidnému spaní. Proto se matrace podkláda­jí na obou krajích tak, aby se vytvořil žlabovi­tý tvar, který by snížil riziko vypadnutí z lůž­ka. Tím se ale zvyšuje nebezpečí dekubitů, což vyžaduje zvýšenou pozornost ošetřujícího per­sonálu. K vytvarování bezpečnějšího lůžka se používají umělohmotné klínové podložky se sklonem třiceti stupňů. Umělá hmota ale mu­sí být dostatečně elastická, aby nebránila ani ulehnutí, ani vstávání. Často je tím také zhor­šena možnost sezení na okraji lůžka, proto­že tvar podkladu nenabízí stabilitu nebo nu­tí ke sklouznutí na rovnější část postele. I tak ale zvýšené okraje lůžka představují jisté řeše­ní, jak pády omezit.

Diskuse o předložkách k lůžkům není ni­čím novým. Zatím  platí     doporučení      dobře   zva­žovat riziko úrazu na jedné straně a na druhé vlastní představy o estetice bydlení, případně si rozmyslet i alternativy ke kobercům. Pro vět­šinu lidí je nepříjemné vstupovat bosýma no­hama na chladnou podlahu. Proto se nepostaví pevně na obě nohy, což vede ke snížení stabili­ty. K tomu je třeba si uvědomit, že pocit chla­du  ještě zesiluje nucení k močení. Zde pak mů­že pomoci předložka, která snižuje riziko pádu. Předložky, včetně koberců, musejí těsně přilé­hat a mít protiskluzový povrch.

Často je jednoduše lepší na toaletu, zejmé­na v noci, nejít, zvlášť když je možné vykonat potřebu v blízkosti postele. Nejpraktičtější je pravděpodobně umístění toaletní židle k lůžku. Jestliže je nucení příliš silné, mohou ženy po­užít nočník pro použití vstoje. Jde o anatomic­ky formovanou nádobu, která se vkládá mezi stehna, a tak umožňuje bezpečný odchod mo­či i vstoje. Pro muže se nabízí obdobně bezpeč­ně fungující láhev.

Držáky a madla

Při vstávání z lůžka musí existovat možnost pevně se přidržet (kritické bývá postavení se na nohy) a udržet stabilitu při obouvání. K to­muto účelu poslouží stabilní židle u postele. Ja­ko jistý druh zábradlí mohou fungovat také če­la a postranice lůžka. Někteří výrobci nabíze­jí postele s držadly uprostřed, které tuto funkci dobře plní.

Také při cestě na toaletu musí existovat možnost zachytit se a podržet. K tomu mo­hou sloužit různá madla či stabilní běžný náby­tek. Stále častěji se využívají tzv. mobilní mad­la, která se připevňují na zdi pomocí přísavek nebo mohou stát jako zábradlí v místnosti. Na  toaletě samotné slouží k pevnému přidržení při sedání a vstávání namontované ruční držáky. Ty mají být vždy zapuštěny dost hluboko a vo­dorovně, tak, aby jich bylo možné dosáhnout nataženou rukou. V místnostech bývá obvyk­le  málo    místa   pro       použití chodítka. Zde může posloužit čtyřbodová hůl. Ale vždy je důležité odchod na toaletu s těmito pomůckami nacvi­čit. Zdroje osvětlení musí být snadno dosažitel­né, vypínače velké a lehce ovladatelné. Světla se musí rozžíhat rychle, bez zpožďování a kolísá­ní. Hlásič pohybu pomáhá vždy tam, kde lidé v noci často vstávají a ve tmě se snaží někam rychle dostat.

V národních expertních standardech profylaxe pádů a podpory kontinence hra­je zvláštní roli oblečení, které se má snad­no svlékat i oblékat. Ohrožené osoby by měly mít protiskluzové ponožky. V současnosti se nabízejí také jednorázové, které jsou zvláště v prostorách nemocnic velmi užitečné. K tr­valému používání jsou ale doporučovány po­nožky, které díky pogumování neztěžují po­hyb ani stání.

(Huhn S, nemocniční ošetřovatel a zdravotnic­ký pedagog, Berlín. Heilberufe č. 3/2010. Pře­klad a ilustrační foto jš)

 
  • tisk
  • předplatit si