Zpět na detail čísla

Číslo 2 / 2011

Lidskost velí neopouštět pacienta

Datum: 7. 2. 2011
Autor: Jarmila Škubová

Dnešní situace ve zdravotnictví, vyhrocená odchody lékařů, nahrává úvahám o dalším směrování ošetřovatelství a konkrétně vypovídá o tom, do jaké míry jsou sestry spojenou nádobou s lékaři.

Potvrzuje se, že nejsou. Sestra není „malý lékař“ především v oblasti mentální. Lékařská iniciativa Děkujeme odcházíme, ke které se ČAS nepřipojila, je toho důkazem. Pro sestry není pacient diagnózou a pojištěncem jako pro odcházející lékaře, nýbrž člověk, jehož osud jim není lhostejný. Třebaže jejich platy by zasloužily daleko větší a rychlejší korekci, než je tomu u lékařů, masový odchod od lůžka pacienta je pro ně nemyslitelný. Chápou, že individuální výpověď ve zdravotnictví je něco úplně jiného než exodus, který má v případě nezdaru rozbít systém a přivodit nemocným exitus.

Historicky „vznikla“ sestra jako pomocnice lékaře. Vykonávala pomocné, málo kvalifikované práce a byla lékaři podřízena a více méně k ruce. I tato situace se v moderní době změnila, i když zdaleka ne tak, jak by mohla. Dnes mají sestry vysokoškolské vzdělání, celoživotní povinnost se vzdělávat. Jsou vysoce kvalifikované a bylo by hříchem neumožnit jim získanou kvalifikaci v plné míře realizovat.

Vývoj je neodvratný. Předpokládám, že mnoho lékařů ze zařízení i ambulancí skutečně odejde. Doufám, že to budou „Cvachové“ - ti slabí, neschopní, zbytní, konfliktní (kteří už stejně měli problémy) a ti, pro které Hippokratova přísaha nic neznamená. Na místa některých mohou nastoupit sestry. Třeba do určitých typů ambulancí či na lůžka následné péče, kde může být i jen jeden lékař na telefonu. Sestry s odchodem lékařů dostávají šanci vykonávat samostatně to, co jim katalog prací umožňuje a zároveň mohou s větším úspěchem usilovat o další ošetřovatelské výkony hrazené pojišťovnou.

Dalším faktorem, který proměňuje práci sestry, je stárnutí populace. Vývoj – modernizace, farmaceutické firmy, jejichž cílem je dlouhověký senior - nastoluje otázku kvality života. Není přece ideální, aby rostl počet 70- až 90letých občanů, kteří posledních celých dvacet let svého života tráví v nějakém zařízení, omezeni chorobami stáří.

Budou to hlavně sestry, které budou působit v oblasti prevence, a to už u malých dětí. Dnešní novorozenci budou jednou nejspíš stoletými. Oblast prevence nebude v komunitní péči jedinou doménou sestry. Bude to kvalita života člověka ve všech rovinách, půjde o individualizaci péče a zároveň o péči o člověka v komplexu všech jeho vlastností – fyzických i duševních.

Nerada bych se cítila jako kněžna Libuše – ale jedno vím určitě, že má pravdu sestra, která říká: „Sestra už nikdy nebude ani levou ani pravou rukou doktora.“ Čím konkrétně bude, přesně nevíme, určitě ale bude jednou z nejváženějších a nejlépe oceňovaných profesí ve společnosti.

Jarmila Škubová

 
  • tisk
  • předplatit si