Zpět na detail čísla

Číslo 5 / 2011

Proč byl mozkový nádor původně považován za hypoventilaci z úzkosti

Datum: 2. 5. 2011
Autor: Nursing Times, 2009, 105, č. 35, s. 27

Sestry ve své každodenní praxi řeší stále nové a náročné situace. Případové studie poskytují možnost podělit se o zkušenosti a nabídnout možná řešení.

Pacient

Ráno v 5.30 přivezla sanitka na pohotovost 25letého Bena Smithe (jméno pacienta bylo změněno). Doprovázela ho jeho přítelkyně, která zavolala záchranku, protože Ben dostal záchvat. Když přijeli záchranáři, byl Ben netečný a pomatený. Jeho přítelkyně uvedla, že uprostřed řeči najednou zčervenal, obrátil oči v sloup a začal se celý třást, což trvalo několik minut. Začala jsem pana Smithe vyšetřovat. Byl při vědomí a orientovaný, Glasgow coma score bylo 15/15, ale nedokázal si vzpomenout na nic, co této epizodě předcházelo. Nenašla jsem žádné známky toho, že by si kousal jazyk, ani známky inkontinence, nestěžoval si na bolest hlavy, závrať ani nauzeu. Popíral, že by užíval nějaké omamné prostředky, a řekl, že vypil jen malé množství alkoholu. Od přítelkyně pana Smithe jsem zjistila, že během noci měl Ben několik epizod hyperventilace. V průběhu vyšetření byl pan Smith stále podrážděnější, a když se ukazovalo, že si nepamatuje některé věci, byl velmi rozrušený a začal hyperventilovat. Měl puls 84/min., TK 151/89 mm Hg a hladinu glukózy 9,4 mmol/l.

Další postup

Dala jsem panu Smithovi papírový sáček, aby přestal hyperventilovat, a snažila jsem se ho uklidnit. Po chvíli se respirační frekvence snížila a zdálo se, že pominula i úzkost. V tomto stadiu jsem ho předala do péče sestře, která měla na starosti buňku, kam byl pan Smith uložen. Během zbytku mé směny neměl pan Smith další záchvaty ani epizody hyperventilace. Výsledky vyšetření moči a krve byly normální. Při lékařském vyšetření bylo zjištěno, že pan Smith byl před tímto incidentem zdatný a zdravý, že nebyl v poslední době nemocný a neměl žádné neurologické symptomy. Lékař dospěl k závěru, že pan Smith prodělal epizodu hyperventilace související s úzkostí, po níž následovala epizoda bezvědomí, při níž byl ztuhlý, a možná měl krátký záchvat trvající asi minutu s krátkým postiktálním obdobím. Na našem oddělení jsou pacienti, kteří byli poprvé postiženi záchvatem, obvykle urgentně vyšetřeni v neurologické ambulanci. Po konzultaci s dalšími lékaři bylo rozhodnuto, že pan Smith zůstane v nemocnici na pozorování, zatímco bude čekat na CT vyšetření. Byl přeložen na neurologické oddělení. CT vyšetření odhalilo rozsáhlý tumor postihující frontální, temporální a parietální oblasti mozku a rovněž edém. Bylo doporučeno vyšetření magnetickou rezonancí. Později u něho byl diagnostikován astrocytom stupně II. Pacient byl propuštěn na carbamazepinu a čekal na neurochirurgickou operaci. Astrocytomy jsou nepříliš běžné primární nádory mozku, které postihují hlavně mladé dospělé pacienty a projevují se záchvaty. Astrocytomy stupně II jsou považovány za low grade, ale mohou recidivovat. Některé tumory mohou dobře reagovat na operaci a radioterapii a medián přežití je 5 let (Buckner et al., 2007). Diagnóza primárního mozkového tumoru byla původně maskována opakovanou hyperventilací pacienta. Můj původní dojem byl takový, že jde o zdravého mladého člověka, který se dostal do stresu, což vyvolalo hyperventilaci. To mně zpočátku zabránilo zaměřit se na možnou patologickou příčinu pacientova stavu. Když o tom uvažuji zpětně, myslím, že můj přístup k mladému stresovanému pacientovi s hyperventilací v 5 hodin ráno nebyl stejný jako k pacientovi, který měl záchvat v důsledku primárního mozkového nádoru. Dalo se těžko předpokládat, že klinický obraz pacienta nesouvisí se stresem. To však neovlivnilo ani typ, ani kvalitu ošetření, které jsem mu poskytla – ovlivnilo to pouze můj způsob uvažování o tom, jaká by mohla být konečná diagnóza.

Poučení

Je důležité zdůraznit význam amnézie, kterou pan Smith trpěl, a informací poskytnutých záchranářům. Tento případ vyžadoval nezaujatý přístup a snahu určit diagnózu na základě stavu pacienta, který zpočátku vypadal jako důsledek emocionálního rozrušení. Moje myšlenky a pocity měly vycházet z mé reakce na pacienta, když přišel. Byl stresován, protože si nemohl vzpomenout na události před epizodou, a byl vyděšený z toho, že je na pohotovosti. Měla jsem se důkladněji zamyslet nad tím, co k tomuto stavu mohlo vést, ale místo toho jsem se víc zaměřila na symptomy a podle nich si udělala závěry.

(Z impaktovaného časopisu: Lloyd D. Why a brain tumour was originally thought to be hyperventilation related toanxiety. Nursing Times, 2009, 105, č. 35, s. 27. Deborah Lloyd je vrchní sestra odd. pohotovosti St. Mary ́s Hospital v Londýně. Překlad: Mgr. Libuše Dobrovodská, dobrovodska.l@centrum.cz.)

 
  • tisk
  • předplatit si