Zpět na detail čísla

Číslo 7 - 8 / 2011

Moderní dlouhodobá péče – 15. pražské gerontologické dny

Datum: 4. 7. 2011
Autor: ew

Tradiční Pražské gerontologické dny proběhly ve dnech 25.–27. května v Praze již popatnácté, tentokrát na téma Moderní dlouhodobá péče.

Hlavními pořadateli akce byly Česká alzheimerovská společnost (ČALS), Česká gerontologická a geriatrická společnost ČLS JEP (ČGGS ) a Gerontologické centrum Praha, odbornou garantkou byla doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D., předsedkyně ČGGS. Pracovní setkání odborníků se letos věnovalo čtyřem základním tématům: společenským a medicínským aspektům dlouhodobé péče, demenci a farmakoterapii v dlouhodobé péči (3. gerontofarmakologický den). Poslední den konference byl vyhrazen workshopu, který na téma Pokroky a nové trendy v péči o lidi s demencí vedla Jitka M. Zgola z Kanady, mj. autorka knihy Úspěšná péče o člověka s demencí, určené profesionálním pečovatelům ze zdravotnických i sociálních geriatrických zařízení, studentům i rodinám nemocných.

Program přípravy na stárnutí

V Národním programu přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012 (Kvalitě života ve stáří), schváleném v usnesení vlády ČR z 9. ledna 2008, se mimo jiné uvádělo: „Dlouhodobá péče je péče zdravotní i sociální. Zdravotní a sociální potřeby jsou u části starých osob neoddělitelné. Tyto osoby potřebují jak zdravotní, tak sociální péči. Systém dlouhodobé péče musí vycházet z integrace zdravotních a sociálních služeb ústavních, ambulantních a poskytovaných v domácnosti. Rozvoj systému dlouhodobé péče vyžaduje transformaci LDN a domovů pro seniory. Negativně lze hodnotit snižující se rozsah pečovatelské služby poskytované v domácnostech jednotlivých občanů ve většině krajů. Jednou z největších výzev v oblasti dlouhodobé péče je integrace zdravotních a sociálních služeb. Několik různých poskytovatelů a zdrojů financování ztěžuje zajištění kontinuity a komplexnosti péče. Čím širší je spektrum služeb poskytovaných jedním poskytovatelem, tím větší je jeho flexibilita. Zdravotní, sociální a další služby by měly být pokud možno integrovány a poskytovány jedním poskytovatelem na jednom místě. Komunitní centra představují vhodný model takového pojetí služeb. Otázka financování je pro integraci a zajištění poskytování jednotné a komplexní péče zásadní. Přestože někteří poskytovatelé domácí péče poskytují pečovatelskou službu, obecně nedochází k žádoucí integraci zdravotních a sociálních služeb ani k žádoucímu odklonu od péče poskytované v rezidenčních (ústavních) zařízeních. Partnerství mezi vládou a místní správou může významně zmírnit problém koordinace služeb. Nezbytné je vytvoření jednoho vstupního místa do systému služeb a určení subjektu, který bude odpovědný za výsledky a efektivitu péče. Koncepce rozvoje systému dlouhodobé péče by měla vycházet z priorit stanovených v „Koncepci podpory transformace pobytových sociálních služeb v jiné typy sociálních služeb, poskytovaných v přirozené komunitě uživatele a podporujících sociální začlenění uživatele do společnosti“, která vymezuje rizika a bariéry deinstitucionalizace sociálních služeb. Zdravotní péče může často prodloužit život, k zachování a ochraně zdraví je však nezbytné ovlivnit faktory a podmínky vedoucí k udržení a ochraně zdraví, včetně sociálních determinant zdraví. Ke zlepšení zdraví ve stáří je nutné přijmout celoživotní přístup a vytvořit podmínky pro aktivní a zdravé stárnutí. Prevence a podpora zdraví v průběhu života může napomoci zvýšit soběstačnost ve stáří.“

Jaká je u nás kvalita dlouhodobé péče?

Otázkou, co z uvedeného se daří/nedaří realizovat, se zabývaly i Pražské gerontologické dny. Jejich součástí byla panelová diskuse k problematice medicíny dlouhodobé péče, které se před zaplněným sálem zúčastnili: doc. I. Holmerová, MUDr. Ivo Bureš, člen výboru ČGGS a primář Geriatrického centra Pardubické krajské nemocnice, a. s., dr. Stanislav Fiala, výkonný ředitel Asociace českých a moravských nemocnic (AČMN), JUDr. Jana Popovičová, právnička této asociace, Mgr. Monika Válková, poradkyně ministra práce a sociálních věcí (MPSV), MUDr. Alena Jiroudková, primářka Oddělení geriatrické a následné péče (LDN) Krajské nemocnice v Liberci, a Mgr. Martina Mátlová, výkonná místopředsedkyně ČALS. Z panelové diskuse vyjímáme.

Iva Holmerová v úvodu stručně rekapitulovala vývoj diskusí na téma dlouhodobé péče. Připomněla, že již na začátku 90. let formulovali odborníci úkoly a cíle české geriatrie, v nichž zdůraznili důraz na akutní péči v nemocnicích, aby byl pacient co nejdříve vyléčen a vrátil se domů. Jako další stupeň péče měly fungovat geriatrické léčebny, třetím stupněm pak byla a je péče dlouhodobá. S tehdy přijatým materiálem jeho tvůrci opakovaně seznamovali všechny příslušné instituce, přesto však, jak uvedla doc. Holmerová, byly nakonec v nemocnicích vytvořeny lůžkodny ošetřovatelského typu, nikoli léčebny dlouhodobé péče. Ani zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. podle jejích slov problém neřeší, protože se zabývá pouze „čistými“ sociálními službami a nepočítá s nemocnými seniory. „Lůžek je dost, je třeba rozvinout hlavně služby v terénu,“ uvedla I. Holmerová a dodala, že se v současnosti připravuje koncepce dlouhodobé péče, kterou ale zatím ministerstva zdravotnictví (MZ) ani práce a sociálních věcí nezveřejnila.

Dr. Fiala z AČMN připomněl, že asociace sdružuje 129 nemocnic a dalších zdravotnických zařízení, v nichž převažuje následná a dlouhodobá péče. „Až do roku 1998 nebyla následná péče v LDN hrazena ze zdravotního pojištění,“ připomněl. Nyní se podle jeho slov zdá, že zdravotní pojišťovny se se současným stavem nesmířily, podporují dále „velkou“ medicínu a oblast následné a dlouhodobé péče zanedbávají. Dr. Fiala dodal, že neustále probíhají soudní spory a smírčí řízení se zdravotními pojišťovnami (ZP), které některé výkony nechtějí hradit. K „utajovanému“ věcnému záměru zákona o dlouhodobé péči důrazně poznamenal, že ani asociace jako největší poskytovatel tohoto druhu péče dosud žádný návrh z MZ nedostala.

Poradkyně MPSV M. Válková poté upřesnila, že v současnosti se projednává čtvrtá verze návrhu zákona, která byla dána do vnitřního připomínkového řízení v resortech zdravotnictví a sociálních věcí a teprve nyní by měla být poslána do připomínkového řízení vnějšího. Kolem 77 % lidí, kterých se zákon týká, je podle jejích slov v terénu, a proto by se komunitní péče měla orientovat do vlastního prostředí. S tím souvisí i problematika příspěvku na péči, jehož přiznání někdy trvá až rok. „Řešením by byl multidisciplinární přístup,“ uvedla M. Válková. Revizní lékaři by si k posouzení stavu žadatele mohli přizvat odborníky, např. geriatry, a vhodný by byl i pohled nelékařů – sester, fyzioterapeutů, ergoterapeutů apod. Zdravotní posouzení by podle dosavadní verze návrhu zákona měli dělat dva lékaři a teprve poté by posudkový lékař rozhodl o příspěvku na dlouhodobou péči. Poradkyně ministra dále upřesnila, že „budoucím klientem dlouhodobé péče se má stát pacient, kterého tak označí ošetřující lékař v LDN – u toho se rozjede zjišťování potřeb a ZP budou péči o něj hradit nepřetržitě“, ne tedy znovu po třech měsících při novém přijetí do LDN, jak se dosud podobné situace řeší.

„Nemocnice by měly posílit geriatrická oddělení,“ podotkl k věci dr. Ivo Bureš, „aby bylo zajištěno lékařské zázemí. V LDN by se měla poskytovat péče následná.“ Také on se domnívá, že hodnocení stavu pacienta se dělá špatně, od zeleného stolu.

Podle primářky Jiroudkové by ve správném geriatrickém zařízení měla být poskytována péče subakutní a léčebně-rehabilitační a kontrol ze strany zdravotních pojišťoven by se měl zúčastňovat i geriatr.

O problémech, s nimiž se potýká její pracoviště při poskytování komunitní péče, hovořila Marie Blatoňová z agentury domácí péče. Týkají se mj. překážek, s nimiž se domácí péče často setkává u praktických lékařů (např. případy, kdy PL zakazují sestrám domácí péče informovat pacienty o zdravotnických pomůckách aj.). Při přípravě zákona by se proto podle ní mělo myslet i na to, jak zasáhnout proti nesprávnému rozhodnutí PL, tedy na jakousi kontrolu plnění zdravotnických služeb. Doc. Holmerová k tomu krátce poznamenala, že systém není nakloněn dlouhodobé péči komunitní. Uvedla, že ČGGS se v rámci oboru medicína DP snaží praktickým lékařům nabízet další vzdělávání, výsledky ale zatím nejsou valné. Jako smutný příklad citovala případ lékařky, která jako indikaci k hospitalizaci pacienta v Geriatrickém centru uvedla: „Pacienta jsem 3 roky neviděla, užívá tyto léky...“ Ve vyspělé společnosti je to založeno na kvalitě osobnosti, poznamenala k problému PL primářka Jiroudková a dodala, že pokud bude existovat kapitační platba (návštěvní služba se nehradí), umožňuje systém praktikům, aby byli takoví, jací jsou. Připomněla zároveň i další problém: u dlouhodobé péče v terénu chybějí návštěvy specialistů: „Jak si má imobilní pacient například nechat opravit zuby apod.?“

MUDr. Zelenku ze soukromého zdravotnického zařízení zajímalo, zda bude v připravovaném zákoně zakotveno, že se komunitní péče dostane i do nejzazších koutů republiky, do míst obtížně dosažitelných i pro praktické lékaře. Poradkyně MPSV Válková v odpovědi uvedla, že komunitní služby mohou zřizovat i obce a posílit by se měla hlavně domácí péče. Na to zareagovala doc. Holmerová neveselou, ale pravdivou poznámkou: „Dokud nebudou mít obce povinnost, není tento problém řešitelný.“

Závěr

Geriatrie je dle definice ČGGS ČLS JEP samostatný lékařský obor interdisciplinárního charakteru, který plní nejen specifické úkoly léčebně-preventivní, ale také integrační a metodické při vytváření uceleného systému zdravotních a zdravotně-sociálních služeb pro seniory. Tato role je umožněna zvláště propojením geriatrie jako klinické gerontologie s gerontologií experimentální a sociální. Geriatrie cílevědomě rozvíjí koncept úspěšného stárnutí, jejím cílem je optimalizace zdravotního a funkčního stavu seniorů. Zvláštní pozornost je věnována rozvoji a kvalitě následné a dlouhodobé péče včetně rehabilitačního ošetřovatelství. Jaké je v této souvislosti vyznění panelové diskuse? Odborná veřejnost je dále jednoznačně nespokojena se současným stavem, zároveň je ale rozhodnuta „nedat se“: „Musíme se hájit, musí nás být slyšet, aby prostředky šly i na dlouhodobou péči.“ (I. Holmerová.) Opatrní optimisté věří, že připravovaný zákon alespoň některé problémy dlouhodobé péče o ty nejpotřebnější z nás vyřeší.

ew

 
  • tisk
  • předplatit si