Diagnostika a výskyt profesních dermatóz

Alergická onemocnění vykazují celosvětově trvalý vzestup a zvláště u kožních chorob z povolání, tzv. kožních profesionálních dermatóz, je nezbytné poznat kontaktní alergen, tj. látku – noxu, která alergickou kontaktní dermatitidu způsobila.

Na kožní ambulanci Fakultní nemocni­ce Ostrava, která je pověřena diagnos­tikou profesionálních dermatóz (am­bulance dermatologické alergologie a profesionálních dermatóz) přicháze­jí pacienti s žádostí o vyšetření, které odesílá dermatovenerolog nebo praktic­ký lékař při podezření na možnou pro­fesionalitu onemocnění. Lékař této am­bulance vykonává konziliární službu kliniky a oddělení pracovního lékařství (dříve OCHP – oddělení chorob z povo­lání), které je oprávněno hlásit veškerá onemocnění z povolání včetně kožních. V mnoha případech nebývá vztah pro­fese potvrzen nebo pracovní vlivy vedou pouze ke zhoršování či provokaci stáva­jícího onemocnění, jako tomu je např. u atopiků (osob trpících atopickým ek­zémem). Z toho vyplývá i označení naše­ho pracoviště – ambulance dermatoaler­gologická a profesionálních dermatóz.

Testování

Jednou z hlavních vyšetřovacích metod tohoto pracoviště jsou tzv. epikután­ní testy. Skládají se z průmyslově vy­ráběných testovacích bločků, tzv. tes­toplastů, z hypoalergenní náplasti, na které sestra nanáší alergeny z testovací sady. Tato sada je tzv. standardní sada evropská (existuje také japonská a se­veroamerická). Evropská sada obsahu­je kontaktní alergeny, které se nejčastě­ji vyskytují v určité geografické oblasti, a doporučuje je mezinárodní expert­ní skupina. Podle specifik pracoviště pacienta lze použít také alergeny z řad kovů, kosmetiky, gumy, jde o tzv. sa­du kadeřnickou, zubní nebo pekařskou apod. Na epikutánní testování odesí­lají své pacienty nezřídka i ortopedo­vé a stomatologové, kteří se chystají do těla umístit kovový implantát. Při aler­gii na kovy by totiž tělo takový implan­tát nepřijalo. Současně je na pracoviště pacienta zaslána žádost bezpečnostní­mu technikovi o vydání látek, se kterými pacient může přijít při práci do kon­taktu. Všechny chemikálie, směsi nebo sloučeniny mají své bezpečnostní listy, které obsahují jejich složení, koncentra­ci, technologický postup, a proto se ně­která pracoviště tomuto brání.

Pacient na naše pracoviště přichá­zí s podrobnou zprávou, která obsahuje anamnézu rodinnou, osobní, dermato­logická onemocnění od dětského věku, nynější onemocnění (klinický obraz, lokalizaci, průběh, výsledky provede­ných vyšetření, dosavadní terapii) a po­drobnou anamnézu pracovní. Při osob­ním pohovoru s lékařem bývá pacient poučen o významu testování, jeho prů­běhu a časové náročnosti. Kontraindi­kací tohoto vyšetření mohou být akut­ní dermatitida, imunosupresivní léčba, gravidita nebo jiné kožní choroby.

Testy se aplikují na klinicky zdra­vou kůži zad po jejím odmaštění a oho­lení (a to nejlépe 2 dny předem). Pa­cient je také poučen o nutnosti 2 dny před testováním vysadit antihistami­nika, steroidy, místo k aplikaci neslunit a nemazat. Testoplasty s alergeny se za­fixují na horní část zad, jsou ponechá­ny v kontaktu s kůží 48 hodin, kdy ná­sleduje první odečtení, další zhodnoce­ní provede lékař po 3 dnech od aplikace testů, třetí odečet se provádí 4. den od nalepení. Po celou dobu testování se nesmí testoplasty navlhčit, odlepit či ji­nak poškodit. Do posledního odečtu si pacient nemyje místo aplikace.

Po zjištění pozitivní reakce na aler­gen ve vztahu k výkonu profese odesí­lá lékař pacienta na kliniku pracovní­ho lékařství s podrobnou zprávou. Ta si následně vyžádá provedení hygie­nického šetření na pracovišti pacien­ta příslušným oddělením hygieny prá­ce. Pokud se výsledek shoduje s poznat­ky lékaře, klinika pracovního lékařství potvrzuje nemoc z povolání. Následu­je odškodnění pacienta zaměstnavatelem (náhrada ztráty výdělku, bolestné a ztížení společenského uplatnění). To­to je postup, který se řídí platnou legis­lativou vycházející z vyhlášky Minis­terstva zdravotnictví ČR z roku 1997, jež stanoví postup při uznávání nemocí z povolání a vydává seznam zdravotnic­kých zařízení, která tyto nemoci uzná­vají. Nařízení vlády ČR z roku 1995 ur­čilo seznam nemocí z povolání. Veškerá dokumentace pacientů testovaných na ambulanci dermato­logické alergologie a profesionálních dermatóz je archivována po celou do­bu testování chorob z povolání na té­to ambulanci, je přístupná pouze per­sonálu našeho pracoviště a nesmí být skartována. Aplikaci a přípravu epi­kutánních testů provádí kompetent­ní sestra způsobilá k výkonu povolání bez odborného dohledu, která důsled­ně dodržuje správné a přesné postupy testování, neboť na způsobu provedení závisí interpretace zjištěných reakcí.

Nejčastější profesionální dermatózy

Podle literatury byly v 50.–60. letech nejčastější nemoci z povolání choro­by ze živočišné výroby, kde mohou být alergeny krmné směsi, gumové rukavi­ce, dezinfekční přípravky, léky, srst do­bytka a také rostlinné výroby, kde čas­to vzniká kontaktní ekzém vyvolaný pesticidy nebo pryskyřicí, kafry, silicí či pylem. V 70.–80. letech se zvyšoval počet alergií na chrom, pryže, gumá­renské chemikálie, zvláště černé pry­že a produkty stavebnictví a od 90. let jsou to především kovoprůmysl a stro­jírenství, v současnosti jsou na 3. mís­tě, za zdravotnictvím a zemědělstvím. Kovoprůmysl má jako nejčastější alergeny chladicí emulze, plastické hmoty, konzervační látky, chrom, kobalt. Aler­gen číslo 1 z kovů je nikl, na který vní­má přecitlivělost až jedna pětina žen a o něco méně mužů. Je přítomen v bi­žuterii, sponách opasků, knoflících atd. Dále pak chrom, který je součástí nátě­rových hmot, laků, pracovních rukavic, cementu nebo také zubních protéz. Ko­balt se vyskytuje jako součást barev na sklo, porcelánu, bižuterie, nůžek či sto­matologických nástrojů.

Škodlivý vliv ionizujícího záření vy­volává u zdravotníků chronickou rentge­novou nebo radiovou dermatitidu. Začí­ná plíživě na kůži a na nehtech – suchost kůže, útlum tvorby mazu a potu, fialově červený erytém, skvrnité pigmentace, lo­kální alopecie a atrofie. Poškození kůže různými chemickými látkami závisí na biologické agresivitě a koncentraci che­mikálií a na době jejího působení na ků­ži. Onemocnění postihuje nejčastěji ků­ži prstů rukou a ruce, dále předloktí, ně­kdy i obličej. První lokalizací mohou být velmi vnímavá oční víčka. Akutní for­my postihují obvykle obě ruce i zápěstí, někdy i obličej a různé jiné partie kůže v důsledku přenosu alergenu rukama. Chronické formy mívají naopak lokali­zaci méně rozsáhlou, která často přesně souhlasí s místem maximální expozice. Příčinou jsou četné alergeny ze skupiny léků, dezinfekčních látek či latexových rukavic. Antibiotika, dříve díky nabíd­ce farmaceutického průmyslu převážně penicilin a streptomycin, bývají příči­nou alergických onemocnění převážně zdravotních sester. Zdrojem přecitlivě­losti na chrom bývá ve zdravotnictví ky­selina chromsírová. Používá se k my­tí laboratorního skla, proto onemocní většinou pomocný personál. Přecitlivě­lost na nikl je v běžném životě velmi čas­tá vzhledem k vysokému výskytu po­niklovaných předmětů. Příčinou profe­sionální senzibilizace mohou být téměř výhradně poniklované předměty – nástroje a součásti přístrojů. Dříve se čas­těji vyskytovaly projevy chronického ekzému prstů u stomatologů, kteří by­li denně v dlouhodobém kontaktu s po­niklovanými nástroji. Nyní se i v tomto oboru rozšířilo běžné užívání ochran­ných chirurgických rukavic a onemoc­nění je tak prakticky na ústupu. Alerge­nem především stomatologů jsou akry­láty, se kterými přicházejí do kontaktu jak lékaři, tak zubní laborantky. Stejně tak u masérů lázeňských zařízení a ses­ter rehabilitačních oddělení může jako alergen působit masážní emulze, u rent­genových laborantů vývojky a další fo­tochemikálie.

V současné době dochází velice často k přenosu zákožky svrabové me­zi zdravotníky a pacientem, a tím ke vzniku onemocnění scabies.

Závěr

Nezbytnou součástí předcházení vzni­ku profesních dermatóz je vyhledávání počátečních stadií kontaktních derma­titid, včasné klinické vyšetření, stano­vení přesné diagnózy, zamezení kon­taktu s vyvolávající látkou, také např. změnou profese nebo úpravou pracov­ních postupů. Pracovník musí být obe­známen s výskytem „svého“ alergenu na svém pracovišti, s možností jeho eli­minace, např. změnou pracovních po­stupů. Mezi doporučeními je mimo ji­né i používání bariérových krémů před zatížením pokožky, používání vhod­ných ochranných pomůcek atd. Pacien­ta se snažíme získat pro spolupráci je­ho maximální možnou informovaností a pochopením prospěšnosti spolupráce lékaře s pacientem.

Sylvie Srpoňová, Kožní ambulance FN Ostrava

Literatura:

1. Urbanček S, Dastychová E, Buchvald D, Vocilková A. Kontaktné alergény v pracovnom a životnom prostredí; 1. vyd. Banská Bystrica: Polygrafia Gutenberg, s. r. o., 2005, 17 s. ISBN 80-969307-5-3.

2. Internetové zdroje

 

• tisk
• předplatit si