COVID-19
 
Zpět na detail čísla

Číslo 9 / 2011

Program Grundtvig – příspěvek ke vzdělávání dospělých

Datum: 5. 9. 2011
Autor: MUDr. Tamara Tošnerová

V článku se čtenář seznámí s postřehy psychiatričky MUDr. Tamary Tošnerové ze stáže v německém Pasově, kde měla možnost letos v květnu studovat program Grundtvig, určený pro podporu vzdělávání všech věkových kategorií, a v jeho rámci navštívit některé z tamních institucí péče o děti i seniory.

České dobrovolnice v Pasově

Do Pasova jsme přijely tři – já jakožto psychiatrička, kolegyně psycholožka a výtvarnice zabývající se arteterapií, a to v rámci výměnného dobrovolnic­kého programu. Naší německou part­nerkou byla Perdita Wingerter, vedou­cí společnosti Gemeinsam leben und lernen in Europa e.V. 


Pozn: Německý spolek Gemeinsam leben und lernen in Europa e.V. (Společně se učit a žít v Evropě) hledá v současné době české partnery pro projekty programů Grundtvig a Leonardo, týkající se dobrovolnické práce. Spolek Gemeinsam leben und lernen in Europa e.V. je občanským sdružením a neziskovou organizací. Angažuje se v různých oblastech, zejména pokud se týkají evropské integrace, vzdělávání, sociálních věcí a dobrovolnictví. Mezi hlavní cíle organizace patří celoživotní vzdělávání i podporování rozmanitosti a tolerance. Nejnovějším projektem spolku je webová stránka www.tatennetz.de (síť dobrovolných činů), kterou zprostředkovává zájemcům nabídky na dobrovolnou práci. Pomocí svých programů chce umožnit výměnu zkušeností s partnery z Rakouska, Nizozemska, Velké Británie a České republiky. Jde hlavně o to, jak se trénují a kvalifikují dobrovolníci, jak se připravují na dobrovolnou práci atd. Dále jde o diskusi, jaké možnosti v oblastech práce a sociálních věcí poskytne dobrovolnictví. V případě zájmu o další informace lze kontaktovat: Ernst Philip Schnabel, Gemeinsam leben & lernen in Europa e.V., Leopoldstraße 9, 94032 Passau. Tel.: +49/851/2 132 740, fax: +49/851/2 132 739, e-mail: sekretariat@gemeinsam-in-europa.de. Web: http://www.gemeinsam-in-europa.de.


Pasov je druhé největší město dolního Bavorska s 50 000 obyvateli. Zdravot­ně­sociální služby tu zabezpečuje cír­kev (Maltézská pomoc a Caritas). Po­třebné instituce, jimž se nedostáva­jí finance, dotuje stát. V současnosti se například jedná o mateřské školky. Na péči se podílí i diakonie, speciálně v prevenci duševních chorob. Psychiat­rie, tak jak je běžná u nás, v Pasově ne­ní – ani ambulantní, ani ústavní. Péči tu poskytuje diplomovaný psycholog v Poradenství pro psychické zdraví, dá­le pak desítky dalších psychoterapeutů, k dispozici je i řada alternativních pro­fesí. Nicméně právě v květnu 2011 byl položen základní kámen pro výstav­bu psychiatrického zařízení s 60 lůžky a ambulancí. Bude sloužit také akutní péči a dětské psychiatrii. Jak nám bylo řečeno, má začít fungovat do dvou let.

Domovy pro seniory v Pasově nedělají z klientů děti

V Pasově je k dispozici 10 domovů pro seniory, všechny nad 100 lůžek. Bez výjimky přijímají i seniory postiže­né demencí. Pokoje jsou zde maximál­ně dvoulůžkové. Veškerá zařízení jsou v Pasově ad hoc kontrolována zdravotní pojišťovnou. Jsou pečlivě supervidovaná a musí splňovat standardy kvality péče. Kvalifikací pro zde pracující sestry je tříleté studium zaměřené na zdravotně­ ­sociální oblast.

Některé z těchto domovů jsme na­vštívily. Nepřehlédnutelné je, že na rozdíl od mnohých našich zařízení zde nejsou k dispozici infantilizující před­měty. Výzdoba byla bez papírových či keramických sluníček a rybiček, jen na pokojích byla plyšová zvířata. K dis­pozici byly hry obsahem i formou při­způsobené dospělému věku. Ze živých zvířat byly k vidění rybičky v akváriu, tu a tam byl přítomen kocour, psi ne­byli zastoupeni vůbec. V ústavu též nebyli přítomni ve větší míře rodinní příslušníci, třebaže do zařízení na ná­vštěvy docházejí. Sporadicky byl vidět dobrovolník, jak odchází s klientkou na procházku. K pití nikde nebyla lah­vička s dudlíkem, ale plastický pohár s pítkem, bryndák měl charakter spí­še obrovské zástěry. Náležitost k církvi byla patrná jen velkým křížem na zdi a účastí na mši. Práce personálu na PC je v těchto institucích pod dohledem, internet ne­ní běžně dostupný, jednak kvůli hroz­bě virů, jednak kvůli surfování místo pracovního výkonu.

Dětská zařízení v Pasově

Z dětských zařízení jsme navštívi­ly základní školu pro tělesně postiže­né děti, provozovanou Caritas. Obje­víme ji jakožto osaměle stojící v kopci, s krásným výhledem do zeleně. Škola je obklopena parkem s desítkami ná­paditých outdoorových pomůcek, na­jdeme tu i úschovnu nejrůznějších trojkolek a vozítek, individuálně vy­robených pro různá postižení. Veškeré hry a pomůcky vytváří firma placená ze sponzorských darů. Jak nám prů­vodce zdůraznil, se sponzorskými da­ry není problém. Tělesně postižené dě­ti z oblasti Dolního Bavorska jsou den­ně sváženy mikrobusy do tzv. Kschule, večer je zajištěn maltézskou pomocí zase převoz domů. Na dopravu připlá­cejí rodiče. Škola je komplexně zaměřená. Kromě vlastní individuálně zaměře­né výuky sem patří ergo­ a fyziote­rapeutické aktivity, logopedie. Nově je součástí školy i mateřská školka, samozřejmostí jsou chráněné dílny. I když integrace do společnosti, jak přiznává vedení školy, je problema­tická, záleží značně na postojích rodi­čů. Na nástěnkách na chodbách školy nás všude provází jméno Dr. András Pető a jeho metoda zvaná Conducti­ ve Education. Prof. Dr. András Pető (1893–1967) z Budapešti je autorem rehabilitační metody napomáhající vzdělání. Metoda je součástí desítek pracovišť, z nichž jedno z nich je prá­vě v Pasově.

Podpora studentů nad 50 i nad 80 let

V rámci vzdělávání generace 50+ je k dispozici řada kursů a možností za­pojit se do přednáškové činnosti. Na rozdíl od ČR je k dispozici vzdělávací činnost i pro tzv. 4. generaci – 80+. Za­jišťuje ji organizace Caritas, jejíž čle­nové docházejí do bytů studujících se­niorů. Sociální služby jsou obdobné jako u nás, terénní pečovatelská služ­ba je vyměřovaná v čase. K popovídá­ní není určena, k tomu je vyčleněná navíc návštěvní služba. 

Denní péče o seniory

Denní centra jsou více soustředěna na nemocné s Alzheimerovou chorobou než na zdravé seniory. Poněkud složi­tý je převoz klientů mikrobusem do 20 km vzdáleného denního centra ve vesničce Wotzdorf, do domku, v němž sídlí denní centrum pro seniory. Vesni­ce nemá obchod, hospodu, kostel, nic. Před centrem bez zahrádky stojí na as­faltu stolek s židličkami, kde odpoled­ne sedí personál. Vidíme to jako denní centrum s problematickými celoden­ními aktivitami pro postižené seniory. Vzhledem k tomu, že jsme dobrovolni­ce, vycházíme každá s jednou senior­kou na obhlídku – jediné, co objevíme, je kravín. Fotografovat nesmíme.

Projekty pro nezaměstnané seniory

Probírala jsem situaci s Franzem Hau­berem, vedoucím Agentur fűr Arbeit (bývalé úřady práce), který má na sta­rosti nezaměstnanou populaci 50+ ve dvou projektech:

1. Projekt „impuls“ pro nezaměstna­né nad 2 roky, se zřetelem na těž­kosti, zdravotní a psychické potíže, motivování ke změně (tito lidé jsou chápáni jako náročnější klientela).

2. Perspektiva 50+ (jednodušší, snazší pomoc).

Dozvěděla jsem se, že invalidní dů­chod získávají tělesně postižení obtíž­něji než psychicky nemocní. V součas­nosti je na úřadu v Pasově evidováno 300 nezaměstnaných. Franz Hauber má v péči 20 z nich, věnuje se i jejich so­ciálním problémům, začlenění do spo­lečnosti (jdou spolu do muzea, neza­městnaný absolvuje zdravotní kursy – např. masáže, navštíví fabriku, kvů­li možnosti inspirace). Firmy dostanou 30–50 % z platu zaměstnance, přijmou­li seniora nad 50 let nad pouhý rok!

Rekvalifikace je sice samozřejmos­tí, ale často chybějí základní znalosti či existuje jazyková bariéra nebo zdra­votní handicap. Do starobního důcho­du odchází Němci v 65 letech, ženy v 63 letech, ale směřují k hranici 67 let. Vcelku lze říci, že v Německu, i při zá­kladních znalostech pomoci ve stáří, lze složitější sociální situace řešit jak v oblasti příspěvků, tak případného umístění do vhodného institutu.

Zdroj: materiály Národní agentu­ry pro evropské vzdělávací programy

MUDr. Tamara Tošnerová

 
  • tisk
  • předplatit si