Čím se řídit při sestavování dezinfekčního řádu?

Dezinfekční řád, který je součástí provozního řádu zdravotnických zařízení, vychází z odhadu míry infekčních rizik a jeho obsah a forma podléhá legislativně vyhlášce č. 306/2012 Sb., o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče.

 

Dezinfekční řád si sestavuje provozovatel zdravotnického zařízení (ZZ) sám a plně za něj odpovídá. Krajské hygienické stanice (orgány ochrany veřejného zdraví) pouze kontrolují jeho obsah a dodržování. Pokud tedy vybrané přípravky odpovídají z hlediska účinnosti, splňují požadavky registrace/notifikace v ČR a provozovatel ZZ má ke všem náležité doklady, hygienické stanice dezinfekční řád z hlediska výběru dezinfekčních prostředků neovlivňují. Provozovatel ZZ je povinen zaslat provozní řád (a tady i dezinfekční řád) příslušné krajské hygienické stanici ke schválení, a to před zahájením provozu, v případě legislativních změn nebo při změně v rozsahu poskytované péče. Pokud si ten, kdo dezinfekční řád sestavuje není jist svým výběrem přípravků, měl by jej s hygieniky konzultovat.

Dezinfekční řád by měl být sestaven tak, aby byl účinný, ekonomicky efektivní, zaměřený na kritická místa a postupy a upravený každému pracovišti přímo na míru. Při sestavování dezinfekčního řádu vycházíme z legislativní povinnosti dezinfekční prostředky střídat, a to dle účinné chemické látky a s přihlédnutím k možným vzájemným interakcím konkrétních produktů (případnou nevhodnost prostřídání s tou kterou účinnou látkou uvádí výrobce). Vyhláška č. 306/2012 Sb. neurčuje časový úsek pro použití jednotlivých dezinfekčních přípravků, ani interval jejich vzájemného střídání. Obecně platí, že prostředky by se měly střídat nejdéle po měsíci.

Stejně jako u léčiv, je třeba kontrolovat dobu exspirace dezinfekčních prostředků. Proexspirované přípravky nepoužíváme ani nedržíme mezi ostatními.

Jak tedy řád sestavit?

Dezinfekční řád má svou zažitou formu dle jednotlivých oblastí:

·        ruce,

·        kůže,

·        sliznice,

·        nástroje,

·        plochy a povrchy,

·        a případně další specifika, jako např. endoskopy, inkubátory apod.

Ty se v řádu rozpracovávají – čím podrobněji, tím menší bude riziko chyb a omylů. Nejjednodušší je odpovídat při jeho sestavování na otázky: Co? Kdy? Jak? Čím?

Tedy co dezinfikuji (nástroje po použití, pracovní povrchy, podlahy , příslušenství, ruce, pokožku před/po invazivních zákrocích aj.), kdy to dělám (např. jednou denně, po každém pacientovi, po kontaminaci biologickým materiálem, po použití apod.), jak to dělám (otřením, ponořením, vtíráním apod.) a čím to dělám (kterým přípravkem s uvedením spektra účinnosti, expozičního času a používané koncentrace).

Každá chemická látka má danou antimikrobiální potenci. Cílem není pouze eliminovat potenciální patogeny, ale také nezničit dezinfikovaný nástroj a nepoškodit zdraví pacienta ani ošetřujícího personálu.

Obecné zásady používání dezinfekčních přípravků

Pokud chceme dezinfekční přípravky správně používat, musíme dbát nejen na jejich správnou volbu pro daný povrch, ale i optimalizovat faktory, které výsledný efekt ovlivňují. Těmi jsou:

• teplota (s růstem teploty v aplikační oblasti dezinfekčních přípravků vzrůstá rychlost množení mikroorganismů, ale i účinek dezinfekčních přípravků; celkově vzrůst teploty působí příznivě na výsledek dezinfekce ve většině případů; teplota vody pro přípravu dezinfekčních roztoků se stanovuje dle pokynů výrobce);
• kontaktní doba (likvidace mikroorganismů má logaritmickou závislost na čase, potřebná doba závisí na citlivosti mikroorganismů vůči dezinfekčnímu přípravku);
• koncentrace roztoku (překročení výrobcem stanovené účinné koncentrace dezinfekčního přípravku nezvyšuje mikrobicidní účinnost, ale hrozí poškození např. pryžových součástí dezinfikovaných zařízení rozleptáním);
• ph (symbol alkality a kyselosti roztoků ovlivňuje účinnost i při malých změnách koncentrace);
• čistota zařízení (aktivní látky obsažené v dezinfekčních prostředcích reagují s organickými zbytky, kdy dochází k inaktivaci aktivní látky v dezinfekčním přípravku;)
• vlastnosti a kvalita vody používané k přípravě dezinfekčního roztoku (úroveň provedené dezinfekce závisí na tvrdosti vody používané k přípravě dezinfekčních roztoků, tvrdá voda indikuje přítomnost vápenatých a hořečnatých iontů, vytváří kámen a prostor pro usazování anorganických nečistot);
• délka expozice (je délka působení dezinfekční látky na mikroorganismus. Během působení dochází k inaktivaci dezinfekční látky na materiálech okolního prostředí /kovové povrchy/ a také k absorpci biologickým materiálem. Průměrná délka expozice se pohybuje mezi 15–30 minutami).

Nedodržení účinné koncentrace dezinfekčního prostředku, teploty, doby expozice, stejně jako nevhodný výběr dezinfekčního přípravku a způsob jeho aplikace, snižují sanitační účinnost nebo činí proces sanitace neúčinným.

Čemu věnovat při sestavování řádu pozornost?

• etiketě přípravku, která musí být v českém jazyce a musí obsahovat informace o složení přípravku, návod k použití, spektrum účinnosti s odpovídajícími koncentracemi a bezpečnostní značení (tzv. R-věty = rizikové, S-věty = ochranné);
• produktové informaci, která poskytuje detailnější informace o přípravku než je uvedeno na etiketě;
• bezpečnostnímu listu přípravku, který musí být pracovníkům snadno dosažitelný, ať již v tištěné, nebo v elektronické formě. Je to jakýsi průkaz bezpečnosti daného přípravku, obsahující informace např. o první pomoci, toxicitě a vlivu na životní prostředí.Všechny dezinfekční přípravky, ať jsou zařazeny jako biocid, zdravotnický prostředek či léčivo, musí mít testovanou a deklarovanou mikrobicidní účinnost.

Biocidní přípravky (čisticí nebo dezinfekční) se registrují na Ministerstvu zdravotnictví ČR – mají tedy registrační čísla.

Zdravotnické prostředky se ohlašují na Ministerstvu zdravotnictví ČR a musí mít tzv. Declaration of conformity (prohlášení o shodě), což je uvedeno na etiketě podle označení písmeny CE (př. CE 0297).

U biocidních a u zdravotnických prostředků musí být uveden český distributor.

Léčiva jsou identifikována kódy Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) – to se týká především přípravků na sliznice.

Při sestavování dezinfekčního řádu je třeba mít na paměti, že na trhu je v současné době více než 700 dezinfekčních a čisticích přípravků, ale nikoli chemických látek. Název přípravku od jiné firmy tak nemusí automaticky znamenat jinou účinnou látku nebo kombinaci látek. A také je třeba mít na paměti, že levné věci bývají nakonec drahé. Nápadně levné jsou proto, že v nich něco chybí a projevit se to může například poškozením pomůcek, nástrojů nebo nedostatečnou ochranou zdraví.

---

Pamatujte:

Enzymatické přípravky nejsou dezinfekční, ale pouze čisticí.

Pokud přeléváme dezinfekce z větších balení do menších, musíme nádobu, do níž přeléváme, označit datem exspirace, šarží a názvem přípravku, aby bylo zřejmé, odkud jsme prostředek do balení nalili. Jako náhradní obaly nikdy nepoužíváme obaly od potravin a nápojů.

pvseteckova@fnbrno.cz

redakce Florence

 

 

 

• tisk
• předplatit si