Kognitivní aktivizace seniorů

Jedním z ošetřovatelsko-terapeutických cílů na našem pracovišti je snaha o udržení či zlepšení kvality života seniorů v době, kdy u nich výrazně dochází ke snížení soběstačnosti v denních aktivitách a schopnosti se postarat o sebe.

Naše oddělení nabízí aktivity, které za­hrnují podporu soběstačnosti, procvičo­vání fyzických i psychických schopnos­tí. Aktivity vycházejí z individuálního plánu v rámci možností odpovídajících zdravotnímu stavu klientů. Individuál­ní plán se sestavuje po posouzení funkč­ního stavu seniora. Kromě anamnestic­kých údajů zahrnuje i vyšetření kogni­tivních funkcí, posouzení psychického stavu a soběstačnosti. Vychází z indi­viduálních potřeb seniora s ohledem na jeho biografii a osobní cíle, kterých by rád dosáhl. Jedním z vhodných pro­středků, které naše oddělení využívá, je kognitivní aktivizace.

Kognitivní aktivizace tvoří vý­znamnou součást trénování kognitiv­ních funkcí a kognitivní rehabilitace, která je součástí celkové rehabilitace se­niora. Souhra mezi tělesnou a duševní aktivitou, spolu se sociálním zázemím, tvoří základ zdraví, které napomáhá se­niorovi k brzkému návratu do domácího prostředí. Součástí kognitivní aktiviza­ce je trénování paměti, které patří mezi nefarmakologické preventivní přístupy s cílem zvýšit či udržet paměťové schop­nosti jedince na zdravé úrovni po delší období života. Za cíl si klade trénovat paměť někdy i několika druhů součas­ně, podporovat soustředění, koncentra­ci a vzájemnou komunikaci. Jednotlivá cvičení dále procvičují grafomotoriku a jemnou motoriku, rozvíjejí kreativi­tu, logiku, obrazotvornost a fantazii. Se­niorovi umožňují prožít úspěch na jeho mentální úrovni. Pocit úspěchu přináší motivaci ke zvládání dalších úkolů.

Sestavení tréninkové skupiny

Vstup seniora do kognitivně-aktivizační skupiny je indikovaný na základě od­borného doporučení lékaře, ergotera­peuta a sestry. Kognitivní terapeut pak posoudí, je­li senior do skupiny vhod­ný, a domluví se s ním na dalším po­stupu. Účast ve skupině je nutné vhod­ným způsobem nabídnout, doporučit, vysvětlit a připravit seniora na práci ve skupině. S některými seniory je vhodné nejdříve pracovat individuálně. (Křivošíková, 2009) Pokud nejsou přítom­na zdravotní omezení, je možné se za­bývat jeho účastí ve skupině. Senioři do skupiny vstupují s určitými obava­mi, proto je vhodná nejdříve edukace. Leckdo se s kognitivní aktivizací setká­vá jako s něčím úplně novým. Důleži­té je společně hledat, co by mu zjednodušilo jeho začlenění do skupiny, a za­jistit, aby práce v ní byla pro něj nejen bezpečná, ale i zajímavá.

Skupinu tvoří 8 až 10, případně u kognitivně zdatnějších až 12 senio­rů. Jednou ze zásad při sestavování tré­ninkové skupiny je, aby byla homogen­ní (tvořená seniory se stejnou kognitivní úrovní). Trvání terapeutické hodiny je 45 až 60 minut. Rozmezí je samozřej­mě individuální dle náročnosti jednot­livých cvičení, konkrétního programu či struktury postižení seniorů. Hodi­ny mají podobu strukturovaného skupinového sezení s použitím různých aktivit vhodných ke stimulaci klien­tů. Harmonogram je pro lepší časovou orientaci pevně stanovený na každém pavilónu. Hodiny probíhají v tělocvič­nách nebo společenských místnostech vybavených magnetickou tabulí, kogni­tivní sadou a dalšími pomůckami ke kognitivní aktivizaci. Před započetím hodiny je důležité zajistit, aby si senioři dle potřeby vzali brýle, a podle potřeby taktně ověřit funkčnost naslouchátka. Rovněž důležité je i odstranění ruši­vých podnětů, zvuků a eliminovat pří­tomnost nezúčastněných osob.

Schéma hodiny

Začátek setkání se zahajuje pozdravem a vzájemným představením členů sku­piny. Dohodne se, jak si účastníci přejibýt oslovováni. U kontinuálního setká­ní je žádoucí zopakování si jmen účast­níků. (Klucká, Volfová, 2009) Součástí je přivítání nových členů anebo rozlou­čení se s odcházejícími. Pokračuje se seznámením se s programem a orien­tací v realitě.

Ukotvení v realitě je zaměřené na udržování informovanosti seniorů o čase, místě a probíhajících událostech dne. Obsahuje připomínání, kdo jsou, kde se nacházejí, nabízejí se jim krát­ké zprávy o tom, co se zajímavého děje ve městě, regionu, ve světě. Připomínají se významné události a svátky. Orientace v realitě má svůj podíl na zlepšení orientačních schopností seniora na od­dělení a prokázán je i blahodárný úči­nek na jeho kognitivní funkce.

Koncentrační cvičení. Cvičení je nutno přizpůsobit disabilitě seniorů se zřetelem na jejich smyslová omezení. U cvičení typu tužka–papír je třeba dbát na dostatečně velká a zřetelná písmena, kontrast barev a v textu je třeba používat pouze dva druhy písma. U poslechových cvičení klademe důraz na srozumitelný a hlasitý přednes při čtení.

Tréninkové úkoly mívají různou ob­tížnost, která se po zvládnutí postupně zvyšuje, a množství cvičení může přibý­vat. Většina tréninkových úkolů je vět­šinou orientována na práci s logicko­-smyslovou dlouhodobou pamětí. Ně­které tréninkové úkoly jsou věnovány jenom jednomu samostatnému tématu a podmínkou je, aby tyto činnosti byly smysluplné. (Preiss, Křivohlavý, 2009) Metody, které se používají, jsou: meto­da výkladová, dialogická a řešení pro­blémů v malých skupinách. Senior po­třebuje vědět, proč něco dělá, k čemu to vede a jakou to má utilitární hodnotu. Teoretické vysvětlování tvoří jenom nezbytně nutnou část k pochopení výkonu a záměru jednotlivých úkolů. Zdůraznit je zapotřebí především rozdíl mezi dlou­hodobou a krátkodobou pamětí, osobi­té limity, tempo a možnosti každého se­niora. Aby se předešlo chybám, při no­vých úkolech je nutné jednotlivé kroky několikrát zopakovat, ptát se, zda všich­ni porozuměli a porozumění si ověřit.

Sebereflexe a závěrečné hodnocení. Terapeut identifikuje zdary a ne­ zdary, chyby a úspěchy a zpětně posky­uje podněty a postřehy od samotných seniorů. Pokud terapeut najde správ­ný přístup, senioři sami v sobě dokáží objevit nové schopnosti. Mohou se tak sami přesvědčit, že nikdy není pozdě chtít něco v životě dokázat. Sice se už novým věcem neučí tak rychle a lehce jako mladý člověk, ale dokáží se učit intenzivněji a důkladněji než dříve.

Upoutávka na příští hodinu moti­vuje seniory k dalšímu učení, a tak k ro­zumnému využití jejich volného času po dobu hospitalizace. Před závěrem hodi­ny je možné některým seniorům zadat i jednoduché domácí úkoly.

Závěr tréninkového bloku tvo­ří závěrečné rozloučení. Zpívání, po­zdrav, dupání, tleskání a mávání, kte­ré se pravidelně opakují. Formy loučení udržují pocit stálosti, bezpečí skupi­ny a zároveň předcházejí stereotypu. (Klucká, Volfová 2009)

Závěr

Komplexní a systematická léčba s vyu­žitím všech dostupných léčebných me­tod a postupů může příznivě ovlivnit celkový průběh a prognózu některých onemocnění, zlepšit sociální interakci a zkvalitnit život seniora. Kognitivní aktivizace se zaměřuje na nácvik a vy­lepšování kognitivních funkcí, na tré­nování pozornosti, soustředění, paměti a nacházení řešení u složitějších úkolů. Procvičování a posilování těchto funk­cí probíhá formou různých her, cviče­ní, úkolů na papíře, magnetické tabu­li, skládání puzzle, práce s kognitivní sadou a s mnoha dalšími pomůckami. Významným terapeutickým faktorem je skupinová dynamika. Během trénin­ku dochází k navazování sociálního kontaktu mezi lidmi tím, že mají příle­žitosti k diskusi, vzpomínání a výměně svých znalostí či zkušeností. Adapta­ce na nemocniční prostředí je rychlejší a život prožitý v nemocnici je o něco přijatelnější a kvalitnější. Noví přátelé se navzájem psychicky podporují a při­spívají ke zvyšování sebedůvěry.

Mgr. Květoslava Hošková, Thomayerova nemocnice, Geriatrie-LDN, Praha

Literatura u autorky

 

• tisk
• předplatit si