Maligní mezoteliom tunicae vaginalis testis

Abstrakt: Mezoteliom je nádor serózních blan (pleury, peritonea, perikardu, tunica vaginalis testis a ovariálního epitelu). Je známo, že až 80 % mezoteliomů vzniká v pleurální dutině. Mezoteliom je velmi agresivní typ zhoubného nádoru a je ve­ lice obtížně léčitelný. Klíčová slova: maligní mezoteliom – tunica vaginalis testis – ošetřovatelská péče.

The malignant mesothelioma of the tunica vaginalis testis

Abstract: Mesothelioma is a cancer of serous membranes (pleura, peritoneum, pericardium, tunica vaginalis testis and ovarian epithelium). It is known that up to 80% of mesothelioma arising in pleural cavity. Mesothelioma is a very aggres­ sive type of malignant tumor and it is very difficult to treat.

Key words: malignant mesothelioma – tunica vaginalis testis – nursing care.

Úvod

Mezoteliomy jsou nádory serózních blan, tj. mohou vznikat z pleury, peri­tonea, perikardu, tunica vaginalis tes­tis a ovariálního epitelu. Až 80 % mezo­teliomů vzniká v pleurální dutině a jsou tedy nejčastějším primárním nádorem pleury. Mezoteliom je velmi agresivní typ zhoubného nádoru a je velice ob­tížně léčitelný. Historie tohoto typu ná­doru je datována do roku 1767, kdy byl J. Lieutaadem popsán nádor pohrudni­ce. Do roku 2007 bylo v odborné litera­tuře publikováno 80 případů maligní­ho mezoteliomu vycházejícího z tunica vaginalis testis. Nádory skrota, vychá­zející z tunica vaginalis testis, jsou vel­mi vzácné. Vedle maligního mezotelio­mu jsou to benigně se chovající adeno­matoidní tumor mezoteliálního původu, benigní papilární mezoteliom a reaktiv­ní mezoteliální hyperplazie.

Kazuistika

76letý pacient s maligním mezotelio­mem tunicae vaginalis testis vpravo, diagnostikovaným v listopadu 2007, byl převzat do trvalé péče onkologic­kého centra. Pacient v rámci protiná­dorové terapie podstoupil primární chirurgický výkon, tj. pravostrannou orchiektomii. V únoru 2009 byla dle kontrolního CT vyšetření břicha, malé pánve a třísel prokázána progrese one­mocnění ve smyslu pánevní lymfadenopatie vpravo a oboustranné ingui­nální lymfadenopatie. Z pravého třís­la byla extirpována uzlina k vyloučení nebo potvrzení metastatického posti­žení mezoteliomem. Histologicky byl v extirpované lymfatické uzlině pro­kázán papilární mezoteliom. Pacient byl následně indikován k emaskuli­nizaci a perineostomii bez inguinální lymfadenektomie. Histologic­ky byl prokázán středně diferencova­ný papilární mezoteliom skrota a pe­nisu, levé varle bylo bez průkazu ma­ligních struktur.

V odstupu 2 měsíců po operačním výkonu byl pacient indikován k radio­terapii pánve a obou třísel do celkové dávky LD 40 Gy/20 frakcí. V září 2009 byly u pacienta zjištěny kožní meta­stázy v oblasti perinea. Pacient byl indikován k paliativní radioterapii do celkové dávky LD 40 Gy/20 frakcí. Po radioterapii následovala systémo­vá chemoterapie na bázi pemetrexe­du v kombinaci s cisplatinou. Celkem bylo podáno 5 sérií. Pro projevy nefro­toxicity bylo od další aplikace cisplati­ny ustoupeno, do kombinace s peme­trexedem byla přidána karboplatina. Celkem byly podány 3 cykly chemote­rapie. Chemoterapie byla podávána od října 2009 do června 2010. Na počát­ku srpna 2010 došlo k významnému zhoršení celkové stavu pacienta v dů­sledku oboustranné bronchopneumo­nie. Onkologická léčba byla u pacienta definitivně ukončena v důsledku pro­grese onkologického onemocnění a vy­čerpaných léčebných možností. Pacient byl indikován k paliativní onkologické péči s cílem zajistit co nejlepší možnou úroveň kvality jeho života, a to cestou lůžkového hospicu.

Ošetřovatelská diagnostika

Sledovala především schopnost sebe­péče pacienta, související s aktuálním částečným omezením jeho mobility. Diagnóza „deficit sebepéče“ zohledni­la cíl směřující k dosažení maximální výše soběstačnosti našeho pacienta tak, aby byl pozitivně motivován a efektiv­ně spolupracoval s ošetřovatelským týmem. Diagnóza „zhoršená pohybli­vost“ zohlednila momentální částeč­nou imobilitu. Ošetřovatelské cíle ve vztahu k této diagnóze byly dynamicky přizpůsobovány vývoji klientova stavu, který byl stacionární.

Diskuse a závěr

Paratestikulární maligní mezoteliom je vzácné nádorové onemocnění, kte­ré se nejčastěji vyskytuje u starších mužů. Cca polovina nemocných je ve věku 55–75 let. Za rizikový faktor roz­voje mezoteliomu je považována expo­zice azbestu. Nádor se nejčastěji klinic­ky manifestuje pod obrazem hydrokély. Exaktní stanovení diagnózy je obtížné a v 56 % je nádor zjištěn až při operaci pro hydrokélu. Méně často se nádor pro­jeví jako nepravidelné paratestikulár­ní útvary postihující provazec semen­ný, nadvarle i varle. Literární prameny uvádějí, že až ve 13 % případů je po­stižena kůže skrota a penisu. Mezote­liom metastázuje do lymfatických uz­lin, primárně pánevních, retroperitoperitoneum. Diagnostika mezoteliomu se opírá o vyšetření ultrastruktury, po­užívá se vždy ve sporných případech. Imunohistochemické charakteristiky mezoteliomů zahrnují 100% pozitivi­tu EMA (epithelial membrane antigen) a kalretininu, 89% pozitivní nález trom­bomodulinu, 83% pozitivitu CK7 a ve všech případech negativitu CK20 a CEA (karcinoembryonální antigen). V léčbě tohoto typu nádoru je primárně indiko­vána radikální orchiektomie z inguinál­ního přístupu. Rozsáhlejší defekt šour­ku je možné překlenout lalokem kůže šourku s bází na perineu. U 50 % pa­cientů dochází k rekurenci, u 24 % lo­kální a u 36 % systematické. Průměrná doba přežití jsou dva roky. Kontroverzní je přínos inguinální, pánevní a retrope­ritoneální lymfadenektomie a adjuvant­ní radioterapie pro zlepšení prognózy nemocných po orchiektomii. V systé­mové chemoterapii je používán gemci­tabin, cisplatina a pemetrexed.

Doc. MUDr. Ladislav Slováček, Ph.D., Klinika onkologie a radioterapie FN a LF, Hradec Králové, Katedra válečného vnitřního lékařství FVZ UO, Hradec Králové

Literatura:

1. Krolluper M, Benková K, Novák J. Paratestikulární maligní mezoteliom: kazuistika. Česká urologie 2007, 11 (3): 98–100.

2. Gonzales-Tova J, Escalera Almendros C, Sanchez Macias J et al.: Malignant mesothelioma of the tunica vaginalis. Actas Urol Esp, 2000, 24(9): 757–760.

3. Winstanley AM, Landon G, Berney D, Minhas S, Fisher, C, Parkinson MC. The immunohistochemical profile of malignant mesotheliomas of the tunica vaginalis: a study of 20 cases. Am J Surg Pathol, 2006, 30(1): 1–6.

4. Pelzer A, Akkad T, Herwig R et al. Synchronous bilateral malignant mesothelioma of tunica vaginalis testis: early diagnosis. Urology 2004, 64: 1031.

5. Marečková J. Ošetřovatelské diagnózy v NANDA doménách. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1399-3.

Recenzovali:

Pplk. MUDr. Jan Psutka, Fakulta vojenského zdravotnictví, katedra organizace vojenského zdravotnictví, Univerzita obrany Hradec Králové, náčelník skupiny

Plk. MUDr. Vladimír Pavlík, Ph.D., Fakulta vojenského zdravotnictví, katedra vojenské hygieny, Univerzita obrany Hradec Králové, náčelník skupiny

 

• tisk
• předplatit si