Můj příspěvek k roku seniorů

Když přemýšlím nad tím, co se za celý můj život nejvíc změnilo, pak docházím k závěru, že je to stárnutí populace. Přibývání staříků a stařenek. Pamatuju ještě svého pradědu, který umřel v 83 letech a celá rodina jeho věk považovala za naprostý zázrak. Dnes je to spíš běžné. Odborníci říkají, že život člověka je determinován 120 lety. Někteří optimisté se dokonce domnívají, že naši vnuci budou nesmrtelní, protože medicína bude schopná vyléčit všechny nemoci a nahradit všechny orgány. Hurá, já tomu věřím!

Ale jak žít tento nadstavbový život? To je otázka. Je to otázka už pro dnešní sestry, které profese vede osudově na obě strany lůžka. A lidé na obou těchto stranách opravdu stárnou. Je to zkušenost úplně nová a vyrovnáváme se s ní nejen u nás. Letošní rok byl mezinárodně vyhlášen Rokem seniorů (u nás začal v říjnu loňského roku a potrvá ještě celý letošní rok), tak třeba něco napoví.

V náročném povolání, jako je ošetřovatelství, je kondice a zdraví sestry denně atakováno zvedáním, přemisťováním a polohováním pacientů, manipulací s těžkými předměty, v psychické rovině střetáváním se se skutečnými problémy jiných lidí, kontaktem s chemikáliemi a infekcemi. Není výjimkou, že i relativně mladá sestra se cítí opotřebovaná a vyhořelá. Její pochopitelnou snahou je v jistém věku se přesunout na méně exponovaná místa a rozumný zaměstnavatel jí to umožní.

Na stárnutí populace reagují také politici a prodlužují věk odchodu do důchodu. Už dnešní mladé sestry budou, vydrží-li, sestrami šedesátnicemi a míst s menší zátěží, například v administrativě, určitě nebude na rozdávání. Nastal tedy čas klást si otázky, jak rozložit síly, aby vydržely.

Je mnoho věcí, které nás rozrušují. Nic ale není důležitějšího než vlastní zdraví. Proto se nenechme vykolejit malichernostmi. Klidný stav mysli našemu zdravotnímu stavu přináší užitek. Vracejme se k němu vědomě a stále. Negativní emoce (je to vědecký fakt) mají nespravedlivě delší výdrž než kladné, přicházejí velmi ochotně a nevolány a pocity, jako je zášť, utrpěná křivda, antipatie, závist škodí jejich nositeli víc a zákeřněji než mnohá bakterie.

Po mnoha létech bezplatného zdravotnictví jsme se naučili brát právo na zdraví jako samozřejmost. Ale teď doba her a malin nezralých skončila. Přišel čas, kdy je každý náš zub přepočitatelný na peníze a každé kilo navíc nás znevýhodní na trhu práce. Necháme-li všechno při tom, že se nám nechce hýbat, pracovat na sobě, správně se stravovat apod. (znáte to líp než já), a řekneme si, že jsme mladí a je čas, udržení a náprava náprava zdraví se nám prodraží. Možná pak i statisticky přispějeme k tomu, že nám osmdesátník opět bude připadat jako zázrak přírody a slovo důchod pomalu vymizí z českého slovníku.

Klidný stav mysli, radost ze vztahů s lidmi, vůli k realizaci zdravého způsobu života a práci na sobě všem současným i budoucím seniorům v Roce seniorů přeje

Jarmila Škubová

 

• tisk
• předplatit si