Inkontinence stolice a zácpa

Střevní poruchy - výzva při péči o seniory.

Při péči o staré lidi představují poruchy střevních funkcí skutečnou výzvu: ošetřování pacientů s inkontinencí stolice znamená značné vynaložení pracovního času. Chronická zácpa se ukazuje jako nemoc z blahobytu, která přes intenzivní snahy bývá jen částečně zvládána.

Podle různých pramenů trpí v Německu 2,2–7 % z veškerých obyvatel léčitelnou inkontinencí sto­lice. Z toho, při podrobnějším rozlišení, 10 % lidí trpí střevní plynatostí, 54 % trpí řídkou a 36 % příliš tuhou stolicí. Podíl žen ze všech pacientů s inkontinencí stolice tvoří 63 % a 40 % pacientů přitom překročilo 65 let. Na zácpu si v moderní industriální společ­nosti stěžuje asi pětina obyvatelstva. Musíme ovšem rozlišovat chronické zácpy a zácpy způ­sobené např. poruchou transportu stolice nebo jejího vývodu. Často je příčinou inkontinence nebo obstipace neurogenně podmíněná porucha funkce střev, jako je tomu například při Parkin­sonově chorobě. Poruchy funkce tlustého střeva mohou mít příčinu také v účinku různých me­dikamentů, jako např. léky proti bolesti, antide­presiva, nebo při dehydrataci, špatných vyživo­vacích návycích a nedostatku pohybu.

Pečovatelská intervence

Na začátku přípravy ošetřovatelských opatře­ní stojí vždy provedení odpovídající anamnézy. Pro odborně korektní vyhodnocení stavu vy­měšování stolice musí být nejprve jasně defi­nováno, co je považováno za vyměšování, kte­ré je normální:

• oro­anální průchodový čas 39 hodin (plus minus 5 hodin);

• vyprázdnění stolice nejméně třikrát za týden;

• plné vyprazdňování bez mimořádného tlaku;

• nucení na stolici, spojené s vyprazdňováním;

• měkčí konzistence stolice;

• žádné břišní potíže (pocity) po vyprázdnění.

V anamnéze stolice je zjišťována frekvence plá­novaného a neplánovaného vyprazdňování. Zvláštní pozornost si přitom zasluhuje hodno­cení konzistence, čas potřebný k vyprázdnění a nasazení pomocných prostředků, jako jsou laxativa, pomůcky pro kontinenci atd. K tomu je třeba zaznamenat stravovací zvyklosti klien­ta, přijímanou denní dávku tekutin a onemoc­nění, která mohou střevní poruchy vyvolávat, a relevantní lékovou anamnézu. Dále zde mají být zohledněny parametry, jako mobilita klienta, vzdálenost toalet a jejich vybavení a psychic­ká způsobilost klienta.

Před každým pečovatelským zásahem musí dojít k definování příčin poruch střev­ních funkcí a stanovení cílů péče. Nejvyšší prioritou pracovníka v multioborovém týmu je, aby byla naplňována dohodnutá koncep­ce péče sestávající zpravidla z tréninkových opatření, medikamentózní terapie a inkonti­nenčních pomůcek.

Cíle ošetřovatelské péče jsou:

• odstranění inkontinence (sekundární kon­tinence);

• likvidace zácpy;

• vytvoření akceptabilních intervalů vy­prazdňování;

• umožnění účasti na společenském životě.

Výživa při inkontinenci stolice

Nějaká jednotná speciální dieta pro tuto střev­ní poruchu není, zlepšení ale lze dosáhnout po­mocí cílených velmi individuálních změn stra­vování. Přitom jde často o tvorbu stolice a její konzistenci, která umožní lépe s danou situa­cí zacházet. Na zřeteli je třeba mít, že působeni výživy na kontinenci a činnost střev může být výrazně rozdílné. Cílem stravovacího poraden­ství při inkontinenci je dopracovat se předpisu a návrhu pro speciální situaci jednotlivých pa­cientů. Přitom může být užitečná analýza individuálních stravovacích návyků, jako třeba vše­obecně trvající nestravitelnost složek pokrmů, projevy anální inkontinence a dalších životních návyků, např. jídlo ve stresu jako řešení streso­vých situací či spěšné hltání potravy. Při lehčích formách anální inkontinence je většinou užiteč­né usilovat o vyváženou stravu. Díky dostateč­nému množství vlákniny ve stravě se dosahuje objemnější stolice. Zvětšený objem vede k pro­tažení střevních stěn, což zase stimuluje aktivi­tu střev, peristaltiku. 

Pomůcky při poruchách funkce tlustého střeva

K pomůckám při těchto problémech patří ještě dnes zejména různé plenky a podložky. Základ­ní nevýhoda pro pacienty zde spočívá v perma­nentním vysokém nebezpečí kožních infekcí ze stálého kontaktu pokožky se stolicí a ve stálém zápachu. Navíc stoupá riziko infekcí močových cest. Pro ošetřovatelský personál to znamená, že se zvyšují nároky na čas a na spotřebu ošet­řovatelského materiálu.

Pro zcela imobilní pacienty s řídkou stolicí se využívají fekální kolektory. Nasazení těch­to pomůcek vyžaduje zkušenosti, aby byla za­jištěna dostatečná frekvence péče. Novinky představují zatím dlouhodobé systémy vývo­du stolice, rektální katetry, které odvádějí sto­lici do záchytného vaku. Podle údajů výrobce je možné využívat takový systém až třicet dní. Další možností péče zde jsou anální tampóny a metody anální irigace. Moderní tampony jsou z pěnového polyuretanu, a tak pohlcují střevní plyny. Pro pacienty znamená využívání anál­ních tampónů diskrétní péči bez zátěže nepří­jemného zápachu při optimální šetrnosti vůči pokožce. Využití tampónů umožňuje aktivitu prakticky bez omezení a usnadňuje tak sociál­ní integraci, která bývá konečným cílem ošet­řovatelského plánu.

(Dietmar Hegeholz in Heilberufe č. 3/2009, kráceno, překlad jš)

 

• tisk
• předplatit si