Rozhovor s Lenkou Gutovou: „Chybám se snažíme předcházet“

V našem rozhovoru jsme se chtěli podívat do nemocnice, která se podle JCI u nás akreditovala nejdříve – do ÚVN – Vojenské fakultní nemocnice Praha. Náměstkyní ředitele pro nelékařské zdravotnické profese a řízení kvality zdravotní péče je Mgr. Lenka Gutová, MBA, která byla u těchto procesů od samých počátků, tedy od roku 2004.

Byli jste první a šli jste cestou neprošlapanou. Co pro vás znamená JCI dnes, po osmi letech zkušeností?

Od tohoto našeho úspěchu uplynul už dlouhý čas. podařilo se nám získat mezinárodní certifikát v roce 2004. Přípravy však začaly již dlouho předtím. Jako dnes si však vzpomínám na seznámení s davidem Marxem, dlouholetým spolupracovníkem tehdejšího ředitele Úvn MUDr. Miroslava Bartoše. Nevím dnes již, zda bylo rozhodnutí bez hlubší znalosti problematiky zvyšování kvality neuvážené, nebo zda se jednalo o promyšlené strategické rozhodnutí. Domnívám se, že to dnes již není podstatné. Léta další však ukázala, že cesta nebyla jednoduchá. Podařilo se nám ještě v roce 2007 certifikát obhájit, ale zdaleka ne tak lehce jako při prvním akreditačním šetření. Mezinárodní standardy pak prošly opakovaně revizemi a dnes již pracujeme se 4. vydáním. Vývoj ve Spojených státech se přirozeně nezastavil a to se také odrazilo na požadavcích indikátorů jednotlivých standardů. Ty pak byly předmětem dalekosáhlé diskuze o tom, zda jsou vůbec pro české zdravotnické prostředí vhodné. V praxi se však ukazuje, že požadavky jsou přísné oprávněně a že vždy míří k bezpečné péči o pacienta nebo o jeho blízké. Jako příklad mohu uvést dle mého názoru oprávněný požadavek na kontrolu lékařem předepsaných léčiv při vstupním lékařském vyšetření a pak při změně medikace v průběhu hospitalizace, neboť při zařazení klinického farmaceuta do týmu poskytujícího zdravotní služby se ukazuje toto rozhodnutí nejenom efektivní z hlediska ekonomického, ale především prospěšné pro pacienta. Současný management ÚVN se po strategických úvahách v loňském roce rozhodl podstoupit akreditační šetření dle standardů SAK (Spojená akreditační komise, o. p. s., pozn. red.) věřím, že po obdržení oficiálního stanoviska správní rady SAK, o. p. s., o výsledku šetření v naší nemocnici budeme dál směřovat opět k mezinárodní akreditaci JCI.

V prvním týdnu v květnu u vás proběhla akreditace SAK. Jak se do ní promítla nová legislativa, zejména zákon o zdravotních službách?

Od 1. dubna letošního roku je účinná nová legislativa – zákon č. 372/2012 Sb., jehož nedílnou součástí je uplatňování práv pacienta v praxi českých zdravotnických zařízení. Někdo je připraven lépe a někoho čeká ještě velký kus práce. Pozitivní však je zjištění, že i správci finančních prostředků našich pacientů nebo potenciálních pacientů si už uvědomují, že i externí hodnocení kvality poskytovaných zdravotních služeb může přinést pacientům prospěch. Při navazování kontraktů je toto hledisko jako mnoho dalších též zohledněno. Snad i proto našlo téma kvalita a její hodnocení své místo v nové legislativě. Zákonodárci se dle mého názoru projevili tentokrát jako prozřetelní. K nové legislativě nutno však dodat, že její důsledné dodržování v praxi bude velmi obtížné. Ostatně první náznaky možných novelizací jsou toho důkazem. S novou legislativou bylo nutné pracovat zejména na aktualizaci vnitřních předpisů, které jsou v ÚVN vytvořeny již desetiletí. Mnohé byly průběžně aktualizovány, ale souběh akreditačního šetření a účinnosti nové legislativy byl pro nás opravdu velmi obtížný. vždyť prováděcí vyhlášky spatřily světlo světa oficiálně v průběhu března. do posled- ní chvíle nemůžeme vědět, jaká bude jejich konečná verze.

S jakým pocitem jste k akreditaci přistupovala? Z čeho jste měla největší obavy?

S pocitem odpovědnosti osoby zodpovědné za přípravu k akreditačnímu šetření. Nic nejsou sebelepšímu manažerovi platné vize a příkazy, pokud nemá vedle sebe tým, který tyto představy sdílí. Já mám v ÚVN velké štěstí. Mohu pracovat s lidmi, kteří jsou ochotni jít za co nejlepším výsledkem a tak také řídí své podřízené. Chyby přirozeně děláme, to by nebylo normální. I na nás si pacienti stěžují. Chybovat je lidské, ale naší společnou povinností je nastavovat chybám překážky. A těchto nástrojů zná management kvality teoreticky mnoho. Uplatnit je však všechny v praxi není vždy jednoduché. Chce to zapojit do programu kvality mnoho dalších spolupracovníků, a ty mnohdy najít není snadné. Nedomnívám se, že chyby někdo dělá úmyslně, ale je nutné se systematicky zabývat tím, proč naši podřízení chybují, a těmto chybám pak předcházet dalšími nápravnými opatřeními v praxi.

Za co jste byli nejvíce pochváleni?

Za smysluplné a jednoduché dokumentování poskytované ošetřovatelské péče a za naši týmovou spolupráci.

Jaké novinky chystáte v nemocnici pro ošetřovatelskou péči?

Souvisejí s dalším současně probíhajícím IT projektem – aktualizací našeho klinického informačního systému. Chystáme elektronickou ošetřovatelskou dokumentaci a elektronickou evidenci podávání léčiv. Směřujeme v souladu se strategií nemocnice k „bezpapírové instituci“. Zda se nám to podaří, ukáže čas. Předpoklady v legislativě jsou, ale zkušenosti s e-health v českém prostředí nejsou vždy pozitivní. Prováděcí vyhlášky nemáme, ale doufáme, že představy zákonodárců budou v praxi v budoucnosti realizovány.

Začátkem května jste oslavila padesáté narozeniny a v ÚVN strávila svůj profesní život. Jak se vám profese slučuje s rodinou?

Když spočítám hodiny v této instituci strávené, bylo jich daleko více než s mojí rodinou. Přesto jsem pyšná na svoje dvě dcery Andreu a Radku, které sice nejdou ve šlépějích své matky, ale pevně věřím, že budou jednou na výsledky své práce v oboru, který si obě vybraly, stejně pyšné, jako jsem dnes já. Úroveň práce nelékařských profesí v ÚVN neoceňuji jenom já, ale i naši pacienti. Pravidelné šetření pohledu pacientů „Kvalita očima pacientů“ na poskytování péče v ÚVN vychází pro sestry v naší nemocnici velmi pozitivně. Od roku 2007, kdy jsme se poprvé zúčastnili tohoto šetření, si udržujeme 3. příčku mezi sestrami v hodnocených nemocnicích. Naše sestry splnily podmínky nutné k získání certifikátu spokojený pacient v kategorii Sestry lůžkových zařízení v roce 2010. /acienti přicházející do našeho zařízení mají vysoká očekávání. V loňském roce se nám podařilo podmínky nutné ke splnění udělení certifikátu také splnit. V současné době čekáme na vyjádření MZ ČR k žádosti o udělení certifikátu. Mám z toho velkou radost a výsledek je pro mě osobně velkou motivací do další práce.

---

 

 

k věci 

→ Certifikát kvality JCI

V ČR je dnes už několik nemocnic, které se rozhodly akreditovat se podle JCI. Joint Commission International (JCI) je mezinárodní organizace, která od roku 1998 akredituje zdravotnická zařízení mimo USA. Je dceřinou společností společnosti JCAHO, největší akreditující organizací v USA s dlouholetou tradicí. Mimo Spojené státy je dnes přes 80 nemocnic akredi­ tovaných podle JCI.

Ve standardech JCI se klade velký důraz zejména na zajištění bezpečí pacientů během hospitalizace a pre­venci omylů při poskytování péče. Jejich součástí jsou tzv. bezpečnostní cíle, které mapují „rizikové“ situace během pobytu pacienta v nemocnici. Ukládají například, že si nemocnice musí stanovit jasná pravidla pro identifikaci pacienta (např. jako pre­venci záměny pacienta a provedení výkonu na jiném pacientovi), postup pro kontrolu správné strany operace (jako prevenci provedení operačního výkonu například na jiné končetině), pravidla pro ordinaci a podávání léků, pro vzájemné sdělování infor­mací o pacientech mezi zdravotníky.

Akreditace se uděluje na dobu tří let. Poté se o ni musí zařízení znovu ucházet a doložit zlepšení a optimali­zaci postupů, zejména právě v oblasti řízení rizik, personálního řízení a kom­petencí lékařů, lékové politiky či konti­nuální tvorby odborných standardů.

Od roku 2004, kdy u nás jako první nemocnice vstoupila na cestu akre­ditace podle JCI Ústřední vojenská nemocnice Praha, se čas od času ve­dou diskuse, zda americké standardy, které se logicky v průběhu let mění a zpřísňují, jsou pro naše aktuální podmínky vhodné.

 

• tisk
• předplatit si