COVID-19
 
Zpět na detail čísla

Číslo 10 / 2013

Jak vznikl zubní kartáček? Z kosti se štětinami

Datum: 7. 10. 2013
Autor: Jana Přecechtělová

Neodmyslitelnou součástí naší každodenní hygieny je i zubní kartáček. Víte však, kdy tato pomůcka vznikla? Kdy se začala vyrábět pasta s fluorem či proč si staří Mayové vsazovali do zubů drahokamy? Že ne? Pak se s námi vydejte proti proudu času do dávné historie.

První záznam o tom, že člověk o své zuby cíleně pečoval, je starý 3 500 let. Zanechali nám jej staří Babylóňané, kteří prý k očistě svého chrupu používali cosi jako „žvýkací klacíky.“ Staří Mayové si do zubů vsazovali drahokamy a vzácné kovy, neboť to byl znak silného jedince, který znamenal, že zplodí silné potomstvo. Zubní kartáček dodnes neznají některé arabské a africké státy a místo něj používají k čištění zubů rostlinu Meswak. Dokonce i v Koránu jsou o ní zmínky jako o ideálním nástroji ústní hygieny. Meswak má totiž vynikající čisticí a lešticí účinky a navíc obsahuje antiseptika, kvůli čemuž je dodnes velice ceněnou přísadou některých kosmetických přípravků a bělicích zubních past.

Klacky místo kartáčků

Nejstarší pomůcka k čištění zubů (na jednom konci roztřepená větvička) je podle archeologických nálezů stará přes čtyři tisíce let. Naši pravěcí předkové tyto tyčinky velikosti tužky žvýkali za účelem očisty chrupu, až jeden jejich konec změkl, roztřepil se a posloužil tak jako primitivní kartáček. Druhý konec špičatého tvaru sloužil jako párátko k vyškrabávání jídla z mezizubních prostor.

Způsoby, jak pečovat o své zuby, hledali lidé po staletí. Během nich používali k čištění všechno možné, např. štětiny, žíně, větvičky, husí brky, sůl i saze.

První štětinový zubní kartáček vynalezli v 15. století n. l. Číňané. Vzali štětiny divokého sibiřského kance a vložili je do bambusové nebo kostěné rukojeti. Štětinaté „udělátko“ však Evropany příliš nenadchlo. Ve středověku si totiž na starém kontinentě čistil zuby jen málokdo.

Otcem evropského zubního kartáčku se stal v roce 1780 anglický obchodník William Addis, který na svůj vynález přišel ve vězení, v němž seděl za výtržnosti. Nudil se, a protože čištění zubů hadrem se solí a sazemi se mu zdálo neefektivní (nehledě na chuť), inspirován koštětem požádal dozorce o štětiny ze sibiřského kance, které připevnil ke kůstce, jež mu zbyla z jídla. Po propuštění z vězení vyrobil několik takovýchto kartáčků a zprvu je nabízel svým klientům mezi knihkupci. Pomůcka si velice rychle získala své příznivce a Addis si založil firmu, která o pár let později, když už ji vedl Addisův syn William, měla 60 zaměstnanců a vyráběla čtyři modely kartáčků.

První ručně vyráběné kartáčky měly rukojeti z kostí (převážně volských) a štětiny z prasat se do nich upevňovaly do vyvrtaných dírek pomocí tenkých drátků. Koncem 19. století se již rozběhla masová výroba zubních kartáčků, a to nejdříve ve Francii a poté v celé Evropě. Prvním Američanem, který si nechal kartáček patentovat, byl H. N. Wadsworth v roce 1850. Štětiny z prasat se používaly až do první poloviny 20. století, kdy byl vynalezen nylon. První nylonový kartáček, zvaný Zázračný kartáček doktora Westa, měl tu nevýhodu, že jeho štětiny byly příliš tvrdé a poškozovaly dásně. To napravili producenti zubních kartáčků až v roce 1950, kdy tvrdé štětiny nahradili měkčími. Vynález plastů vedl ve 20. století také k náhradě kostí v rukojetích kartáčků za celuloid.

Zubní kartáček z počátku dvacátého století

Je libo pastu z pepře?

Směsí solí, pepře, mátových listů a květů kosatce si zuby čistili Egypťané již ve 4. století př. n. l. Římané používali pastu, jejíž hlavní složkou byla moč. Ta totiž obsahuje amoniak, který dokáže zuby krásně vybělit. Staří Řekové ji vylepšili o abraziva, když do ní drtili kosti či mušle. Používání zubní pasty nebo prášku se rozšířilo až v 19. století. Do té doby se používal kartáček jen s vodou. Zubní prášky se vyráběly podomácku nejčastěji z křídy, rozdrcených cihel, skořápek a soli. Až kolem roku 1900 se začala zubní pasta vyrábět z peroxidu vodíku a sody a v roce 1914 se do ní začal přidávat fluorid. Zubní pasta byla původně dodávána ve skleničkách. Až syn amerického dentisty, který studoval v Paříži malířství, se inspiroval balením barev v tubách a navrhl otci, že pasta v tubě by byla praktičtější. Výrobci zubních past se nápadu ujali, a proto máme pastu v tomto praktickém obalu i dnes.

Literatura:

1. Gordon R. Podivuhodné dějiny lékařství, Melantrich Praha, 1995. ISBN 80-7023-208-0.

2. Schreiber V. Medicína na přelomu tisíciletí, Academia, 2000. ISBN 80- 200-0822-5.

3. Nuland SB. Lékařství v průběhu staletí, Knižní klub, Praha, 2000.

4. Porter R. Největší dobrodiní lidstva - historie medicíny od starověku po současnost, Knižní klub, Praha 2001.

5.http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ relax/6597-proc-si-necistime-zuby-ptacimi- kridly-zacal-se-vyrabet-nylon/.

6. http://www.czech-health.com/cs/ zdravi/201307/148131.html.

7. http://www.czech-health.com/cs/ zdravi/201307/148131.html.

Jana Přecechtělová, redakce Florence


k věci
Možná nevíte

V dějinách stomatologie se často setkáváme s představou, že zubní kaz a následné bolesti zubů způsobuje zubní červ. Tato představa o červu v zubu patří k nejstarším a nejdéle tradovaným. Zubní červ byl poprvé písemně doložen v lékařských textech starověké Mezopotámie asi kolem roku 1800 př. n. l. a tato mylná představa přetrvala až do 18. století. Lidé se bolesti zubu snažili zbavit zaříkáváním červa nebo ho různými prostředky vyháněli. Díry v zubech byly utěsňovány vložkami a zuby se vypalovaly zubním drátem nebo byly vykuřovány.

První kartáček na elektrický pohon s názvem Braxodent vymysleli Švýcaři již v roce 1939. Tento kartáček prý snaživě napodoboval pohyby při klasickém ručním čištění – jeho hlavička kmitala v jedné rovině dopředu a dozadu. Tím mělo být dosaženo většího čisticího efektu, ale z dnešního pohledu se tento kartáček hodil více na čištění obuvi než na čištění zubů. V roce 1987 přišel na svět elektrokartáček-revolucionář, který sice na první pohled vypadal podobně jako klasický manuální kartáček, avšak každý snopek jeho štětin rotoval v opačném směru než snopek sousední. Na rozdíl od svých předchůdců, které dělaly jen směšné pohyby, přišel tento kartáček s názvem Interplak s rotační technikou, která se v různých obdobách stala základním rysem moderní generace zubních kartáčků.

 
  • tisk
  • předplatit si