COVID-19
 
Zpět na detail čísla

Číslo 10 / 2013

Mobbing, bossing a jejich vliv na práci sester

Datum: 7. 10. 2013
Autor: Zuzana Hekelová

Osobní zkušenost s nějakou formou šikany na pracovišti má u nás podle průzkumu agentury GfK (2007) 16 % osob. Další zdroje (Kratz, 2005) uvádějí, že nadprůměrné riziko výskytu šikany hrozí především zaměstnancům v tzv. pomáhajících profesích – tj. ve zdravotnictví, v sociálních službách, ve školství a státní správě. Nebudeme tedy daleko od pravdy, když připustíme, že výskyt mobbingu a bossingu se ve zdravotnictví blíží 20 % (!).

Mobbing a bossing jsou nežádoucí jevy v pracovních vztazích, které se projevují jako určitý druh agrese a šikany. V obou případech se jedná o systematické a opakované útočení jednotlivce nebo skupiny na určitou osobu. Mobbing se odehrává na horizontální úrovni (kolega nebo skupina pracovníků útočí na svého kolegu, který je s nimi v hierarchii pracoviště na stejné úrovni), v případě bossingu je útočníkem vedoucí pracovník a obětí se stává jeho podřízený. Cílem obou těchto jevů je psychická a často i fyzická (ve smyslu donutit oběť k odchodu z pracoviště) „likvidace“ oběti.

Vzhledem k tomu, že ve zdravotnictví se tato šikana vyskytuje nadprůměrně, pojďme se podívat, proč tomu tak, zejména u sester, je:

  • Sestry často pracují ve větších kolektivech, kde jsou velmi závislé na spolupráci. Intenzivně musejí komunikovat s ostatními, a to většinou pod tlakem. Vzniká tak ideální živná půda pro mobbing a bossing.
  • Riziko nežádoucích jevů v pracovních vztazích zvyšuje i nadprůměrná stresová zátěž zdravotníků při práci. (http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/edice/plne_znani/brozury/syndrom_20vyhoreni.pdf )
  • Zdravotníci, sestry nevyjímaje, pracují téměř výhradně v atmosféře strachu pacientů, kteří se bojí o své zdraví. Dlouhodobě je tomu obtížné konstruktivně čelit. U některých se tak mimo jiné projevují i jejich negativní sklony.
  • Sester je v ČR zhruba třikrát více než lékařů (Zdravotnická ročenka ÚZIS ČR), takže je zřejmé, že statisticky se tyto jevy musejí sester týkat častěji.

Jak se projevuje mobbing?

  • „Mobber“ si dává záležet na tom, aby mu nebylo možné jeho aktivity dokázat. Šikanu provádí beze stop a svědků.
  • V přítomnosti svědků komunikuje s obětí přátelsky a vstřícně, když je s ní sám, útočí na její slabiny.

Útok mobbera se projevuje různě. Často to jsou slovní útoky i neverbální útoky (gesta, posunky), pomluvy (cíleně vymyšlené polopravdy nebo lži) nebo i zákeřnější projevy, jako např. krádež či poškození důležitých pracovních dokumentů, jejich vymazání z počítače, zamlčení důležitých informací nebo podvržení dokumentů, které oběti vůbec nepatří, cílené znejistění oběti ve chvíli stresu apod.

Kdo je mobber a proč „to dělá“?

Zpravidla jde o frustrovanou nespokojenou osobnost s egocentrickými sklony. Většinou je to také nezdravě ctižádostivý, samolibý člověk toužící jakkoli získat nadřazenou pozici. Bývá emočně labilní a ovládá manipulativní chování. Jeho motivací bývá závist, pomsta, pocit uspokojení z tyranie a manipulace, likvidace konkurence, snaha vyřešit mobbingem svůj vlastní problém (nespokojenost, stres, nudu) nebo kompenzovat svou minulost (mobbery bývají i bývalé oběti).

Kdo se může stát obětí mobbingu?

Přestože oběti jsou různé, lze u nich vysledovat některé znaky, které je spojují. Většinou se jedná o fyzickou nebo psychickou jinakost (např. malá schopnost vypořádat se s konflikty), oběť je závislá na práci (především existenčně), je osamělá, ale obětí mobbingu může být i oblíbený, atraktivní či úspěšný kolega. Častými oběťmi mobbingu jsou i noví členové pracovních kolektivů.

Jak se mobbingu bránit?

Protože praktiky mobbera jsou zákeřné, jsou možnosti, jak se mu bránit, značně omezené. Nejvíc záleží na tom, jak brzy si oběť celou situaci uvědomí a reálně vyhodnotí. Co tedy dělat?

  • Definovat příčinu mobbingu a shromažďovat důkazy.
  • Ujasnit si, čeho chce mobber svým jednáním dosáhnout.
  • Stanovit si cíl – tím může být mobbing zvládnout nebo pranýřovat mobbera (sám nebo za pomoci kolegů či v součinnosti s vedoucím) nebo také odejít z pracoviště.
  • Najít si na pracovišti spojence a čerpat ze svého soukromého zázemí.
  • Hledat pomoc zvenčí – existují např. webové stránky www.vztahy.org, kde lze nalézt specializovanou pomoc (právní a jinou).
  • Uvědomit si, že zůstat nebo odejít je osobní volba oběti a že i „prohra“ může být někdy vítězstvím.

A co bossing?

Při něm se nežádoucího jednání dopouští vedoucí pracovník, který při tom navíc zneužívá své nadřízené pozice. Proti bossingu se proto bojuje ještě hůř než proti mobbingu.

Jak se může mobbing nebo bossing projevit při práci zdravotní sestry?

  1. Sestra je v pozici mobbera i oběti:

 

  • Starší sestra versus mladší sestra – stává se, že starší (věkově a/nebo služebně) sestra mobbingem útočí na mladší sestru (opět věkově a/nebo služebně), protože se jí cítí ohrožená. Mladší sestra může mít například více energie, dobré nápady, vyšší (vysokoškolské) vzdělání apod. Je-li ta „mladší“ navíc ještě ambiciózní, je neštěstí na cestě.
  • Mladší sestra vs. starší sestra – tady může jít o kombinaci s jiným nežádoucím jevem – ageismem (věkovou diskriminací). Důvodem k mobbingu je tedy to, že oběť mladší sestře vadí jen svým vyšším věkem. Jinou variantou může být to, že se mladší sestra snaží „zlikvidovat“ tu starší, aby mohla získat její místo.
  • Sestra-vedoucí vs. podřízená sestra – v tomto případě se jedná o bossing. Vedoucí sestra tím většinou řeší svoje problémy, jako např. nenaplněné ambice, nedostatek sebevědomí nebo jakýkoliv pocit vlastní méněcennosti.
  1. Sestra je v pozici oběti:
  • Mobberem je lékař – v tomto případě útočí na sestru lékař, a to nejčastěji proto, že se cítí odborně nejistý, obává se o svoje kompetence nebo se sestra stane hromosvodem pro jeho nashromážděnou zlobu. Sestru přitom považuje (často mylně) za snadnější „kořist“ než jiného kolegu lékaře.
  1. Sestra – pacient:
  • Sestra „mobbuje“ pacienta – někdy dochází i k tomu, že mobbingem řeší sestra napjatý vztah s pacientem. Nejčastěji se to stává v případech, kdy se pacient chová arogantně až agresivně, má mnoho požadavků a na sestru si stěžuje. Mobbing se tu může projevovat schválně bolestivě píchanými injekcemi, umělým prodlužováním pacientova čekání na jídlo, pití, vyšetření, výměnu mísy apod. Netřeba zdůrazňovat, že takové jednání je ze strany sestry neprofesionální a nepřijatelné.

Bohužel smutným faktem je, že většina případů mobbingu a bossingu končí odchodem oběti z pracovního místa, protože aktivity těchto „škůdců“ se dají zřídkakdy dokázat. Pokud si člověk odchodem uchrání duševní a fyzické zdraví, lze to z dlouhodobějšího hlediska považovat za úspěch. Klíčovou roli v pracovních vztazích hraje vždy celková atmosféra na pracovišti, za kterou jsou odpovědní vedoucí pracovníci.

Zuzana Hekelová, lektorka, publicistka a konzultantka, www.vase-lektorka.cz

Literatura:

1. Kratz HJ. Mobbing – jak ho rozpoznat a jak mu čelit. 1. vyd. Praha: Management Press, 2005. ISBN 80-7261-127-5.

2. Tomko A. Mobbing a bossing. Prevence sociálně patologických jevů, 2003, roč. 2, č. 10, s. 26–30. ISSN 1214-6609.

3. Svobodová L. Nenechte se šikanovat kolegou. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2008. ISBN 978-80-247-2474-4.

 

 
  • tisk
  • předplatit si