Zpět na detail čísla

Číslo 11 / 2013

Bedřich Rozehnal. Architekt, který změnil standard nemocničního prostředí

Datum: 4. 11. 2013
Autor: Magda Hettnerová

Dějiny lidstva jsou od nepaměti i dějinami péče o nemocné – jednoho z nejstarších projevů sociálního cítění ve společnosti. Odrazem tohoto společenského vývoje je i vývoj zařízení, která sloužila k léčbě a ošetřování.

Když se řekne Bedřich Rozehnal, asi jen málokterý zdravotník bude v obraze. Rozehnalovo dílo přitom dodnes ovlivňuje životy tisíců z nich stejně jako jejich pacientů.

Bedřich Rozehnal (1902–1984) byl totiž český architekt, který změnil standard nemocničního prostředí. Jeho život a dílo přibližuje výstava, která probíhá až do konce března příštího roku v Sále architektů na Staroměstské radnici v Praze.

Bedřich Rozehnal se narodil v dnešním Třebětíně u Letovic. Kvůli nedostatku peněz se musel vzdát svého snu studovat na Akademii výtvarných umění v P raze, a tak v letech 1922–1931 vystudoval architekturu na brněnské technice. V roce 1938 si v B rně založil svou vlastní architektonickou kancelář.

V době, kdy nastupoval dráhu samostatného projektanta, stály zdravotnické stavby na okraji zájmu architektury a byly opomíjeny nejen profesními kolegy, ale i veřejností. Nezbývalo mu tedy nic jiného než systematické samostudium specifických funkčních problémů nemocnic, které jen výjimečně doplňoval výměnou zkušeností a poznatků domácích i zahraničních. Ve 30. letech minulého století dostal za úkol přepracovat projekt na výstavbu onkologické nemocnice Dům útěchy na Žlutém kopci v Brně. Koncem roku 1933 jej spolek „Dům útěchy“ vyslal na studijní cestu po Evropě, aby při ní načerpal informace o moderních stavbách nemocnic. Mladý architekt se dostal i do pařížského ateliéru Le Corbusiera, jehož vliv je na jeho stavbách později patrný, a seznámil se s mnoha vědeckými pracovníky a rentgenology, mj. i s Marií Curie-Sklodowskou. Architektova cesta měla podle jeho vlastních slov podstatný vliv na dokončení stavby brněnské nemocnice. Znovu byly například navrženy místnosti, kde se pracovalo s rentgenem, které byly samostatně odvětrány a opancéřovány olověnými pláty, což v té době bylo u nás revoluční řešení. Důležitá byla také jeho spolupráce s lékaři, budoucími zaměstnanci ústavu, kteří mu předkládali své požadavky na vybavení jednotlivých oddělení. Nemocnice, která dostala název Masarykova léčebna – Dům útěchy, byla slavnostně otevřena 13. ledna 1935.

Rozehnalova architektura je lidská už tím, že se nevnucuje. Neohromuje měřítkem, konstrukcí ani extravagancí forem. Tradiční materiál a tradiční formy činí z jeho architektury „dům“ v nejběžnějším slova smyslu, důvěrně známý, poskytující ochranu a bezpečí. V centru jeho pozornosti zůstávala vedle funkčnosti i problematika vlivu prostředí na psychiku pacienta.

Mezi jeho další díla patří například nemocnice v Novém Městě na Moravě, nemocnice v Kyjově, dostavba nemocnice v D ačicích, chirurgický pavilon okresní nemocnice v Kroměříži, okresní nemocnice v Hodoníně (chirurgický a internistický pavilon, prosektura), Okresní ústav národního zdraví v N áměšti nad Oslavou či jeho snad nejznámější dílo – Dětská nemocnice v Brně-Černých Polích a řada dalších.

Výstava představuje výběr z Rozehnalova díla. Ze zdravotnických staveb jsou na ní prezentovány projekty staveb nemocničního typu ze sbírek Muzea města Brna. Pro porovnání je jeho tvorba doplněna o projekty pražských nemocnic z archivu Útvaru rozvoje hl. m. Prahy a dobové fotografie.

Magda Hettnerová, redakce Florence

Literatura

1. http://www.bam.brno.cz/objekt/c001-onkologicka- nemocnice-dum-utechy?filter=code.

2. http://www.archiweb.cz/architects. php?action=show&id=421&type=arch.

 
  • tisk
  • předplatit si