COVID-19
 
Zpět na detail čísla

Číslo 11 / 2013

Vývojová dyspraxie aneb „skrytý handicap“ nešikovných dětí

Datum: 4. 11. 2013
Autor: Mgr. Lenka Dvořáková

U dětí se mohou nezřídka objevovat poruchy motorických funkcí, které nesouvisejí s žádným neurologickým onemocněním ani je nelze slučovat s mentální retardací. Tyto poruchy se většinou označují jako DCD (Developmental Coordination Disorder) neboli vývojová dyspraxie. Přestože je prevalence těchto dětí v populaci poměrně vysoká (5–6 %), do povědomí odborné i laické veřejnosti se problematika dětí s dyspraxií dostává jen velmi pomalu.

Etiologie dyspraxie je do značné míry neznámá a prozatím nebyl stanoven žádný konsensus jejího vzniku. Pravděpodobně se vztahuje k patologii v oblasti CNS , nejspíše k jejím maturačním procesům. [7] U jedinců s dyspraxií bývá často narušeno motorické učení, což souvisí s nedostatečnou schopností učit se nové pohybové dovednosti a také s poruchami plánování pohybu. Jedná se o poruchy na úrovni kortikálních a neocerebelárních center. [4]

Výskyt dyspraxie je velmi často spojen s poruchami v jiných oblastech než motorických, hovoříme o tzv. komorbiditách. Asi nejčastěji se vyskytuje kombinace dyspraxie s AD HD (porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou). Přibližně polovina dětí s AD HD má zároveň také motorické obtíže, nicméně vzhledem k velké provázanosti pozornosti s kontrolou pohybu je velmi těžké určit primární příčinu problémů těchto dětí. Děti s dyspraxií mají výrazně více problémů s učením (psaní, čtení, hláskování) oproti dětem bez motorické poruchy, velmi častý je u nich výskyt dyslexie. [4]

Přestože je prevalence dětí s vývojovou dyspraxií v populaci poměrně vysoká (5–6 %) do povědomí odborné i laické veřejnosti se tato problematika dostává jen velmi pomalu.

Na základě současných poznatků je možné se domnívat, že vývojová dyspraxie nesouvisí pouze s nešikovností v rámci pohybových aktivit. Motorický deficit může mít na dítě negativní dopad v psychické a psychosociální oblasti, může mít nepříznivý vliv na životní styl jedince, jeho tělesnou a psychickou zdatnost, a dokonce může ovlivňovat i zdraví jedince. Porucha motorické koordinace také významně zasahuje do činností všedního dne, často i do školních aktivit dětí a následně do jejich akademických výsledků. Děti s dyspraxií mohou mít potíže s oblékáním, zavazováním tkaniček, používáním příboru. Jejich školní výsledky může ovlivnit rukopis, kresba, práce na čas. V tělesné výchově mají děti potíže s házením, chytáním, kopáním do míče, během, skákáním a hraním různých her. To vše způsobuje, že ačkoli děti mívají průměrnou či dokonce vyšší inteligenci ve srovnání s vrstevníky, jejich školní výsledky mohou být oproti ostatním horší. [8]

Potíže s motorickou koordinací ovlivňují i volný čas dětí. V důsledku horších fyzických dovedností se méně zapojují do sportovních a dalších skupinových aktivit, jsou vyřazovány z dětských kolektivů, což může vést až k sociální izolaci. To často souvisí s nízkým sebevědomím, poruchami chování, emocionální labilitou, vysokou mírou úzkosti až s depresemi. Nedostatek pohybových aktivit s sebou nese zvýšené riziko obezity a do budoucna také riziko rozvoje cévních chorob. [8]

U dětí s dyspraxií, které sportují, se při větší zátěži často vyskytují nespecifické příznaky jako záchvatovité bolesti hlavy, únava či nevolnost. Obtíže těchto dětí bývají k léčbě velmi rezistentní a často jsou etiologicky uzavírány jako psychosomatické nebo vertebrogenní. [4]

Dle původního předpokladu by mělo dítě ze svých obtíží jednoduše vyrůst. Ukázalo se však, že potíže u dětí s vývojovou poruchou motoriky přetrvávají často až do dospělosti. [8] Dyspraxie může být příčinou častých úrazů, v dospělosti se může podílet na vzniku degenerativních změn, entezopatií a dalších ortopedických poruch, které vznikají chronickým přetěžováním. Dyspraxie má také mnohdy vazbu na neúspěšnou rehabilitaci a recidivu bolestivých stavů. [4] Je proto nutné, aby porucha byla co nejdříve odhalena a bylo možné začít s terapeutickými přístupy, které by se měly stát součástí denních aktivit dítěte.

Motorický deficit může mít na dítě negativní dopad v psychické a psychosociální oblasti
foto: Profimedia

Pro diagnostiku vývojových poruch motoriky je potřeba komplexní posouzení dítěte. Chybět by neměla pečlivě odebraná anamnéza od rodiče dítěte, ve které je nutné se zaměřit na zdravotní zatížení rodiny a její sociální podmínky. Zjišťuje se průběh porodu, vývojové milníky dítěte, jeho výsledky ve škole a začlenění v kolektivu. Neopomenutelné je také to, jak na své problémy nahlíží dítě samotné. [1] Dále je vhodné použít dotazník pro rodiče a učitele dítěte s podezřením na dyspraxii. Učitel dokáže mnohem lépe posoudit chování dítěte ve škole a jeho participaci v dětském kolektivu. [6] Ke komplexnímu vyšetření nezbytně patří také spolehlivé hodnocení motoriky, které poskytují standardizované testy. Jedním z nejvyužívanějších a de facto zlatým standardem diagnostiky vývojové dyspraxie se stala testová baterie MABC (Movement Assessment Battery for Children). [5]

Testová baterie MABC je určena pro děti ve věku 3–16 let. Vzhledem k dynamice dětského vývoje jsou k dispozici testy pro tři věkové kategorie, a to 3–6 let, 7–10 let a 11–16 let. Sada pro každou kategorii obsahuje celkem osm úloh, které jsou rozděleny do komponent jemné motoriky, hrubé motoriky a statické a dynamické rovnováhy. Komponenta jemné motoriky se zaměřuje na tři funkční aspekty, a sice na řízení pohybů jedné ruky, řízení koordinace obou rukou a řízení koordinace jedné ruky při psaní. Komponenta hrubé motoriky je spojena s hodnocením koordinace oko–tělo a oko–ruka ve smyslu míření, házení a chytání míče. Poslední část, komponenta statické a dynamické rovnováhy, obsahuje tandemovou chůzi, skákání po jedné noze a výdrž na balanční plošině. Testová baterie se začala používat v roce 1997, v roce 2007 vyšla po revizi druhá verze testu, která se využívá do současnosti. Oblíbenost tohoto testu spočívá v dobré organizaci do několika položek, která umožňuje v krátkém časovém horizontu vyšetřit poměrně velké množství dětí a následně podle výsledkových tabulek zjistit, zda děti odpovídají normám populace. Protože pohybové schopnosti se během dětství vyvíjejí v určité trajektorii, musí hodnocení poruch motoriky zahrnovat srovnání výsledků s věkově shodnou kontrolní skupinou. Tak je možné zjistit, zda byl úkol proveden hůře, než by se u dané věkové skupiny dalo očekávat. [2]

Pro terapii dětí s vývojovou dyspraxií lze využít řadu přístupů z oborů fyzioterapie, ergoterapie a speciální pedagogiky. Vzhledem k předpokladu, že se zlepšením percepce, senzorické integrace, svalové síly atd. dojde i ke zlepšení motorických dovedností, se s dobrým efektem využívají např. přístupy senzorické integrace či kinestetického tréninku. [1] Jednou z možností vhodné terapie je i sport. Po stránce psychosociální je výhodné, pokud se dítě s dyspraxií podaří zařadit do kolektivního sportu, kde nebude přetěžováno a zároveň bude mít pocit rovnocenného člena týmu. [4]

Mgr. Lenka Dvořáková ÚVN-VFN, Oddělení rehabilitační a fyzikální medicíny, Praha

Literatura

1. Blank R et al. European Academy for Childhood Disability (EACD): Recommendations on the definition, diagnosis and intervention of developmental coordination disorder. Developmental Medicine. 2012, roč. 54, č. 1, s. 54–93. ISSN 0012-1622.

2. Dvořáková L. Vývojová dyspraxie a hra na klavír. Praha, 2013. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, 2. LF. Vedoucí práce MUDr. Josef Kraus, CSc.

3. Henderson SE et al. Movement Assessment Battery for Children – Second Edition (Movement ABC-2): Examiner’s Manual. London: Harcourt Assessment, 2007. ISBN 978-0-749136-08-6.

4. Kolář P, Smržová J, Kobesová A. Vývojová dyspraxie, senzomotorická integrace a jejich vliv na pohybové aktivity a sport. Medicina Sportiva Bohemica et Slovaca. 2011, roč. 20, č. 2, s. 66–81. ISSN 1210-5481.

5. Polatajko HJ, Cantin N. Developmental Coordination Disorder (Dyspraxia): An Overview of the State of the Art. Seminars in Pediatric Neurology. 2005, roč. 12, č. 4, s. 250–258. ISSN 1071-9091.

6. Schoemaker MM et al. Validity and reliability of the Movement Assessment Battery for Children-2 Checklist for children with and without motor impairments. Developmental medicine. 2012, roč. 54, č. 4, s. 368–375. ISSN 0012-1622.

7. Vaivre-Douret L et al. Subtypes of Developmental Coordination Disorder: Research of Their Nature and Etiology. Developmental Neuropsychology. 2011, roč. 36, č. 5, s. 614–643.

8. Zwicker J et al. Developmental Coordination Disorder: A review and update. European Journal of Pediatric Neurology. 2012, roč. 16, č. 6, s. 573–581.

 
  • tisk
  • předplatit si