Zpět na detail čísla

Číslo 4 / 2013

7. kongres primární péče se pyšnil rekordním počtem účastníků

Datum: 8. 4. 2013
Autor: Magda Hettnerová

Více než 1500 registrovaných účastníků se sjelo 1. a 2. března do TOP Hotelu Praha, kde se konal 7. kongres primární péče. Po oba dva dny měli možnost sledovat více než čtyři desítky přednášek a sympozií.

Při úvodních slovech pozdravili přítomné zástupci lékařských organizací - MUDr. Alena Šebková, předsedkyně OSPDL ČLS JEP, MUDr. Václav Šmatlák, předseda SPL ČR, předseda Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP doc. MUDr. Svatopluk Býma, CSc., prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc., předseda ČLS JEP, či pražský primátor doc. MUDr. Bohuslav Svo­boda, CSc., který převzal nad celou akcí záštitu. Za Českou asociaci sester pronesla úvodní slovo Jindra Pavlicová, která zastupovala prezidentku ČAS Mgr. Danu Juráskovou, Ph.D., MBA.

Pro sestry byl první den konference připraven seminář na téma Použití automatizovaného ex­terního defibrilátoru (AED), při kterém si mohly nově nabyté vědomosti i na místě vyzkoušet. Přednášející ze společnosti Life Support s. r. o. (http://www.lifesupport.cz) Mgr. Jan Bradna se v úvodu krátce zastavil u historie defibrilace. „V roce 1956 provedl americký kardiolog Paul Maurice Zoll první externí defibrilaci člověka a v roce 1979 byl v USA představen první automatizovaný externí defibrilátor," řekl. Od té doby se začala psát historie použití defibrilace v laické pomoci. Budova Rádia Svobodná Evropa se stala v roce 2002 historicky první budovou v ČR, která byla AED vybavena. Od roku 2005 je používání AED zahrnuto i do směrnice ERC Guidelines 2005. Jeho používání se už rozšířilo natolik, že v ČR jsou jimi vybavena nejen zdravotnická zařízení, ale i věznice, letiště, nákupní centra, sportovní areály, nádraží apod. Prvním městem, které AED začalo instalovat i v ulicích, se v ČR stalo Brno, které nakoupilo celkem 15 přístrojů, které jsou umístěny na vybraných místech. Monitorují je kamery, aby odolaly vandalům, a jsou vybaveny bezpečnostním čipem, který okamžitě alarmuje záchrannou službu, jakmile je přístroj aktivován. Místa, která jsou přístrojem vybavena, jsou vět­šinou označena nálepkou se speciálními symbo­ly. „V Evropě dochází k srdeční zástavě každých 45 vteřin. Nelze si proto myslet, že nemusíme znát zásady základní neodkladné resuscitace, protože se nás to netýká," upozornil Bradna.

7. kongres primární
péče se konal v TOP
Hotelu Praha.
7. kongres primární péče se konal v TOP Hotelu Praha.
foto: www.tophotel.cz
Na kongresu vystoupily
Na kongresu vystoupily se svými přednáškami (zleva) Jindra Pavlicová, Tamara Starnovská
a Mgr. Alice Strnadová, MBA.
foto: Magda Hettnerová

Ideály mají do reality daleko

V dopoledním programu druhého dne kongresu vystoupila jako první Mgr. Alice Strnadová, MBA, která přítomné seznámila s aktuálním děním kolem vzniku České komory zdravotnických pracovníků. Od listopadu 2011, kdy ČAS její vznik iniciovala, se již podařilo mimo jiné domluvit, že komora vznikne jako zcela nová organizace. „To znamená, že žádné profesní sdružení se do ní nemůže transformovat," upozornila Strna­dová. Připravovat se začala i regionální organi­zační struktura komory. O čem se v současné době diskutuje, je mimo jiné i forma členství. „ČAS se přiklání k tomu, aby bylo nepovinné," dodala s tím, že veškeré informace a novinky ohledně vzniku komory naleznou zájemci na internetové adrese http://ckzp.cz. S tím, jaké jsou ideály práce sester a jaká je realita, pak seznámila přítomné Jindra Pavlicová ve stejnojmenné přednášce, která vznikla na základě osobních zkušeností prof. PhDr. RNDr. Heleny Haškovcové, CSc., Jindry Pavlicové a stu­dentů Vysoké školy zdravotnické v Praze 5. „Cílem všech sester by mělo být nejen posky­tovat pacientovi komfort a kvalitní ošetřovatel­skou péči, ale jak říkala naše učitelka doc. PhDr. Marta Staňková, CSc., nutné je také přidat srdce a léčivý úsměv," uvedla na začátku Pavlicová. Přestože sestry pro kvalitu své práce dělají mnoho (např. standardizace, efektivita výko­nů, akreditace zařízení, vzdělávání, zvyšování kompetencí všeobecných sester apod.), chování některých z nich v reálu všechno toto snažení devalvuje. Podle prof. Haškovcové, která coby pacientka navštívila v průběhu ledna až června 2012 celkem 7 zdravotnických zařízení, 12 od­dělení a jednou byla hospitalizována, jsou vám v této chvíli všechny znalosti a vědomosti na nic. „Pacient je živá, dýchající bytost, která má své obavy, naděje a strach," uvedla citaci Andersona. „Pacient je vždy .malinký' a má strach, protože neví, co mu je a co ho čeká," upozornila. Její jedinou výhodou jako poučené pacientky bylo, že znala prostředí nemocnic, neděsila se přístrojů a znala odborné pojmy. „Člověk v roli pacienta předpokládá, že lékař je jako Bůh. Ví a zná a pomůže vám. Partnerství s ním je částečně iluzí. U sestry pak předpokládá, že bude laska­vá, vstřícná a bude mu oporou," citovala slova prof. Haškovcové přednášející. Realita však byla úplně jiná. „Nikdy jsem nebyla oslovena titulem," začala výčet prohřešků sester. „Při vyplňování neschopenky reagovala sestra slovy: Ježíš, vy máte titul? A nenapsala ho. Žádná sestra se ne­představila jménem, jmenovky jsou psané malým písmem," pokračovala. „Před ostatními pacienty v čekárně se mě sestra vyptávala, kde jsem se léčila, jakého mám praktického lékaře, kolik mám dětí, kolik potratů a kolik interrupcí, a to, prosím, na alergologii! Když jsem odmítla na otázky od­povědět, reagovala slovy: ,To nejde, to musíte!'" Když se ohradila proti tomu, aby na ni sestra křičela, že ji slyší dobře, dočkala se odpovědi: „To se divím, ve vašem věku." Při čekání na vyšet­ření napočítala rekordních 23 sester - „majitelek klíčů", které během pěti minut prošly chodbou v klapajících sešmajdaných pantoflích s hrneč­ky od kávy nebo bez nich. V průběhu vyšetření vyslechla rozhovory sester typu: „Kup mi sváču. Jdeš s Honzou večer do kina? Martin (zřejmě syn) má spalničky..." a mnoho dalších.

„Během hospitalizace jsem se cítila jako porou­chaný budík. Dali mě na běžící pás a vzorně opra­vili. Ošetřovatelské výkony sester byly perfektní. Ale žádná z nich se neusmála, nepřidala ani slovo navíc, a když jsem se na něco zeptala, dostala jsem vždy tu samou odpověď: To vám vysvětlí lékař," popsala. „Studentka Vysoké školy zdravot­nické v Praze zas byla svědkyní toho, jak sestra omyla inkontinentního pacienta sladkým čajem z jeho nočního stolku nebo jinou tekutinou, která byla zrovna po ruce, a svůj úkon komentovala slo­vy, která ani nelze reprodukovat," popisovala Pav­licová. Když se jiná studentka na praxi v nemocnici poranila o kontaminovanou jehlu, reagovaly sestry slovy: „To si vyřiďte ve škole." „Přitom v každém zdravotnickém zařízení je postup, jak mimořádné situace řešit," upozornila Pavlicová. Bizarní byl také způsob řešení stížností pacientů, s nímž se prof. Haškovcová setkala v jedné nemocnici. „Když jsem se zeptala, jak se personál staví ke kritice od pacientů, odpověděla mi sestra, že nijak. Důvod byl jednoduchý. Každý týden se totiž schránky vyprázdní a kritické dopi­sy vyhodí," popsala. Své zkušenosti pak uzavřela slovy: „Sestry jsou zručné a svou práci umějí. Ale jejich perfektní výkony jsou devalvovány ,ledovou náručí'."

Jez, abys žil, nežij, abys jedl

Se svým sdělením týkajícím se stravování zdra­votníků vystoupila vrchní nutriční terapeutka Thomayerovy nemocnice v Praze Tamara Starnovská. Šlo o výsledky průzkumu, který před osmi lety udělala ve spolupráci s nutriční terapeutkou Evou Chocenskou. Ve své přednášce upozornila na to, že mezi zdravotními sestrami se mnohem častěji objevují poruchy příjmu potravy než v ostatní populaci a že se u nich často setkáváme se dvěma jevy, které ovlivňují jejich psychiku a chování. Jedná se o „agresivní hypoglykémii" a unavenou a nevšímavou „hypohydrataci". „Aby se člověk správně stravoval, měl by dodržovat následující rady: Pestré stravování z pestrého stolu po 3-4 hodinách, v kaž­dé porci jídla by měla být obsažena zelenina nebo ovoce, denně by měl konzumovat zakysané mléčné výrobky, vypít nejméně dva litry tekutin, jídlo šetrně tepelně upravovat a držet si přimě­řenou tělesnou hmotnost," upozornila Starnovská.

Na závěr konference pak vystoupila znovu Jindra Pavlico­vá, která seznámila přítomné s činností pracovní skupiny pro bezpečí pracovníků při ČAS. Ta vznikla v březnu 2011 a jejím cílem je podporovat kulturu bezpečí ve zdravotnictví prostřed­nictvím aktivit ČAS, podporovat pozitivní postoj zdravotníků a zaměstnavatelů pro kontinuální zvyšování bezpečné péče a bezpečného prostředí a podporovat výzkum v této oblasti. Skupina také spolupracuje s pracovní skupinou ČAS pro kvalitu ošetřovatelské péče, s různými organizacemi, které se touto problematikou zabývají, ale také se skupinou soudních znalců a s jednotlivými sekcemi a regiony. „V současné době se problematika bezpečí zdravotnického personálu zaměřuje především na prevenci poranění ostrými předměty, s čímž sou­visí implementace Směrnice Rady 2010/32/EU, která by měla být do letošního května zapracována i do české legislativy," upozornila Pavlicová. Více informací o činnosti této skupiny najdou zájemci na webu www.cnna.cz.

Magda Hettnerová, redakce Florence

 
  • tisk
  • předplatit si